X-Men: Prvá trieda

Po vsech tech pochvalnejch komentarich jsem byl docela natesenej a popravde receno, docela zklamani. Vaughn totiz misto nejaky akcni komiksovky predklada spis thrillerovy drama, coz by ani tak nevadilo, jenze je to bohuzel silne na ukor akce. Film se sice tvari, ze se furt neco deje, takze nuda fakt nehrozi, ale par tech zajimavejsich akci stejne uz clovek videl v traileru a z tohohle hlediska tak nema film moc co nabidnout. Nastesti je tu ale hodne povedenej pribeh, kterej dovysvetli veci, ktery byly v ostatnich filmech jen nakously, bohuzel ale sem tam i neco, co s ohledem na predesly dily nedava moc logiku. Nechybi ani nejaky ty humorny okamziky typu hlasek o Profesorovo vlasech nebo ve svy jednoduchosti absolutne genialni Jackmanovo cameo. Natoceny to je velice slusne, paradni kamera, jenze tady to zas srazej triky. Fakt bych necekal, ze u filmu tohohle kalibru budou triky jak z pet let staryho filmu. Celkove ale solidni zarez do X-Meniho univerza, navic se skvelejma hercema v cele s perfektnima zaporakama Baconem a Fassbenderem a super sympatakem McAvoyem, jenze vinou minima akce a nic moc triku to proste vic nez slabsi 4* neda. (11.07.2011)

Začal bych vtipem: Víte, který X-Man má nejlepší schopnosti? Matthew Vaughn - umí točit skvělé filmy. ____ Velkým filozofickým tématem je čas. Podle svatého Augustina dokonce žádná definice času neexistuje a ve skutečnosti nevíme, co přesně čas je. Čas je velice zajímavý i z hlediska kinematografie, protože když se na všechny filmy, co kdy byly natočeny, podíváme skrze čas, zjistíme, že existují vlastně jen tři druhy filmů: (i) první skupina, do které patří First Class, nějakým způsobem kombinuje minulost s budoucností. First Class například jedinečným způsobem spojuje někdejší studenoválečné rozbroje s nedalekou budoucností genového inženýrství. Ten film si možná hraje na to, že se odehrává v nějakém konkrétním období, ale spíš dává dohromady minulost s budoucností, čemuž nasvědčují i karikatury politiků a vojáků na jedné straně vedle zcela plastických mutantů na straně druhé. Jsou to dva odlišné světy, dvě množiny, které někdo akorát splácl dohromady. Do stejného ranku patří většina scí-fek: nelze si nevšimnout, že většina velkých sci-fi filmů je zároveň neuvěřitelně nostalgická, třeba Gattaca, Počátek, Brazil nebo Blade Runner, což jsou všechno filmy, které nějakým způsobem propojují minulý noir s budoucí sci-fi. (ii) Nesmírně zajímavá je z hlediska času také druhá skupina filmů, která je opakem skupiny první. Sem patří konzervativní a „čisté“ pozdní snímky Eastwooda či Petera Weira nebo třeba Costnerův western Krajina střelců. Na ten se dá nahlížet dvojím způsobem: buďto jako na film, který zaspal dobu, protože přijít v době postmoderních žánrových her s něčím tak nostalgickým a zastaralým značí, že tvůrci jsou těžce mimo současné trendy, ovšem nabízí se tu ještě druhý pohled, který v tomto filmu vidí naopak ohlášení věcí příštích, kdy postmodernu nahradí něco klasičtějšího a filmy jako tento budou opět v kurzu. Nakonec na těchto sinusových cyklech je založen celý náš svět: pravice střídá levici, léto zimu, expanze kompresi, pokles růst, střídmost (renesance, klasicismus, realismus) živelnost (středověk, baroko, romantismus) atp. Proto je vždycky otázka, jestli u filmů jako Krajina střelců zaujmeme postoj „tento film patří do minulosti“, anebo „tento film ohlašuje budoucnost.“ Filmař, který točí v době složitých narativů lineární filmy, tak může být nazván konzervativcem i průkopníkem. Oboje varianty jsou možné (byť samozřejmě převažuje spíše první pohled, který takového filmaře posílá do starého železa). Lekce z předešlých řádek je, že neexistují filmy odehrávající se jednoduše v minulosti, současnosti, či budoucnosti. Věc je složitější. (iii) Třetí skupina, ta nejméně zajímavá, zahrnuje filmy, které se odehrávají v současnosti a jsou poplatné i jejím normám. Nemusí být vyloženě špatné, ale z hlediska času jsou jen málo zajímavé. Nejsou ani kombinací minulosti s budoucností jako první skupina filmů (aneb dualitou k jednotě), ani nerozlišitelným kmitáním mezi minulostí a budoucností (aneb jednotou k dualitě) jako ta druhá. (08.09.2011)

