Chi bi xia: Jue zhan tian xia

Red Cliff drinking game: předěl mezi scénami řešený jako přeseknutí plátna – 1 panák; Takeši Kaneširo se oduševněle ovívá sokolím křídlem – 1 panák; Vicky Zhao účinkuje jako comical relief – 1 tuplák piva za zkostnatělý sexismus; Chang Cheh se tváří zasmušile – 1 panák; Šidó Nakamura má drsňácky zvednutý ret po vzoru Rockyho Balboy – 1 panák; zrychlené pohyby mraků – dorazí se flaška a načne se nová; záporáci vymyslí taktiku, ale aliance hrdinů v paralelní montáži dostane vnuknutí na protitaktiku – 1 panák a další, když hrdinové slovně vysvětlí, co už je dávno jasné a co bylo ukázané v názorné ilustraci; někdo připravuje čaj – kolektivně se vyžahne flaška laciného bolehlavu z asijské tržnice za exotické klišé; vojenský útvar vyvíjí evidentně samoúčelnou činnost čistě proto, aby se v záběru dělo něco epického – jedna kapka za každého vojáka. Podobně by šlo ve výčtu povrchních efektností pokračovat ještě dlouho, ale už tak to jen v první třetině filmu hraničí se smrtelnou otravou alkoholem. Kdyby to bylo jen schematické a povrchní, byla by to sranda, ale tohle je navíc midcult jak prase. (12.06.2009)

Opäť veľkoleposť sama..., ale nemôžem sa zbaviť pocitu, že John Woo na niečo zabudol. Domnievam sa, že obsiahlosť tohto diela ho zasiahla natoľko, že musel niečo vypustiť a to niečo mi tuna k dokonalosti rozhodne chýbalo. Avšak Red Cliff je beztak jeden z najlepších historických filmov, nielen súčastnosti (pre mňa). Takto sa reprezentuje kultúra, krajina... "učte sa" 8/10 (06.03.2009)

Úplně jinak pojatý film než Part 1. Namísto samoúčelného akčnění, všech možných mini-soubojů a vizuálního obžérství konečně John Woo začíná vyprávět hlubší příběh plný zajímavých postav s různorodými motivacemi, skvělou válečnou taktikou a zároveň sympaticky vyobrazuje některé typicky východní tradice křehkou obrazovou poetikou, kterou nezklame. Jako celek je však Red Cliff zbytečně natahovaný, místy repetitivní a technicky občas nevyrovnaný, plný odfláklých triků (především na konci). John Woo splnil nelehký úkol, natočil hollywoodským způsobem asijský spektákl plný heroických momentů a krvavých bitev, avšak trochu se v tom místy topí. (05.01.2022)

Druhá část Wooova historického eposu působí ještě velkolepěji než úvodní část. Gigantické loďstvo zakotvené v překrásné přírodní scenérii vytváří dokonalou pastvu pro oči, ostatně jako celá výprava snímku. Bohužel ubylo hrdinských soubojů, které předváděli v předchozí části generálové z království Xu, ale vše je vyváženo hloubkou postav, které zde dostávají ještě větší prostor než v první polovině filmu a divák získává větší šanci na sympatizaci s hrdiny příběhu. Na řadu přicházejí i intriky, pořádná dávka emocí a troška vkusně zakomponovaného humoru. Finální bitva je vskutku orgastická, navíc ji doprovází řada trikově bezchybných explozí, na jaké jsme u Johna Woo zvyklí. John se vrátil opravdu ve velkém stylu, takže stejně jako u první části neváhám udělit plný počet. (25.07.2009)

Ohňom, šípom a čajom. Dvojka má väčšinu toho, čo som od nej po prvej časti chcel. Ubudlo z priam až rozprávkovej naivity a čiernobielosti, pátos je podaný vkusnejšie (namiesto hecovacieho prejavu pred bitkou milá scéna s ryžovými bochníčkami), postavy sú prepracovanejšie a Woo sa až tak nevykráda (trochu odpisuje od Yimoua, ale to nevadí). Rozdelenie na dva diely sa ukazuje ako maximálne účelné, pretože na rozdiel od nonstop akčnej jednotky je v dvojke prvá hodina venovaná "iba" taktizovaniu, špionáži, intrigám a prehlbovaniu vzťahov. Pozerajúc to na jeden záťah, tretia štvrtina by mi asi pripadala rozvláčna a únavná. V samostatnom filme však funguje vynikajúco a príbeh cez ňu výborne graduje k záverečnej megabitke. Nuž a v poslednej hodine eposu sa Woo načisto odtrhne z reťaze a predvádza manévre, nad ktorými by uznanlivo kývali hlavami aj Bondarčuk, Kurosawa či Jackson. Celkovo je to viac hrdinská dobrodružná legenda než temná vojnová dráma, nájdu sa určite takí, ktorým toto poňatie nesadne, ale tvorcovia sa ho cieľavedomo držia od začiatku do konca a celý epos pôsobí veľmi kompaktným dojmom. Dojem narúša iba úplný záver, ktorý je nečakane uponáhľaný a v mnohých veciach (naznačený vzťah medzi hlavným stratégom a princeznou) nedopovedaný - tu poriadne úradoval strihač a tipujem, že sa dočkáme nejakej rozšírenej verzie. Takisto ma mrzí dezercia Chowa Yun-Fata - nič proti Kaneširovi či Leungovi, ale Chow by filmu dodal trochu toho "kráľovského lesku". A bol by to pompézny reunion režiséra a jeho niekdajšej hlavnej hviezdy. Veľká škoda, že sa to nepodarilo. (15.03.2009)