Zlaté šesťdesiate

Zopár poznámok k videným častiam: Miroslav Ondříček: vymedzenie voči technike idúcej na úkor citov, voči komunistom a poeticko-výstižné zhodnotenie Němcovho filmu Mučedníci lásky ("to ani není film; to je jako když otevřete a pijete šampaňské") zhacovala vada reči - na druhej strane ťažšiu slovnú vypovedaciu schopnosť skvele nahradil celoživotnou obrazovou výpoveďou 80% Albert Marenčin: hľadanie slovenskej novej vlny už kdesi v boľševických 50. bolo zvláštne; rovnako vyzdvihnutie osoby Vasiľa Biľaka ("pred 68 bol progresívny"); mnoho nehovoriace vajatanie a sebavyzdvihovanie je zrejme záležitosť veku, ale celkovo na mňa tento pán pôsobil spôsobom reči aj výpovednou hodnotou povedaného podobne ako "skvostný" arcibiskup-štbák Ján Sokol 30% (10.02.2009)

videné dokumenty o Uherovi a Havettovi. To, čo sa dočítate v knihách o slovenskej kinematografii tu máte logicky pútavejšie podané, s neoceniteľnými komentármi tvorcov, kapacít z rady vedcov a dobových komentárov. Ako pohybliví a rozprávajúci ľudia na plátne nám títo režiséri, kameramani a herci pripadajú skutočnejší, ako na fotografiách, čím si k nim možno vytvoríte osobnejší vzťah. Trochu škoda, že pri Uherovi končíme rokom 1971, zaujímavé a legendárne filmy tvoril aj neskôr, lenže to by bol dokument na tri hodiny a táto séria sa predsa volá Zlaté šesťdesiate. (26.03.2015)

Obsahově nesmírně smysluplný počin, ovšem tak nějak >vyrobený< poněkud jalovou formou... Holt se nepíšou leta >šedesátá< a zlato dávno není tím, co se třpytí... Nu ano, Martin Šulík prostě není Miloš Forman, Otakar Vávra, Juraj Herz, Věra Chytilová, Hynek Bočan, Ladislav Helge, Jiří Menzel, Juraj Jakubisko, Jan Kačer, Jan Švankmajer, Drahomíra Vihanová, Jan Schmidt, Lubor Dohnal, Jan Němec, Eduard Grečner, Karel Vachek, Jiří Krejčík, Stanislav Milota, Ivan Balaďa, Vojtěch Jasný, Dušan Hanák, Ivan Passer... A nenaděláme už ničeho... - - - P.S. Ejhle! První veřejnoprávní s.r.o. ... No, asi tak nějak, svatá sprostoto... :-[ - - - P.P.S. Stačilo se dívat 30.1. na nominační večer Českých lvů, že...:-( - - - P.P.P.S. Na to předávání (7.3.) se už dívat nedalo vůbec. Jen sračky a krámy... :-o.. Ale to už je o něčem jiném... - - - - - (Vídáno průběžně za sobotních večerů roku devět na ČT2, komentář zde jako dvaadvacátý - 31.1.2009) (31.01.2009)

Obrovské zklamání. Pokud jsem někomu věřil, že se dovede ohlédnout za českou novou vlnou, aniž by se kanonizovalo již předtím mnohokrát kanonizované, byl to Martin Šulík, tvůrce KLÍČE K URČOVÁNÍ TRPASLÍKŮ. V podstatě nevidím důvod, proč ZLATÝM ŠEDESÁTÝM dávat vysoké hodnocení jenom kvůli tomu, o čem pojednávají (jako to tak dělají ostatní hodnotící, kteří cyklus dostali na 77. místo žebříčku 200 nejlepších seriálů), protože se nejedná o nic jiného než o záznam mluvící hlavy, výjimečně ozvláštněný ukázkou či fotografií, který by se více hodil do rádia na poslech než do televize na sledování. Vždy záleží na tom, o kom dokument pojednává a nakolik ona osoba je poutavým a silným vypravěčem, protože na výsledku bohužel není patrná pečlivá rešerní práce, kterou se tvůrci holedbají v různých materiálech či rozhovorech, a o komplexnosti výpovědi o osobě a jejích filmech a vystižení její tvůrčí metody jako v případě MARTINA SLIVKY - MUŽE, KTERÝ SÁZEL STROMY nemůže být řeč. Plusové body za styl, kdy se užívá v některých momentech záběrování a způsob střihu typický pro daného režiséra/kameramana apod., ale ono užití působí spíše rušivě. Filmovému fanouškovi ZLATÁ ŠEDESÁTÁ bohužel nenabízejí nové informace (a přitom počítají se zasvěceným divákem, protože nezasvěcený se bude ztrácet i přesto, že se vždy pojednává o krátkém údobí a zbylá tvorba je trestuhodně opomíjena zbytečnými rádoby biografickými titulky v závěru) a svou nekonfliktností a sázkou na profesionální schématismus ala BBC spíše otravují. 5/10 (04.01.2009)

Díl s Otakarem Vávrou. Jedna mluvící hlava střídaná záběry z filmů. Poslouchat chronologicky uspořádané vzpomínky téměř stoletého Vávry na vlastní práci bylo nečekaně velmi zajímavé, ano právě i tam, kde se nějak opatrně otíral o témata pro něj choulostivá. (Mezi řádky zaujalo např. to, jak na něj zapůsobil proces se Slánským, jakoby nebylo procesu s Horákovou a spol.) Samotného Vávru bych vdržel takto poslouchat klidně další hodinu. Jednak měl co říct, jednak bylo znát, jak málo z toho, o čem by mohl mluvit, se sem vešlo. Jako část dokumentu honosícího se názvem "zlatá šedesátá" to samozřejmě stálo za hovno a jestli z takto pojatých dílů je sestaven celý seriál, tak ať už jde ČT opravdu někam. Necelou hodinu mluví autor o svých filmech od počátku kariéry, smíříte se s tím, že o šedesátkách to teda moc nebude, no ale jste namlsaní tím autorem a najednou po roce 1969 titulky a nazdar. Dokonale zvlánutá frustrační koncepce. Předložit divákovi něco úplně jiného, než slibuje titul, a když se chytí, tak mu to zase vzít. (17.01.2016)