X-Men: Prvá trieda

Hned na úvod si neodpustím varování, které jsem jistě zmínila už u Iron Mana nebo Thora: Marvelovský vesmír mě jako celek baví natolik, že jsem jeho jednotlivé části (filmy) schopna vnímat v mnohem pozitivnějším duchu, než kdybych neviděla, jak do sebe místy zapadají. (Asi i proto pro mě vrchol tohoto dvouhodinového Vaughnova díla představovala ani ne desetivteřinová scéna, kde Hugh Jackman alias Wolverine odmítne hlavní hrdiny se slovy: "Go fuck yourself.") Teď už ale k filmu samotnému. Nutno říct, že hned v počátku mě X-Meni trochu zklamali svou roztříštěností. Příběh neustále přeskakoval mezi Charlesem a Erikem a žádného vlivem uspěchaného vývoje nedokázal představit natolik, aby člověk skutečně plně pochopil jeho psychologické rozpoložení v době osudového setkání. Ono slovo "psychologické" je v tomto případě poměrně důležité; X-Meni mnohem méně než předchozí Iron Man nebo Thor hrají na odlehčené scény (a je to jen správně; na pozadí skutečných historických událostí by zdaleka tak dobře nevyzněly), zato se více soustředí na vývoj jednotlivých postav. Těch je sice nakonec tolik, že krom hlavní dvojice v téhle zrychlené stopáži nikdo nedostane adekvátní prostor, i tak je ale nutno říct, že mě realistický vývoj příjemně překvapil. Zhýčkán běžnými blockbustery by člověk zkrátka očekával, že se hlavní hrdinka do svého osudového muže zamiluje na první pohled nebo že bude v celém příběhu vždy jasně znatelná hranice mezi dobrem a zlem. Dá se ale závěrečná vymezená skupinka považovat skutečně za záporáky? Těžko říct, já osobně jsem chápala postoje obou úhlavních nepřátel a s oběma jsem se dokázala ztotožnit. (A s tím "zlým" snad ještě více.) Sečteno, podtrženo, X-Meni jsou více než důstojným stavebním kamenem marvelovské dimenze, po úžasném traileru jsem možná ale čekala přece jen trochu víc. O výjimečný počin, který by nad ostatními komiksovými díly vynikal, se zkrátka nejedná, což je ale nakonec asi i jediné, co se dá filmu vyčíst. Dodatek: Nevím, proč jsem měla za to, že tohle jsou první X-Meni, kteří vznikli v produkci Marvelu, a děkuji Trpishovi, že mě vzkazem vyvedl z omylu. Některé části výše napsaného komentáře jsou tedy obsahem trochu mimo, celý ho přepisovat se mi ale nechce. (03.06.2011)

Důstojný příspěvek, který se může směle postavit ke starším X-men filmům. Všichni tu vychvalují Michaela Fassbendera a on je opravdu výborný, ale mě ještě víc nadchnul James McAvoy. Opravdu to pro mě byl mladej Profesor X a věřil jsem mu chytrost i dobráctví. Holt mladej Magneto je ale přece jenom atraktivnější role, ta postava má prostě zajímavější příběh a rozvoj. Bitky tak nějak standardní, nejlepší byl červenej teleportační mutant. Cameo Hugha Jackmana super a rozhodně chci pokračování. 9/10 (12.07.2011)

Tak nějak nedokážu dát pět hvězd, a to především pro to, že jsem k X-Menům neměl nikdy větší vztah. Filmy byly fajn, ale nikdy jsem si neřekl, jako třeba u Watchmenů, že jsou boží a já budu žrát každý film, který bude mít v textu X-Men. Každopádně mi nevadili a to byl taky důvod, proč jsem se pustil do tohodle filmu. Nicméně musím říct, že tenhle film je asi to nejlepší, co X-Meny potkalo, protože kromě skvělých herců je tu i naprosto perfektní příběh, který, pokud neznáte předlohu, nevíte, jak se v dalších okamžicích bude vyvíjet. A že se nakonec vyvine jinak, než je u amerických filmů zvykem? To už je taková třešnička na samotném dortu. Jestli jsem před chvílí tvrdil, že herci jsou skvělý, tak jsem to řekl málokrát, protože oni jsou opravdu boží. Snad každý, kdo se ve filmu objeví. A že se jich tam objeví hodně. Ta minutová scéna Hugh Jackmana je třeba naprosto boží. Stejně tak i samotné efekty, trošku mě mrzelo, že jsem k X-Menům neměl větší city. Pokud ale vznikne další film, což by se klidně mohlo stát, budu přemýšlet i nad samotnou návštěvou kina. Nějak se ty city ve mně probudily. (29.12.2012)

