Drak prichádza

Posledni dokonceny a urcite nejlepsi snimek Maleho draka.. Krome Bruce si navic v tomto filmu uzijeme i cele rady dalsich skvelych bojovniku, treba Bolo Yeunga nebo Johna Saxona. V minirolicce se tu mihne i pozdejsi velka hvezda Jackie Chan... Nekomu se mozna bude zdat petihvezdickove hodnoceni trochu prehnane, souhlasim s tim,ze Bruce nebyl nijak talentovany herec a jeho filmy nemusi byt pro zapadni publikum prilis stravitelne, ale byl to clovek, ktery dokazal za svuj kratky zivot neuveritelne veci a jeho myslenky inspirovaly celou radu lidi... Za to mu patri obrovsky dik a jako fanousek bojovych umeni i akcnich filmu jsem schopen se nad jeho filmarske nedostatky povznest a davam za 5... (06.02.2006)

Pokud bych měla hodnotit osobnost a um Bruce Lee, tak bych rozhodně neváhala s hodnocením nejvyšším. Drak přichází je prvním filmem, který jsem s tímto legendárním člověkem zhlédla. Vysoké hodnocení však nemohu udělit příběhu. Ten mi přišel místy nezáživný až plytký, a zde, hodně diskutovatelná závěrečná scéna v zrcadlové místnosti, mi také nepřišla natolik úchvatná, aby si vysloužila mou vysokou pozornost. Bruce má na svém kontě slušný počet filmů, v nichž předváděl své mistrovské kousky, a já věřím, že si mezi nimi jednou najdu ten, na který nikdy nezapomenu. (10.05.2010)

Bruce Lee bol celkom určite najväčší majster bojových umení, ktorý sa kedy točil okolo filmu, ale ako herec nestál za veľa. A jeho filmy nikdy neboli také zábavné ako svieže mlátičky Jackieho Chana. Drak prichádza je v dnešných dňoch už hodne zastaralý a filmársky neatraktívny, a hoci má dobrú bojovú choreografiu, súbojov je v ňom zúfalo málo. Príbeh, herci a hudba - všetky tieto zložky snímky pôsobia dnes už rozporuplne a cheesy. (5/10) (15.03.2012)

Film, který vzbuzuje především jednu otázku – je legitimní hodnotit vysoce „umělecké“ dílo, které je sice veskrze špatné, ale má svojí přidanou hodnotu v neplánovaném zábavním efektu na diváka? (Zkrátka a dobře - zaslouží si třeba pět hvězd film, který je natolik příšerný, až se u něj celou dobu smějete?) Samozřejmě, například do díla velmi talentovaných tvůrců se neustále přidávají (jakoby sami od sebe) další a další vrstvy, další významy, možnosti čtení, které nebyly původně plánované. To se potom nezřídka stává, že sám umělec je často překvapen, co vnímavý čtenář/divák objevil mezi řádky (mnohdy s velmi zajímavým efektem – jeden příklad za všechny – když se Yann Martel bavil s jedním čtenářem o své brilantní novele Pí a jeho život, čtenář se ho zeptal „A opravdu je ten tygr, co s ním Pí pluje v loďce, Bůh?“ Martel se zarazil a koukal na něj chvíli s otevřenou pusou a poté řekl: „No vidíte, to mě ani nenapadlo.“ A od té doby prý už nemůže vnímat svou vlastní knihu tak jako dřív). Celkově na tomto principu není nic až tak zarážejícího – umění není přísnou vědou ani matematikou (jak by se to hodilo tolika filmovým teoretikům) – jeho přitažlivost tkví z velké části právě v tajemství, v nevysvětlitelnosti. Velká díla dokáží neustále překvapovat nejen své příjemce, ale také samotné tvůrce. Ne vše je v rukou tvůrce a je to tak dobře - věci jako vášeň a inspirace se naplánovat nedají. Na druhé straně podobného efektu „nechtěného“ jsme často svědky i u opravdu příšerných filmařů, kteří v naší post-postmoderní době (počet „post-“ si můžete libovolně rozmnožit dle vlastního uvážení) získávají pomalu patinu opravdu významných tvůrčích osobností. A tak jsme svědky takových paradoxů, že jsou vedle sebe řazeni Scorsese a Ed Wood či Bresson a Wiseau. Nic Proti Woodovi a nic proti Wiseaovi (jehož Room je ultra zábavný), ale já osobně jsem zastáncem spíše seriózního přístupu, který nebere míru talentu jako jakýsi kruh, ve kterém když dosáhnete ve svých dílech určité nadměrné míry debility, stanete na úrovni géniů. Shrnuto a podtrženo - ačkoliv jsem se u „přicházejícího draka“ vlastně velmi dobře bavil, je neoddiskutovatelné, že se jedná o veskrze příšerný film, v němž nic nedrží pohromadě - od zápletky, přes (neexistující) motivace charakterů, až po hrozivou hudbu, kung-fu moudra typu „přes svůj prst nevidíš měsíc (a proto mě nemůžeš kopnout)“ a špatné vykrádání žánrů, jež jsou příšerné už sami o sobě. Ty dvě hvězdy jsou tak nakonec hlavně za Bruce Leeho a Johna Saxona, kteří jsou jedinou opravdu kvalitní příměsí snímku. (25.10.2017)

Partička drsných bijců se přepraví na jakýsi ostrov, kde se každý z nich zúčastní jedné či více bitek, aby se ten nejlepší (samozřejmě Bruce) promlátil přes homologickou řadu padouchů k padouchovi největšímu, kterému je povoleno způsobit našemu statečnému rekovi dokonce i nějaký ten škrábanec. Téměř totožným námětem disponuje o dvaadvacet let mladší Mortal Kombat, u kterého jsem se bavil o více nežli dvaadvacet procent více. Drak je neskutečně nenápaditě zrežírován, chybí mu tempo, chybí mu gradace, vleče se jako ten nejpomalejší film od Bergmana a přitom jde pořád, považte, o akční snímek. Příběh je stupidní až hanba a ani ty souboje, základní ingredience každého poctivého kung-fu, za moc nestojí. Pořádnou ránu nikdo neschytá, jde spíše jenom o takové „oťukávání“, pouze hodně vzdáleně připomínající dojem z reálného úderu do solaru. 40% Zajímavé komentáře: Amarcord_1, Jindros (12.01.2008)