Rent: Filmed Live on Broadway

Oproti filmu více humoru, více postav, více písní (některé z nich naleznete mezi vystřiženými scénami na bonusovém DVD). Zůstala husí kůže (vrací se se vzpomínkou na společný poslední song) a úžasný pocit, který trvat věčně, jsem spokojený do konce života. Chytře postavená scéna bez nutnosti velkých úprav, důmyslná práce se světlem a obdivuhodné nasazení herců, jejichž obrovský zápal pro věc – chci tomu věřit – nebyl hraný. Zejména nenucenost představitelky Maureen (Eden Espinosa) je nakažlivá. Se sny raději nakládám opatrně a považuji za vysoce pravděpodobné, že blíže k Bohémům nikdy nepřičichnu, ale stejně – moci být přímo tam, sedět, poslouchat, tleskat… Tleskat. 100% (22.08.2009)

Totální dokonalost, kterou bych bez ČSFD v tv určitě prošvihla, protože na televizi vůbec nekoukám, ale když jsem viděla tři dny nazpět právě zde, že bude na ČT2 záznam vystoupení, podle kterého vznikl můj milovaný film, musela jsem navštívit maminku, která na rozdíl ode mě televizi vlastní, sedla jsem si před obrazovku plná očekávání z třídenního těšení se a přepla na ČT2, které tímto děkuji za nejkrásnější dárek k Vánocům. Smála jsem se, pobrečela si, skoro po každém hudebním čísle tleskala jak o život. Prostě dokonalost a nemůžu se dočkat, až si jí pustím znovu. Film u mě nijak neklesl, protože má prostě taky mnoho typicky filmových kladů s Rosario Dawson v čele, ale naopak se mi k němu přiřadil bratříček, kterého obdivuji stejně tak, už proto jak famózně v něm všichni zúčastnění dokázali můj milovaný příběh odehrát, ale především odzpívat na jedinné scéně... Naprostá pecka, pro kterou je i maximální počet hvězdiček slabým vyjádřením kvality! (27.12.2010)

„Vždy sa nájde nejaké dievča v latexe.“ Bola nedeľa večer a ja som sa chystal po 20. raz pozerať POSLEDNÉHO MOHYKÁNA. Po štvrťhodine samozrejme prišla reklama, tak som znudene prepínal. A zasekol som sa na ČT 2. Pozerám, krčím obočie a zmätene špúlim pery. Čo to je? Nejaký záznam divadelnej hry s americkými hercami v pôvodnom znení s českými titulkami? Za minútu som si už na Sokolie oko nespomenul. Skúmam teletext. Pullitzerom (!) ocenený americký rockový muzikál na motívy opery „La bohème“ Giocoma Pucciniho, prenesený do New Yorku 20. storočia. Miestna pouličná bohéma žije, miluje, pochybuje, umiera na AIDS, na drogy, na lásku. Niektorí prežijú, ale s traumou z toho, že ich priatelia už nie sú s nimi. Režiséri, učitelia, speváci, ale aj prostitútky a transvestiti z ulice. Každý z nich niekoho miluje, všetci sa navzájom zraňujú, nič nové pod slnkom, ibaže hovorené slovo nahradené spevom. Úchvatne predneseným, sústredene zahraným, nikto nevypadáva z úlohy a to sa ide so spevom naplno po celých 165 (!) minút. Vôbec by som sa nečudoval, ak by sa niektorý z hercov zosypal a museli ho hospitalizovať. Obrovské nasadenie a nesmierne náročné texty musel ešte umocniť fakt, že po 12. rokoch repríz (odohralo sa viac, ako 4000 predstavení) sa jednalo o posledné vystúpenie. Takže keď na konci všetci spustia „525 tisíc minút“, je to o to silnejšie, že už to nie sú len postavy, už to nie je len príbeh. Už sú to skutoční ľudia. A rozprávajú o tých, ktorí žili a umierali (Jonathan Larson sa pri písaní inšpiroval priateľmi, ktorí mu zomreli a potom sám zomrel, deň pred premiérou). Zažívajú trápenia, zisťujú, kto je človek, ktorého milujú a musia sa rozhodnúť, či ho budú milovať aj naďalej. Bisexuáli, heterosexuáli, homosexuáli, transsexuáli, akoby záležalo. Tajil sa mi dych, neveriacky som pozoroval diabolských hercov (najviac ma šokovala Idi Menzel ako Maureen, veci ako „Cyberland“ by 99% hercov nikde na svete nevedelo TAKTO urobiť). Keď na konci zo zákulisia vyšiel Angel, skoro som stál pred televízorom s rukou na srdci ako pri hymne. Počas pozerania som si spomenul na všetky tie príšerné divadelné hry a pseudomuzikály, na ktoré nás nútili chodiť zo školy. P.S. Columbusova filmová verzia bola príšerná a zaslúžene prepadla. (04.04.2011)

Už film od Chrise Columbuse se mi maximálně líbil. Pro toto další zpracování na Broadwayi se sluší použít jediné slovo: NÁDHERA! Bohémové pro mne už zůstanou srdeční záležitostí. Hlavně ať to nikdo v Čechách nezkouší - i dvacátá role v pozadí na Broadwayi zpívá a hraje 10x lépe než kdokoliv, kdo by u nás přicházel v úvahu do rolí hlavních. (13.04.2012)

Jenom si na to vzpomenu a jde mi mráz po zádech. To není nadsazené. Tleskat divadelnímu představení v obýváku? To se mi stalo poprvé. Začalo to, říkala jsem si, půjdu si nalít panáka. Nešlo to, nemohla jsem se odtrhnout. "Opakem války není mír - je to tvorba" Tohle mě nikdy nenapadlo a přitom je to čistá pravda. (27.12.2010)