Turínsky kôň

SPOILER! Ubíjející prázdnota, ponurý stereotyp, holá existence a beznaděj lidského údělu posledních dní. Ubohá duše rezignovala první. Emoce už dávno odvál hlučný vítr a tělo jen instinktivně přeplo na autopilota přežití. Další se poddalo zvíře. Poté vyschla voda. Když uhaslo světlo, zůstala jen tma a hrobové ticho. Vzdal to i člověk. Kruté, děsivé dílo pozvolného zániku bylo mistrovsky dokonáno. (11.11.2022)

Touto snímkou som objavil Maďarského "Tarkovského" Bélu Tarra. A tak ma neprekvapilo že nešlo o nejakú jednoduchú obrazovú omáčku. Ale veru, bolo to takmer nad moje sily. Nie že by som nevedel čo sa deje pred mojimi očami alebo by som v Lynchovských manieroch nedokázal uchytiť plynulosť času ale samotná výpoveď bez absencie krátkych a dynamických strihov robí s tohoto, pre diváka, nekonečne trvajúce sústo ktoré nemožno len tak jednoducho stráviť. U mňa je to šťastie že, dlhé nábehy kamery a dlhé zábery v ktorom sa toho deje viac než dosť sú mnou veľmi obľúbené a cenené takže som si to takpovediac užíval aj keď trvanie 155 minút bolo viac než dosť. Celí dej sa krúti okolo dvojčlennej vidieckej rodiny ktorá žije na opustenej farme mimo civilizácie. Dej sa odohráva takpovediac symbolicky na sklonku jesene a je rozdelený do šiestich dňov ktoré sa svojim obsahom a realistickým zobrazením opakujú. Ide o monotónnosť rodinného života. V podstate ide o naturalistickú poéziu (30.08.2014)

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Pokorná nemohúcnosť sa vo vyprázdnenom svete sukcesívne stupňuje...vyčerpá sa voda, vyhasne oheň, pominie zem, zostane len vzduch, ktorý sa po chvíli vytratí a nastane tma. Omamujúca uhrančivosť. Priliehavý metaforizmus. Zdrcujúce podobenstvo. Tarr a jeho autorský epitaf, ktorý s ohľadom na jeho predošlú tvorbu dáva ťažko akceptovateľný zmysel... (25.06.2011)

Béla Tarr se podobně jako kdysi Nietzsche dotkl svého koně a oněměl. Turínský kůň není filmem O onom turínském koni, on je ONÍM turínským koněm. Narativně vyprádzěným obrazem světa, v němž už nezůstává než zoufalství, automatismus, prázdnota. Intelektuálně monolitický obraz vyhasínajícího světa, z nějž jako poslední vzdech uniká smysl a naděje. Zbývá jen tma, vichřice a diktát nicoty, kterou na sebe samo lidstvo přivolalo. Společně s Tarrovým osobním mýtem je Turínský kůň jeden z velkých počinů současného umění, Gesamkunstwerk v již téměř zapomenutém tradičním smyslu, narativní rozvázání smlouvy s divákem a se světem, neředěné trmácení se k finální temnotě. Film, který rezonuje a troufám si věštit, že jednou bude patřit k velkým reflexím konce civilizace. (04.07.2011)

Možná, kdyby to bylo kratší a víc se tam střílelo... Kdyby se tam víc něco řešilo, kdyby bylo pro mě jasnější, kdo je padouch a kdo hrdina. Kdyby alespoň na pár vteřin někde ukázali (ženská) prsa, kdyby třeba někdo někam spadl nebo pustil pšouk... Jo, je to samé kdyby, ale kdyby to tak bylo, určitě bych se dokoukal do konce. (17.04.2013)