Návrat Temného rytiera

„No one cared who I was, until I put on the mask.“ Řekl to Bane, Batman, či sám Gotham..? Strach, Chaos a teď Bolest prostřednictvím drtivého vítězství epiky. Nolan v této žádané disciplíně objevil zcela neprobádané kouty vesmíru a protože sviští rychlostí světla, má pasažér ztíženou šanci zachytit pouhým okem jakákoliv tmavá mračna. Navíc, Chris se naučil akci i vyjádřit emoce a udělal tak poslední krok k vlastní komplexnosti - filmové to nesmrtelnosti. Jen jedna drobná, nepodstatná výtka, v které se shoduji se Sonnerym. Drobným gestem Alfreda na zahrádce kavárny to mělo skončit - představivost je totiž odjakživa ten nejvýkonnější vesmírný pohon.. Dodatek: Baneův chorál made in Zimmer je prvotřídně ďábelský, to hustilkou přifouknutý Hardy ostatně taky.. (27.07.2012)

Chraplal versus chrchlal. Temný rytíř povstal a já si nalhával, že si kvůli tomu na zadek nesednu, ale… Sedl a to pořádně. Finále trilogie, jemuž lze vytknout snad jediné. Na rozdíl od Temného rytíře, který dokázal najít vlastní cestu a nebýt klasickým hollywoodským pokračováním, tak závěr trilogie již tímto syndromem trpí; a to především v závěrečné třetině. Je to prostě to samé co Temný rytíř, ale v epičtějším, osudovějším, velkolepějším, blbějším i přepálenějším balení, během kterého Nolan honí možná až moc zajíců najednou. Méně bývá mnohdy více, ovšem v tomto případě jde o výjimku potvrzující pravidlo, jelikož i přesto nejde o horší film než-li dvojka a to z důvodu, že tentokrát již Bruce Wayne (potažmo jeho alter ego) není „tak nějak navíc“ a v hlubokém stínu tria Joker, Dent, Gordon, ale hraje jasný prim (byť dobře půl filmu absentuje); a díky tomu fungují emoce a díky nim následně funguje úplný závěr závěrečné části TAK výtečně i navzdory tomu, že vlastně nikdo nezaplatí cenu nejvyšší. Což působí až nepatřičně. Jednička však zůstává nepřekonána, ne že by byla o tolik lepší, ale jako jediná nesere mramor. PS: A případnou čtyřku vzhledem k nastolenému trendu může točit snad jedině Michael Mann. (26.07.2012)

Epické v každém ohledu, včetně všech důsledků, které z velkoleposti a rozsáhlých plánů, myšlenek, symbolů a příběhových linií plynou. Nolan versus absolutně přehnaná divácká očekávání nemohl uspět na celé čáře, ale přivedl nového záporáka velkých rozměrů (pro mě lepšího než Joker) a příběh propletený jak další sága. Větší film tu totiž nebyl a ještě delší dobu nebude a na IMAX plátně je to zábava na víc podívání s hromadou emocí a naprostým vtažením do děje. Jen ten jeden závěrečný twist mi tam bije až moc do očí a nutí se ptát, proč to Nolan nemohl dohrát podle těch prvotních not a za každou cenu musel zvrátit vývoj dění, musel divákovi ukázat, kdo je tvůrce filmu a kdo divák... (možná až metaforicky->očekávání tvoří film, film vytváří očekávání). Kruh se uzavřel. Velkolepě, působivě, mrazivě, ale s mírnou pachutí, že to mohlo být ještě lepší. Ale Nolan je viditelně taky jen člověk, ne žádný superhrdina s nadpřirozenými schopnostmi... je to vlastně dobře nebo ne?:)) (později podrobněji) (27.07.2012)

Nolanovic bratři se překvapivě vrací na Batmanův začátek a posledním dílem tak dávají celé trilogii velice celistvý ráz. Člověka až zamrazí, s jakou chytrostí dokáží pracovat se zápletkami, které jsme už považovali za dávno uzavřené. Společenským kontextem tak jen logicky rozvíjejí známé dějové motivy. Jen teď nám nabízejí zlo s naprosto konkrétním přívlastkem, reálné, možná právě to je důvod, proč se to u některých diváků s komiksovou adaptací neslučuje. Dospělost myšlenky spolu se zfilmovaným žánrem dávají tušit, že Christopher Nolan skutečně přestává mít v Hollywoodu konkurenci. Jsem naladěn snad jen na kritiku mnohotématičnosti, jež často snižuje divákovou pozornost a ubírá na tempu. Široký záběr vyprávění (kamera fakt ne), je to jediné, co se povedlo méně. Temný rytíř tak u mě povstal na 90%. (21.02.2013)

Místy nadpozemské, jinak mistrovské a znamenité. Komiksová podívaná, která je bombasticky revoluční. V tomhle je Nolan nedostižný a v tomhle směru nepřekonatelný (současný vrchol mezi režiséry). Hans Zimmer (bůh melodie) vytvořil pro každou hlavní postavu tón, který bude ve mě rezonovat navždy (hudební linka je akčně prošpikovaná do kosti diváka, který je ohromen). Nolan, který se tak důsledně vyhýbal uplatňování všech komiksových konvencí, kterým se tak rád uchyluje. Vlastně ani nemůže jinak, pokud chtěl, aby jeho vyprávění neskončilo tragicky a obsahovalo prvek naděje. Epický velkofilm, který možná nemá přesah, jaký mu někteří jeho fanoušci přisuzují, ale co se týče filmařiny, je imaginárně vytvořený. Velkolepé finále. (18.11.2012)