Augustus - prvý cisár

Po první části mám pocit, že mám dost a snad už si ani nepřidám. To byl teda "pompézny vel´kofilm" jak noha. Davové scény za hubičku s unuděným komparsem ve mně vyvolávaly spíš pocit trapnosti, ale ne větší než scénář, který byl sbírkou zoufalých plků a to už si ani nechci představovat, jak by vstávaly vlasy na hlavě historikům. Každý tvůrce má právo na invenci, ale nic se nemá přehánět. Ten, který byl v Kleopatře (1963) za hada, je tady za měkkosrdcatého mazlíka, no, já to nerozseknu, ale pokračování si dám snad jen v návalu sebemrskačství. (03.07.2005)

Nuda, nuda, nuda. Stylem to sice trosku pripomina Alexandera (dedek vypravi), jenze tohle je fakt jen televizni kravina. Sice to ze zacatku vypadalo jakz takz, jenze nakonec to bylo jen spousta kecu o nicem s celkem nevyraznejma hercema a naprosto trapnejma davovejma scenama. Nezachranil to ani Peter O'Toole, kterej vypadal jak kdyz ho vytahly z hrobu. Z ukazek jsem cekal aspon nejaky slusny bitvy, ale ty se taky moc nekonali. Nakonec jsem ale ani nebyl moc zklamanej, protoze jsem tak nak cekal, ze to bude hovadina a navic silene dlouha. (10.07.2005)

Uznávám - velkofilm je hodně špatné označení, ale televizní velkofilm by bylo již samo o sobě protimluv. Tady však kupodivu zápory takřka končí. Historicky dost věrné a těch pár maličkostí je vynahrazeno tím, že byl film konečně věnován postavě, která si to plně zaslouží - velkému Augustovi, který se neproslavil ani svým hrdinstvím (Caesar), svými láskami (Kleopatra) nebo svým nezřízeným životem (Nero, Caligula), nýbrž svými schopnostmi a činy, které za ním stojí. Velikost této historické postavy by pochopitelně skončila někde u unuděných obličejů diváka, kdyby nebylo Petera O'Toola, jenž se Octaviana s takovou bravurou ujal. Trvalo mi dvě a půl hodiny, než jsem pochopil, že se jedná zase "jen" o věčné O'Toolovo téma - o tíhu zodpovědnosti, kterou jsou drcena dříve tak nepoddajná bedra. Mladý O'Toole to činíval tak živelně, podmanivě (Lawrence z Arábie, Lord Jim) v dobách své největší slávy. Činí tak i nyní - vyrovnaně, ale stále energicky - (Vzestup zla, Trója). Dal bych rok života za to, kdyby O'Toole dostal podobnou a třeba i stejnou roli v nějakém pořádném filmě, a tak svoji hereckou i lidskou kariéru zakončil, jak se sluší, a plně. (O Oscaru, který by si zasloužil jako nikdo, ani nemluvě.) (05.07.2005)

Náhodou, nebylo to nejhorší. Jen těch keců kolem a kolem, skoro žádný děj. A to, že si jeden nevezme druhého proto, že ho nemiluje? Copak se tehdy tak hrálo na city? No ale oba představitelé vznešeného Octavia si zaslouží můj obdiv, své role se ujali velmi dobře. A jednu hvězdu chci ještě přidat za hudbu a kostýmy - ty se dle mého názoru povedly z celého filmu asi nejvíc. Ještě jedna maličkost. Zaráží mě počet hodnotitelů tady na čsfd. To už dneska nikdo filmy tohoto typu vážně nevyhledává? (14.01.2009)

Další televizní velkofilm. Napadá mě v této souvislosti Kleopatra (1999) ta měla navíc tu smůlu, že byla, je a navždy bude srovnávána se skutečným velkofilmem Kleopatra (1963). Tady se bohužel nepodařilo dosáhnout ani úrovně té televizní Kleopatry a jak píše ve svém komentáři kleopatra (mám tu nějak přeKleopatrováno) statisté se nudili při natáčení, a ani se to nepokoušeli maskovat, tak třeba to byl záměr režiséra. Já se nudila u filmu. Viděla jsem sice jenom druhou část, ale přišlo mi to historicky dost věrné nebo respektive věrné knize, kterou napsal Gajus Suetonius Tranquillus-Životopisy dvanácti císařů. Ovšem „bitva“ u Aktia, shrnutá na jednu bárku a na ní jeden muž Markus Antonius, to jsem se opravdu musela smát, protože u velkofilmu bych čekala, že bude k dispozici víc lidí. (06.07.2005)