Nenechajte sa zmiasť vysokým hodnotením. Vaughn nepokračuje tam, kde skončil Bryan Singer, bližšie má k Ratnerovej trojke. Čím však Vaughn Ratnera odstreľuje, je vyváženie medzi detinskosťou a vyspelosťou podania látky (oboje tu je prítomné, Ratner bol iba detinský), výrazne viacej postáv a nieľkonásobne rýchlejšie tempo (v normálnom „móde“ by film trval tri hodiny) a oveľa viac OVEĽA epickejšej over-the-top akcie, ktorá nikdy nepôsobí neustrážene alebo preplácane. Pritlačenie na parametre pestrofarebného eye-candy spektáklu, ktorý si podmaní aj násťročných (pre ktorých boli Singerove opusy zbytočne psychologické) potvrdzuje a odľahčuje fakt, že najlepšou scénou nabušeného filmu je niekoľkosekundové „go-fuck-yourself!“ cameo Hugha Jackmana, povaľujúceho sa v šedivom, zafajčenom bare. Tvorcovia ním dokazujú, že novým smerom látku nevedú preto, lebo by ju nezvládli singerovsky, ale preto, lebo vedia tento popový smer dotiahnuť do „dokonalosti“, a tak vyorgazmovať ŠIROKÉ publikum lepšie než ktokoľvek pred nimi. Z hercov jasne vedie Michael Fassbender, ktorý by mohol byť novým Ethanom Huntom či Jamesom Bondom (druhá najlepšia scéna filmu, zhodou okolností tiež z baru, je tá Fassbenderova z Argentíny), a veľmi dobre záporákuje Kevin Bacon. James McAvoy tak nejak OK, čo je na postavu Charlesa Xaviera málo. Zbytok osadenstva iba křoví, hoci plejáda ikonických minirolí kultových vedľajších hercov viac než poteší (Platt, Ironside...). (01.06.2011)

Blockbuster je to řemeslně celkem povedený, tak slabá motivace v jednání jednotlivých postav se ale vidí opravdu zřídka. Mladí X-Meni se přidávají tu na stranu dobra, tu na stranu zla, jakoby hráli hru Škatulata, hýbejte se. Když pak sovětské námořnictvo vyhodí do vzduchu jedno ze svých plavidel vezoucích na palubě jaderné hlavice a to nepřivodí logický jaderný výbuch, sám sebe jsem se začal ptát, nepřidal-li jsem se na špatnou stranu... Navíc X-Menovský dorost je čím dál výrazněji cílen na mladší diváky a já, jak v průběhu této ságy stárnu, nenacházím k Baby-X-Menům cestu... (20.07.2011)

Když mi bylo deset, chtěl jsem být Michelangelem a všechny mlátit nunchakama. Ve čtrnácti bych nejradši v posilovnách i spal, jen abych se co nejvíc přiblížil Arnoldovi. A dnes bych chtěl být Magnetem, protože co ten frajer mnohdy bez mrknutí oka předvádí, to není první liga, ani extraliga, ale nějaká spaceliga. No jo, jenže já bych chtěl být i Wolverinem, tím sekáčem, co s doutníkem v hubě pošle každýho během tří vteřin do hajzlu, až celé publikum vyprskne smíchy (cameo roku). No a kdybych měl režisérské choutky, tak chci točit stejně tak dobře jako Matthew Vaughn. Už předešlé Kick Ass bylo naprosto skvělé a První třída X-menů si to rovnou štráduje do mé Top5 letošního roku. Strašně se mi líbí, když film jede, je tam rušno, živo, divák má lehký úsměv na rtech a najednou do toho přijde scéna, kdy se vše zpomalí, zvážní,celý sál úplně utichne a jen sleduje McAvoyův a Fassbenderův koncert. Tohle se stane asi třikrát a vždycky to má ohromně hutnou atmosféru, emoce a sílu. Efekty jsou dávkovány v pravidelných intervalech a poměrech, na několik drobnějších pak připadne jeden ohromující. Závěrečná smršť vmáčkne diváka do sedadla, je to jako polibek v chemické laboratoři. Spousta emocí uprostřed explozivní válečné vřavy, valí se jedna příčina za druhou, proč známe Singerovy X-meny tak, jak je známe. Parádní zážitek a přál bych tomu aspoň půlmiliardu dolarů a co nejdříve další díl. 160 miliónů dolarů(rozpočet)/352,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/16 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (04.06.2011)