Chcete mě?

Především projev Zdeňka Srstky si samozřejmě říkal o parodování, kterého se různí komici s větší či menší úspěšností rádi ujali. Ale když vidím toho černého trotla (mluvím o labradorovi, ne o žádném migrantovi z jihu, takže hlídači korektnosti na internetu z neziskovek můžou zůstat v klidu), jak se mi drápe na klín a prudkým funěním, slintáním a vrtěním ocasu se mi snaží naznačit, že bych s ním měl ve 30stupňovém vedru vyrazit na procházku už teď a nečekat, až skončí Hospoda, tak to z původních 4 zvednu na plný počet, protože díky tomuhle pořadu našlo hodně podobných troubů, jako je ten můj, i jejich kočičích (ne)přátel nový domov a snad i lepší život. (13.07.2023)

"Chtělo by to paničku nebo páníčka, kteří by byli hodní a měli by ho rádi." Jsem velkým milovníkem psů, avšak oni mne z nějakého nepochopitelného čtyřnohého důvodu nesnáší. Vrčí na mne, štěkají na mě, koušou mě, ale mou lásku k nim to nijak nepodlamuje. Právě naopak. Pokud jednou najdu pejska krásného jak Marta Kubišová v roce 1968 a roztomilého jak Zdeněk Srstka po sedmdesátce, tak mu klidně přenechám svůj dům a půjdu spát do boudy. Jsem si však jist, že v tomto pořadu to nebude, neboť jsem ho dosud ani jednou nedokázal dokoukat od začátku do konce. (16.09.2015)

Vždycky si představím, jak místo psů a koček nabízejí nějaké důchodce. Pod tímto úhlem pohledu je to hned veselejší koukání. Si taky představte pana Srstku, jak mluví o nějaké bábince v kleci: "Pak tu máme takovou chlupatou čubičku, jmenuje se Maruška. Má šmutný očička a má ráda děti. Žere všechno a je soběštačná. Ráda si čuchá k pipince. Je ale trochu nevrlá, páč původní pánišek ji nechal v leše u štromu. Kdo ši jí vežme, udělá jí radošt." (26.10.2012)

My si tady pěstíme štěnátka a ty kočičí svině, zatímco děti v Africe nemají co žrát! Chtějí je? No samozřejmě!! Hamižnost našeho kulturního okruhu je do nebe volající..... S velikým obdivem k tomu pánovi, co Srstkovi před cca. patnácti lety pravil, že na psa kašle a ať klidně chcípne, zabouchl mu vrata před obličejem, zajistil je na očko z bužírky a měl pocit, že je v bezpečí, sázím čtyři. Pět bych dal, pokud by pohotový štáb zvěčnil i moment, kdy Zdenda jemným drcnutím malíčku dvířka opět pootevřel a hrábnul dovnitř. Jo, a taky za to, že ti olezlí opuštěnci dostali další šanci, bla bla bla bla, též jsem slušný člověk a milovník zvěře. S ochranou, samozřejmě. (29.05.2014)

vztahy člověk-zvíře by měly bejt fifty-fity, žádný já tě budu krmit, čtyřikrát deně tě chodit vyklopit, čistit smradlavý chlupy z gauče, mejt když se vyválíš v bahně, vodit tě po veterinách a platit za tebe vočkování (no to tak, na to by sis umě, musel vydělat) a ty mě zato naoplátku necháš vklidu vyspat....jak se může člověk třetího tisíciletí dobrovolně vzdát svobody ve prospěch chlupatýho automatu na hovna...nu dobrá dobrá, taky jednu takovou zrůdu vlastním, ale my máme dohodu,,,"..já tě budu od teď po tři roky krmit, a po třech letech,,ty - nakrmíš - mě."...což je nejenom fifty-fifty ale taky, jak by horních 40 promile tohodle převýchovnýho zařízení řeklo, ňamy-ňamy (13.03.2009)