Domov šedých motýlů

Distributor si kapku přihnul, když psal obsah k filmu nebo ho vůbec neviděl. Ředitel nelítostný nebyl ani náhodou. Jediné co bylo, že se prohlásil za Boha a ostrov si zrekvíroval. Drama, které jsem mohla vidět probíhalo hlavně v hlavách kluků. De facto se musel každý z nich, včetně ředitele, jeho ženy a hospodyně Týny, vypořádávat s nějakým tím kostlivcem ve své vlastní skříni po svém. Být dcerou šéfa ústavu pro chlapce a nemít jinou možnost, než dlít na tak smutném místě sama, bez přátel, je na mašli. Ještě k tomu mít za zády tlupu nadržených chovanců, kteří si do jednoho prošli svým osobním peklem. Divím se, jak pohodově to, holka, nesla. Podobná dramata, kterými si prošli oni, se dennodenně odehrávají za dveřmi bytů stále ... a to je to nejděsivější. (Challenge tour 2015) (12.04.2015)

Škoda, že to není z Norska, to bych se pak ani nedivila, proč je možný "výbuch v o(O)slu". Všechno nasvědčovalo tomu, že budu nadšená a velice ráda se nechám unést a odpálím plnou pálku. Ale bohužel, nějak mi to nesedlo. Možná je to tím obsahem výše, který tak trochu už něco říká, a to něco pak těžko hledáte. Dál, celý film hledáte odpověď na chování hlavních postav a nějak se mi nedostavilo vysvětlení. Navíc, i samotný závěr tak nějak nevede k žádné další otázce, kterou by si divák měl na konci takových snímků položit, leda tak, proč neuměl ředitel počítat a proč byl taková paprika. Takže, tohle bylo z toho slabšího skandinávského soudku. (01.08.2011)

Neobyčajne hutná, myšlienkovo bohatá dráma pre náročného diváka. Ide o viacvrstvový príbeh, kde každá jedna vrstva vládne svojou vlastnou pointou, avšak na konci sa tieto spoja do pekného, veľkého odkazu. K tomu treba prirátať pekné prostredie a u severanov štandardne pôsobivé herecké výkony. Vôbec som nečakal, že sa príbeh nešťastného Juhaniho zvrtne takýmto smerom. Nedá sa viac, len súhlasiť: "...si nemocný, ale vyliečiš sa, nevyliečiš sa však, pokial nehodíš svoju minulosť za hlavu..." Tá vec s dopisom na konci všetko pekne obrazovo dopĺňa. U mňa maximálna spokojnosť, jasný plný zásah. (08.10.2014)

Ako pavučina sa ťahá trauma z detstva štrnásťročnému Juhanimu a nedokáže sa s ňou zmieriť. Precízne postavaný príbeh nám pomaličky odhaľuje jeho zážitok. Nielen o tom je však tento film. Je aj o hľadaní seba samého, zodpovednosti a porozumení. Nie som si istý, či som niekedy videl fínsky film, ale ak je tento prvý, krajina tisícich jazier ma rozhodne nesklamala. (18.09.2009)

Není to na pět hvězdiček, je to na 4 a 1/2. Ta polovina se ztratila, protože mě prostě film nedokázal tak absolutně-absolutně pohltit jako Kielletty hedelmä. I přesto Karukoski dokázal opět vykreslit život dospívajících bez příkras, "slizkých" a nic neříkajících scén, čistě a s umem. Hudba výborná, chladné severské tóny se skvěle doplňují s minimalistickou krajinou. Příběh si drží diváka u sebe po celou dobu a nechává střídavě vydechnout a opět zatajit dech, herci vybráni s citem. Boj s minulostí v přítomnosti. Absolutně-absolutní spokojenost. (ale berte mě trochu s rezervou, Karukoski je prostě moje srdcová záležitost) (26.04.2010)