Madisonské mosty

Nestačí byť dobrým človekom, mužom a starostlivým otcom. Na to aby bola žena vo vzťahu spokojná a šťastná treba asi niečo viac ako len nechať ju stáť pri hrncoch a každodennom kolobehu pozostávajúceho z maličkostí a drobností okolo detí a rodiny. Čím viac človek starne, tým ľahšie si uvedomuje prípadnú nenaplnenosť zvojho bytia a to môže byť niekedy veľmi deprimujúce. Zároveň akákoľvek vyhliadka na zlepšenie a vytrhnutie zo stereotypu môže byť neodolateľne lákavá... Ako bolo aj vo filme vyslovené, niečo také môže prísť len raz za život. Už od prvého momentu ako vkročí C. Eastwood do kuchyne M. Streep je jasné, že práve nastal takýto moment. Od zamilovania až po postupné vytriezvenie a reálne zhodnotenie ich vzťahu tak má divák možnosť sledovať herecký koncert oboch hviezd, najmä M. Streep, ktorá si toho Oscara právom zaslúžila. Emočná stránka s ohľadom na celú situáciu tu v priebehu deja pekne pomaly stále narastá, pričom ku koncu je to už skoro na nevydržanie. Úžasne vťahujúca atmosféra na záver exploduje v gejzíre emócií za doprovodu myšlienok hodné pamätania. Niečo takéto si dokáže divák plne vychutnať, len keď už má niečo odžité, má rodinu a deti, len vtedy pochopí tú jednoduchú krásu slov a pocity hlavnej hrdinky - Rodine a deťom som venovala celý svoj život, Robertovi chcem venovať to čo mi ostalo. Výrok, ktorý hovorí za všetko. Skrátka geniálne. (30.11.2015)

Mají pro sebe čtyři dny a čtyři dny někdy mohou znamenat věčnost, jenže věčnost je tak krátká... Bravurní Eastwood a dokonale přirozená Streepová v milostném příběhu, který jako by všechny ty Romey a Julie, Antonie a Kleopatry, Petry a Lucie a Rhetty a Scarlett usvědčoval z vyumělkovanosti a říkal: "Podívejte se, jak se to dělá." (08.09.2007)

Přesvědčení, že každý z nás má svůj protějšek v tom druhém pohlaví, je vírou, která není bez opodstatnění. Těch, kteří je naplní, není mnoho. A ne vždy potkáváme tento životní vrchol v situaci, která by umožňovala jeho plné a bezvýhradné přijetí. Velké téma je současně neméně velkým svodem k plačtivému sentimentálnímu pohledu, který odpuzuje svou kašírovaností a schematickou nepřirozeností. Příběh MADISONSKÝCH MOSTŮ je příběhem ne nezvládnutí, ale opanování a oslavy tohoto citového vyvření, bez nějž každý lidský život zůstává pustý a prázdný jako neobydlený neudržovaný dům. Zdánlivě bezvýznamné setkání ženy, jež je v letech, kdy by měla mít rozum, s mužem, který přesvědčuje sebe sama v názoru, že únik do tvůrčího života je rovnocennou náhradou lidské plnosti, vrcholí v citové i fyzické smršti čtyř - zdaleka ne celých - dnů. V smršti, která sama o sobě je svou intenzitou životem samým. Okolí erupce je při tom všem vším možným, jen ne pouští a úhorem. Postrádá mnohé, lidská malost a vyprahlost však do tohoto výčtu pomyslných errat v žádném případě nenáleží. Vážit a přemýšlet i domýšlet neznamená kapitulovat, byť by to mělo znamenat i vlastní doživotní srdcebol. Sloučit odpovědnost a cit se svědomím a myslet přitom nejen na sebe je zrcadlem, které film nastavuje naší sebestředné současnosti. To, že se režiséru Eastwoodovi podařilo tuto štafetu hlubokého humanismu, lásky a pokory přenést i do další generace, vyvolat v ní byť i jen na okamžik potřebu vlastní katarze a sebeprozření i vůle změnit svůj dosavadní život, to není pokleslá reality show, ale vrchol každého slušného lidského života. Je to ten život sám. MADISONSKÉ MOSTY tak činí překvapivě sporou, ve skutečnosti však nezapomenutelnou niternou a působivou filmovou řečí, jež hollwoodské továrně na sny propůjčuje rozměr nezávislého tvůrčího filmu. (01.03.2008)

Nemám rád ten pocit, kdy mě romantický film nezasáhne tak, jak by měl. To následné zklamání mrzí snad nejvíc ze všech žánrů a tady o to víc, že osudové a přitom náhlé vztahy jsou tím největším lákadlem. Herecky i dramaticky dokonalých momentů je tady požehnaně, ale jakoby nedržely pokupě. Vzpomínám na film s usměvavou slzou v oku, ale kvůli zbytečně protahované paralení linii s otravnými potomky nemůžu jít výš. (10.04.2006)

Herecký koncert pod taktovkou Clinta Eastwooda, který si střihl i hlavní roli vedle bohyně Meryl Streep. Co k tomu asi říct, dlouho jsem ho odkládala, ale dneska s moji maminkou jsme si ho pustily a jsem za to ráda. Nevím, jestli to taky někdo vidí, že takové filmy se prostě už netočí. Čím to je? Tou atmosférou? Těmi dobrými herci? Tím nápadem? (jakože tady ten nápad zas tak velkej není a je vidět, že těžit z čeho je...stačí to dobře natočit). Miluju je oba... takové charisma a ta chemie by se tam dala krájet... prostě nádhera. Hodně těžká životní situace a sama ani nevím, jak bych se rozhodla. Ona to ta Meryl nemá vůbec jednoduchý, to je samá Sophiina volba :) (03.06.2017)