Augustus - prvý cisár

Nuda, nuda, nuda. Stylem to sice trosku pripomina Alexandera (dedek vypravi), jenze tohle je fakt jen televizni kravina. Sice to ze zacatku vypadalo jakz takz, jenze nakonec to bylo jen spousta kecu o nicem s celkem nevyraznejma hercema a naprosto trapnejma davovejma scenama. Nezachranil to ani Peter O'Toole, kterej vypadal jak kdyz ho vytahly z hrobu. Z ukazek jsem cekal aspon nejaky slusny bitvy, ale ty se taky moc nekonali. Nakonec jsem ale ani nebyl moc zklamanej, protoze jsem tak nak cekal, ze to bude hovadina a navic silene dlouha. (10.07.2005)

Uznávám - velkofilm je hodně špatné označení, ale televizní velkofilm by bylo již samo o sobě protimluv. Tady však kupodivu zápory takřka končí. Historicky dost věrné a těch pár maličkostí je vynahrazeno tím, že byl film konečně věnován postavě, která si to plně zaslouží - velkému Augustovi, který se neproslavil ani svým hrdinstvím (Caesar), svými láskami (Kleopatra) nebo svým nezřízeným životem (Nero, Caligula), nýbrž svými schopnostmi a činy, které za ním stojí. Velikost této historické postavy by pochopitelně skončila někde u unuděných obličejů diváka, kdyby nebylo Petera O'Toola, jenž se Octaviana s takovou bravurou ujal. Trvalo mi dvě a půl hodiny, než jsem pochopil, že se jedná zase "jen" o věčné O'Toolovo téma - o tíhu zodpovědnosti, kterou jsou drcena dříve tak nepoddajná bedra. Mladý O'Toole to činíval tak živelně, podmanivě (Lawrence z Arábie, Lord Jim) v dobách své největší slávy. Činí tak i nyní - vyrovnaně, ale stále energicky - (Vzestup zla, Trója). Dal bych rok života za to, kdyby O'Toole dostal podobnou a třeba i stejnou roli v nějakém pořádném filmě, a tak svoji hereckou i lidskou kariéru zakončil, jak se sluší, a plně. (O Oscaru, který by si zasloužil jako nikdo, ani nemluvě.) (05.07.2005)

Po první části mám pocit, že mám dost a snad už si ani nepřidám. To byl teda "pompézny vel´kofilm" jak noha. Davové scény za hubičku s unuděným komparsem ve mně vyvolávaly spíš pocit trapnosti, ale ne větší než scénář, který byl sbírkou zoufalých plků a to už si ani nechci představovat, jak by vstávaly vlasy na hlavě historikům. Každý tvůrce má právo na invenci, ale nic se nemá přehánět. Ten, který byl v Kleopatře (1963) za hada, je tady za měkkosrdcatého mazlíka, no, já to nerozseknu, ale pokračování si dám snad jen v návalu sebemrskačství. (03.07.2005)

Hoci si tento tv film vyslúžil mnoho negatívnych recenzií, nemôžem plne súhlasiť. Film je natočený ako spomienka, ale hlavne je natočený verne historickej realite, nejde do nejakých fantázií, líči životný príbeh prvého cisára tak, ako to máme dokladované. Že tu neboli veľkolepé vojenské scény? Áno, neboli, tak to bolo aj ladené a určite na to nebol ani rozpočet, toto nie je film typu Gladiátor. Že bol Augustus tak nejak glorifikovaný? Áno, ale opäť je to verne natočené podľa prameňa, ktorým bol zrejme Suetonius. Možno ho prikrášlil, ale vieme mi pravdu? Vieme však určite jedno, a to vo filme ukázané nebolo - napriek tomu, že bol považovaný za prísneho strážcu mravov a oproti neskorším "kolegom" ako Nero či Caligula pôsobil takmer ako svätec, sám sa neštítil byť sexuálne veľmi neviazaný. Na dvore usporadúval „hostiny dvanástich bohov“, kde nešlo o nič iné ako o sexuálne orgie šiestich žien a šiestich mužov preoblečených za rôznych bohov, on sám za Apolóna. Najradšej zbavoval mladé dievčatá panenstva a tieto mu obstarávala dokonca samotná manželka Lívia. Určite pikoška hodná zmienky, ale chápem, že toto sa do filmu nevmestilo... 🙂 (18.08.2021)

No, o tom že byl Augustus významný a úspěšný politik, který dovedl Řím k poměrně dlouhé stabilitě není sporu, ale takhle černobílý pohled na jeho počínání jsem nečekal. Ukázat ho, jako hodného otce Říma až nepříjemně zavání glorifikací a ani Augustus, asi jako žádný Císař nebyl a nemohl být jenom spravedlivý skaut.Takže tohle dílo se musí brát se značnou rezervou. O jeho vládě si můžete přečíst spoustu knih, které vám dají více než tenhle zbytečný pokus. (6.7.2005) (07.07.2005)