Twilight sága: Nov

Primární ohrožení náctileté populace nepředstavuje v současné době virus H1N1, ale tzv. syndrom nakažlivé deprese. Příznaky: příchylnost k retardovaným scénám a retardovaným postavám, účast na kolektivním brainwashingu, těžká anemie. P.S. Popcornové filmy typu Transformers jsou testosteronem nabitá destrukce. Stmívání je estrogenem vycpaná sebedestrukce. Jenže i ten nejprostší robůtek působí vedle emonebožátek z New Moon jako rozvinutá komplexní postava s bohatým duchovním zázemím :-) (26.11.2009)

Nemám to rád, nebaví mě to, nelíbí se mi to. A to hlavně z těchto důvodů: Děj není takový, aby mě dokázal vtáhnout aspoň na chvíli, natož pak přes 2 hodiny. Dále pokud se upíři jeví jinak než v mém oblíbeném seriálu Buffy, pak jsem z toho nervozní (odraz upíra v zrcadle, upír na fotce apod.). Sice je to tedy slabota, ale slabší dvě hvězdy si to zaslouží. (12.02.2011)

Zatímco jednička je směšná až od půlky, tady létaly sálem salvy smíchu už od začátku. Všechno bylo řečeno, snad bych dodal jen to, že Weitz to umí podat tak nějak ještě více metrosexuálním a ‚Edward, do me a child‘ způsobem. Každopádně, vzhledem k té šílené dávce ‚guilty pleasure‘ atmosféry nestíhá nudit, což je svým způsobem dobře. Ale abych byl férový, pasáž s vlkodlaky baví tak nějak relativně doopravdy (naháněčka Victorie za doprovodu Thoma Yorka je fantastická). Nejupřímnější kravina sezony. Netrpělivě čekám na práci Davida Sladea. (14.12.2009)

Podivně bledý hošan s rozervaným pohledem, který respektuje lidumilné diety, protože se do jednoho takového (jedné) zamiloval, je zpět. A vězte, je to utrpení. Dokonce i pro ty, kteří jedničku hltali. Žánr teenagerovské upíří love story mohl být slušnou zábavou, u které bych neměl až takový problém. Občas bych se mrknul, jak se cool upířím projektům pro mladé daří, ale tohle je vážně silné kafe. Jednička trhající komerční rekordy byla oddechovka (za rozpačité tři *), kterou vzhůru tahala Kristen Stewart a pár slušných nápadů. Dvojka žije a přežívá jen díky Kristen (i když taky už to není takové terno) a.. zbytek je utrpením na druhou. Bella řeší s Edwardem, kdo koho víc potřebuje, miluje, zraňuje, on se pak z čista jasna otočí na podpatku a táhne do řiti. Děvče se trápí a stejně jako zbytek osazenstva pronáší nesmyslné dialogy. Navíc do děje naskočí mladý vzpěrač Jacob, který se dokáže proměnit ve vlkodlaka, miluje Bellu a rád se promenáduje bez trička. V jednání postav aby se čert vyznal. V myšlenkách tvůrců jakbysmet. To, že musíme sledovat mizerné triky, je s ohledem na uši rvoucí dialogy tím nejmenším problémem. Každá druhá scéna má nulový dopad, nikam „děj“ neposouvá, nic nenabízí, jen se potuluje odnikud nikam svými pomalými a ukecanými kroky. Druhý díl trestuhodně postrádá pořádný začátek, prostředek i konec. Jen se tu naznačí jakýsi podivný trojúhelník (s náznakem na čtyřúhelník), przní Romeo a Julie, nudí vizuálem, nasírá mraky diváků a skopává film do propadliště dějin. A to série Twilight dosahuje nejen v knižním světě úspěchu Harryho Pottera. Třikrát fuj.. PS: Robertu Pattinsonovi bych nedal ani roli křoví ve školním představení.. otravností v mém soukromém žebříčku předčil i prkenného Haydena Christensena.. a to je co říct!! (26.12.2010)

Když se to tak vezme, tak se jedná o velice dobrý artikl určený především naivním a přecitlivělým dívkám, jejichž mentální vyzrálost se nachází někde v počátcích puberty. S takovým přístupem je pochopitelná doslovnost (změny ročních období za oknem doprovázené nápisy s konkrétním měsícem), statičnost hlavních představitelů, kteří nehrají, ale pózují, sterilní hudba a dialogy s oduševnělostí foto-příběhů z Bravo/CosmoGirl. Plynutí času je podřízeno vnímání náctileté dívčiny, které se okamžik zpomalí, když přichází její milý, a z prostoru je vyčleněna, pokud o něj přijde. Popíkové písně na některých místech vyjadřují myšlenky postav a několik scén je nápaditě zvládnuto co do organizace prostoru a orientace v něm, ale... Já nejsem cílovou diváckou skupinou, která by byla schopna naivního fanouškovkého čtení (opravdu mi nestačí věrnost lobotomizující knižní předloze), jež je filmem upřednostňováno na úkor toho poučeného. Nejde o docela uvědomělé a vážně se neberoucí dílo, jak by se mohlo zdát ze scény z kina (akční film s nadávkami jako "zpropadaný" místo "zkurvený" apod.), protože jakékoliv dvojí podvratné čtení, které nabídne kamarádka Belly po východu z bijáku o zombie, je ukázáno jako to nesprávné. Na druhou stranu je to dobře, protože vidět v druhé části téhle ságy příběh o projevení se, ve kterém se hlavní trpitelka (nikoliv aktivní hrdinka) dozvídá, že rozum a chtíč nemohou být v opozici natrvalo a rozhoduje se, za jakou ligu bude kopat, vyzjde z toho NOVÝ MĚSÍC jako ideologicky konzervativní podívaná, která by byla archaická i za dob Shakespearových. Inscenační bezradnost mnoha scén (zjevování se) a nemožnost ztotožnit se či byť jen trochu chápat Bellu, která se chová nelogicky (dlouho nemocný kamarád stojí polonahý v dešti, jí zajímá jeho nový účes a tetování) v pokusu o fantasy bez jasně zadefinovanyćh pravidel, dílo zkázy dokonávají. "Odpad!" přitom dává někdo, kdo jedničku oceňoval jako malý indie film s vzhledem k žánru odvážnou stylistickou stránkou a docela zdařilou snahou ozvlášnit teen romance horrorovými prvky. Nejhorší přitom je, že dvojka není ani tak špatná, aby byla celou dobu zábavná, protože veškerý guilty pleasure potenciál vyčerpala už upoutávka. (25.01.2010)