Fanoušci komiksových blockbusterů mohou zůstat v klidu. Moje jediná hvězdička neznamená, že by byli jakkoliv ochuzeni o tučnou porci triků, akce a dobrodružství svých oblíbených hrdinů, podanou nesporně na řemeslně slušné úrovni. Souvisí především s tím, že adaptace superhrdinských komiksů patří k žánrům, k nimž mám vyloženě záporný vztah. Považuji se za racionálního člověka a upřednostňuji vědeckou metodu při zkoumání okolního světa. Superhrdinský komiks mě vždy odpuzoval svým úzkým propojením se sférou paranormální mystiky. Výjimečné schopnosti superhrdinů vycházejí z náboženských představ a jejich svět stojí na myšlence rituálních nadpřirozených sil. Vědecké objevy a technika slouží obvykle jako pouhé rekvizity a superhrdinové z X-Menů mají mnohem blíž k pohanským bohům než k postavám mého oblíbeného žánru sci-fi. Supermani a X-Meni to tedy u mě mají mimořádně těžké. Pokud u mě přece jen chtějí zabodovat, musí přijít s podstatně hlubší psychologií, než jaká je zvykem u běžných blockbusterů (v X-Men: První třídě má bohužel psychologie postav rozměr letící kulky), a s propracovanými charaktery (v První třídě i tak zásadní rozhodnutí jako přidat se na určitou stranu barikády vypadají, jako by si jejich aktéři právě hodili mincí). Režisér musí přijít s rafinovaně strukturovaným vyprávěním (srovnejte si neskutečně vymazlené intro ze Sniderových Strážců s Vaughnovou První třídou, ze které je cítit popkorn na dálku). Rozumím tomu, že k žánru nezbytně patří nadsázka, ale i tady oceňuji střídmost a dávám v rámci možností přednost dodržování přírodních zákonů. Posledním hřebíkem do rakve je Vaughnova schopnost vycházet vstříc potřebám zábavychtivých puberťáků. S teenagery to zkrátka umí, ale u mě přesně s tímhle naráží, jednoduše nepatřím do jeho cílové skupiny diváků. Celkový dojem: 25 %. (12.06.2017)

Sebekriticky přiznávám, že jsem od Vaughna čekal víc, než reálně mohl dokázat. Když se na plátně pohybuje magnetický Fassbender a dumavý McAvoy, je to na chlup takové, jaké jsem doufal, temné, pohlcující, dospěle vtipné. První třída má hodně vážnou duši - točí se kolem kolektivní viny, msty, práva vládnout světu. Nejlepší scény nejsou ty akční, ale ty nejvíc konverzační, kde vynikne, jak hluboko dokáží tvůrci sestoupit a jak sugestivně dokáže tahle komiksová sága působit. Čím realističtěji a vyspěleji X-meni vyhlížejí, tím víc mají problém poradit si s oním "teenagerovským" elementem. Vaughn si naštěstí udržel jistý odstup a nadhled, přesto mě první třída vyjma mentorů vůbec nezaujala a přišla mi jaksi do počtu. To v Singerových časech nebylo. Jakoby všechna energie a přitažlivost padla na ústřední duo. To se ovšem odvděčuje naprosto zničující energií a i když se film občas zadýchává, v závěru nabízí emoce a hloubku příbuznou legendární dvojce. Je to právě jen a jen srovnání se singerovskou koherencí a vyrovnaností, které mi zabraňuje být úplně nadšený. Každopádně bych se velmi divil, kdyby letos přišel do kin spektákl stylovější a oduševnělejší. (30.05.2011)