Plavec

Plavec je úžasnou sondou do života muža, ktorý chce navštíviť manželku s dcérami a zvolí si netradičnú metódu. Všetko konanie sa zbiera do záverečnej pointy, čo je možno pre niekoho málo, ale mňa zaujala predovšetkým tá cesta a postupné odhaľovanie vlastnej minulosti, ktorú síce hlavný hrdina pozná, ale zrejme si ju nedokáže uvedomovať. Burt Lancaster podáva poctivý civilný výkon, svoj film odohrá v plavkách alebo holým zadkom, čo je tiež istým spôsobom výnimočné. Vynimočná je aj kamera, ktorá sa púšťa do nádherných obrazov a s pomocou hudby znásobuje cestu hlavného hrdinu. (31.01.2022)

Tyhle "high concept" alegorie jsou hrozně chytlavé. Plavec balancuje na hraně polopatické doslovnosti a působivé efektivity tím nejlepším možným způsobem - lopotné to je jen v několika málo momentech, většinou to šlape. Bohužel jsem znal pointu (mimochodem je bizarní prozradit pointu v oficiální synopsi - kdybych to nevěděl před tím, asi by mě to naštvalo), tak nemůžu odhadnout, jak by na mě film působil, kdybych ji objevoval spolu s ním. Mohlo by to být ve všech ohledech vytříbenější, ale nakonec možná ta právě tak, jak je, i s občasnými zaškobrtnutími, to působí nejlíp. Určitě v tom hraje roli i komplikované natáčení, kde se střetlo několik vizí a hranice surreálna je posunuta nejspíš o kus dál, než bylo zamýšleno. (30.03.2021)

Plavce jsem chtěl vidět od té doby, co jsem četl o jeho dráždivě tajemné základní zápletce ( cca 2 roky dozadu ). Navíc je o tomto filmu zmínka i v mé oblíbené příručce Malé dějiny filmu. -- Muž ve středních letech odhaluje pokrytectví svých zámožných přátel, ale především zkaženost sebe sama. Léta lhal sám sobě do očí, ale nyní postupně poznává zdrcující pravdu. Tajemná, gradující atmosféra ( informace o hl. postavě se dozvídáme postupně ), jímavá smutná hudba Marvina Hamlische, průzračně modrá voda bazénů v sytých barvách Technicoloru, výrazná pohyblivá kamera, ale především, především BURT LANCASTER... (15.12.2005)

Projasněný imaginistický snímek potvrzuje, že se skutečnost zvýznamňuje a ospravedlňuje ve své slasti i krutosti jen jedinečným lidským vhledem. V tom rytmickém sauntering, které podstupuje ten vnímavý (polo)nahý člověk, se záhy odhalí, že ona plavba, kterou se vydává k domovu, se neobejde bez nebezpečné chůze, při níž je nejzranitelnější a která míjí jeho vysněný cíl již prvním tempem, jak to signalizuje i vzrůstající chlad, který se postupně přenáší i na diváka... Přes očekávatelné ztroskotání se každý bazén zvýznamní odlišně založeným dialogem a otevře tu odbytě vytištěnou knihu jménem Život pokaždé na jiné stránce. Číst se dá odkudkoliv a tedy nevím, zda Plavec pojednává spíše o síle snu, anebo o moci ponížení, která prohloubí lítost nad nesmazatelnými minulými stopami: hrdina utvrzuje svá dávná přátelství, křísí své licoměrné milenecké svazky, své zrady, i vzdouvá nové vlny milostných erupcí, čerstvých lží – a souběžně prochládající ustupuje ze svých snových pozic, smršťuje se mezi ubožáky, po jejichž zbytných šíjích kdysi kráčel ke své budoucnosti. Vedle toho všeho ovšem Plavec pojednává i o vodě a její obrodné síle. Plavání, společné plavání, odkazuje k tomu nejprvotnějšímu lidskému pohybu – k hlubokému splývání v sladké temnotě matčina lůna, jehož jsou maloměstské bazény ironickou parafrází. Ned se proplavává falešnými ztracenými ráji až k tomu svému. Každá voda ho pojímá jako ztraceného, jen ta poslední, nezachytitelná, vtělená deštěm, již jen odplavuje jeho naděje... (25.03.2018)

When you talk about "The Swimmer", will you talk about yourself? Ne, ale budu mluvit o tom, jak Plavec pět dekád od svého vzniku zažívá malou renesanci jakožto předobraz Dona Drapera; synonymu výrazu "komplexní živoucí rozháraný charakter s démony". Zcela oprávněně, jelikož i po všech těch dekádách není Plavec o nic méně aktuální než v době vzniku. A to i když nejste okouzlující hřešící tatík za zenitem od americké idylické rodinky z předměstí, užívající si s paninkami z okolí, než se večer pokorně vrací domů. Škoda, že ona vyprázdněná fasáda "amerických úsměvů a zahradních víkendových party" přešlapuje poněkud na místě a (vy)drží celou polovinu stopáže. Měla se začít rozpadat mnohem dříve, protože ve druhé polovině, s každým přibývajícím bazénem, smočením a větším ponořením do hlubin surrealična, je to lepší a lepší. Až je to během finálních bazénů zdaleka nejlepší z obdobného ranku snímků. (13.05.2020)