Réžia:
Rozálie KohoutováScenár:
Rozálie KohoutováKamera:
Jan ŠusterHrajú:
David ČernýObsahy(1)
Co zbylo z rozsáhlých komunistických plánů estetizace českých sídlišť a veřejných prostranství? Podivuhodný svět normalizačních soch a plastik v dokumentárním filmu Rozálie Kohoutové.
V 70. a 80. letech minulého století prožívalo české sochařství pro veřejný prostor neobyčejný rozmach. Sochy a plastiky se staly povinnou výbavou nových sídlišť, poliklinik, obchodních domů, výrobních podniků i administrativních budov. Snad nikdy v našich dějinách nebylo uspořádáno tolik soutěží na umělecká díla, jež měla zkrášlovat a esteticky oživovat veřejná prostranství. Stát takto zajišťoval lukrativní práci vystudovaným sochařům, čímž si chtěl získat jejich loajalitu a zároveň je využít ke své vlastní propagaci.
V jakém stavu jsou normalizační sochy a plastiky dnes a jak se proměnilo jejich okolí? Dokumentární film Vetřelci a volavky pátrá po historii jednotlivých děl a po osudu jejich tvůrců. Ukazuje se, že v záplavě nevkusných skulptur a kýčovitých výtvorů nalezneme i kvalitní realizace renomovaných tvůrců, kterým se tu a tam podařilo získat nějakou státní zakázku. Jsme dnes schopni tato umělecká díla poznat a ocenit? A jak se proměnily naše představy o veřejném prostoru za uplynulých dvacet let? (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (8)
Krátký leč přínosný dokument, který nás upozorňuje na díla, jež jsme se, díky každodennímu kontaktu s nimi, naučili přehlížet a často jimi i, díky době kdy vznikly, opovrhovat. ()
Výborný dokument na strašně zajímavé téma - dlouho mě něco tak neoslovilo. Jsem nadšený, že se o toto někdo zajímá a že jsem na to narazil. Svět vetřelců a volavek ve mně našel nového fandu. ()
Výborný dokument! ()
Dotýká se to nekulturnosti většiny občanů ČR. U nás je zvykem jakékoliv poznatky o jiné době zničit, i když si člověk neuvědomuje jejich historický význam. Ano, je to nechutné bolševické, ale je to zejména umění, které nebylo vždy pod vrstvou politického systému. Je to pravý opak-únik! Zcela souhlasím se zachováním většiny děl, které jsou viditelně kvalitní. Přetváření v hnusy, popřípadně zničení úplně, to není správný směr. K dokumentu takovém. Asi jsem čekala osobnější, jak jsem Kohoutové zvyklá. Snad příště. ()
V dnešní době, kdy už "víme" všechno, se tento dokument zdá býti skoro zbytečný. ()
Z toho, co jsem zatím z tvorby Rozálie Kohoutové viděl, na mne její styl působí dosti příjemně. Nesnaží se diváka nikam vmanipulovat a výpovědní hodnota jejích filmů je spíše ve složce pocitové, než v té faktografické. Vetřelci a volavky jsou zajímavým zamyšlením nad uměním, nad kterým asi většina z nás ohrnuje nos. Myslím, že alespoň u mne film svůj účel splnil. ()
Hodnotím vysoko celý projekt Vetřelců a volavek. Svého času mě velmi zaujal a bavilo mě vlastní mapování těchto objektů. Dokument je ale trochu zmatečný a pro člověka, který o projektu nic neví, může být zavádějící. Není tam zcela jasné, kdo se k čemu zrovna vyjadřuje. Jedni mapují a zachraňují, jiní kritizují hodnotu objektů a někteří obhajují nebo vysvětlují své tvůrčí možnosti v té době. To je vždycky trochu vytržené z kontextu. Potěšilo mě, že v pořadu byl vidět dům, v kterém bydlím a obrovská socha, na kterou se dívám z okna a nepotěšil mě David Černý, který se o ní vyjádřil, že je hnusná :-D ()
Na stejný téma, ale z Brna - http://alan.rajce.idnes.cz/best_of_komobrno_08/. ()