Série(5) / Epizódy(37)
Obsahy(3)
Russel Tovey, Lenora Crichlowová a Aidan Turner jsou hereckými představiteli trojice spolubydlících, kteří se snaží žít jako ostatní lidé, až na to, že lidé nejsou. Pilotní díl tohoto zábavného a vzrušujícího šestidílného dramatického seriálu, v němž sledujeme tajný dvojí život vlkodlaka, upíra a ducha, byl poprvé uveden v únoru 2008 jako šedesátiminutový speciál. Sledovalo ho skoro 450 000 diváků a získal si i sympatie kritiků. Russell Tovey si v něm zopakoval roli sympatického George, který bojuje se svou dvojí identitou jako uhlazený portýr v nemocnici, a jednou za měsíc za úplňku se proměňuje v děsivého vlkodlaka, lačnícího po mase. Aidan Turner hraje pohledného, výřečného Mitchella, který to na rozdíl od George umí se ženami, ale ve skutečnosti je to upír toužící po lidské krvi. A poslední z trojice je Annie, kterou ztělesnila Lenora Crichlowová, upovídaný duch, jemuž chybí sebedůvěra a zoufale potřebuje společnost. Annie se stále stýská po snoubenci, jehož si před osudovou nehodou, která ji proměnila v ducha, měla vzít, a který se náhodou stane majitelem jejich bytu. Všichni tři se snaží žít jako ostatní lidé a utajit před okolním světem svá temná tajemství, ale jediní, na koho se mohou spolehnout, jsou oni sami. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (68)
Dvě série (ta první za ***) a tři díly, víc hodnotit nemůžu. Asi nebylo nejchytřejší dát se do seriálu, zabývající se otázkou co vlastně znamená být člověkem pokud vím, že nemám pro lidstvo (a mnohdy i lidskost) příliš lásky ani pochopení. Příště radši dáme dokument o kočičkách (pro ty je alespoň dost těch pozitivních citů a emocí). ()
To se takhle potkají upír, vlkodlak a duch …. Co zní jako začátek anekdoty, je námět seriálu, který mě potěšil v některých dílech (bohužel, jen v některých) slušnou dávkou cynického až černého humoru. Trojice bytostí se vypořádává s lidským světem (ale zas tak moc ne, název seriálu, že se snaží být jako lidé, je zavádějící – tolik úsilí tomu nedávají) a zároveň i s dalšími přízraky a děsy. První řada skvělá, další se začínají rozpadat. Postavy nedrží kontinuitu ani v rámci jednoho dílu a dělají to, co třeba i v té samé scéně zuřivě odmítaly. Místo černého humoru nastoupí občas sentiment. Proměny ve vlkodlaka vypadají směšně. Hodně se brečí. Od čtvrté řady se skoro kompletně vymění osazenstvo a musíte si zvykat na nové tváře, mně chyběl hlavně Mitchell. Završení čtvrté a páté řady působilo prapodivně. ___ Poučení z celé série: Upíry nebrat! Nikdy. Ani když brečí a slibují věčnou lásku! Od nemrtvých je to ostatně dost hrůzostrašný slib. ()
Nestvůr (vraždících, utrápených, maniakálních i abstinujících) jsou dnes plné televizní programy, BH ale nejde zcela po proudu - v duchu svého originálního názvu se snaží být civilní, neutíkat ke krvavým klišé a nebojí se proto postavit demagogickou upírskou revoluci na roveň nákupu v supermarketu. Dalším sériím ovšem poněkud dochází dech a připraví tak mnohá muka hrdinům i divákům - jenže ve chvíli, kdy už se zdá, že scénárista zcela ztratil soudnost, přichází zvrat, který Vás vtáhne zpět. Prostě seriál s duší a někdy až mrtvým humorem. ()
Napínavé, strašidelné, dobrodružné, místy vtipné × občas něco nesedící. Jinak skvělé. Líbí se mi to, má to spád, děj, je to napínavé a děsivé a je to britské. I když mě uplakaný nestálý vlkodlak občas štve, stejně tak jako jemný upír schopný se obětovat pro přátele, a taky trochu histerický duch v podobě mrtvé dívky. Ale jinak je to fajn. Nečekané zvraty a události, strašidelné oči a krev v žilách tuhnoucí řev proměňujícího se George. Těším se na další sérii. ()
Galéria (166)
Zaujímavosti (2)
- Titul každé epizody je odkazem na konkrétní skladbu. (filmsim)
1. série - 90% - V nadpřirozeném žánru bylo za poslední roky řečeno téměř všechno a každý nově příchozí musí zkusit přístup, jaký se bude alespoň trochu odlišovat. A Toby Whithouse si napsal svůj seriál ze světa tmy a krve a zkusil to - naprosto obyčejně, lidsky a civilně. Chvílemi se opravdu zdá, že Mitchell, George a Annie mají své příběhy odehrát čistě pomocí dialogů, drobných vtípků a mezilidské interakce se sousedy, známými, přáteli či milenci. Jenže to by tu nesměla být parta kolem slizouna Harricka, která jejich snažení rámcuje soubojem s partou (jak jinak než zcela elegantně) působících krvesajů. Protože jsem od tohoto strašidelného domu čekal převážně odlehčenou zábavu, zůstávám šokován, jak moc se zadařilo i ve vážnějších rovinách. Jedinečný počin, který překvapuje každou další linkou. 2. série - 90% - Vážnější, krvavější, větší. A setsakra depresivnější. BBC mi v úvodní epizodě přivodilo pěkných pár vrásek, protože z původního pojetí toho zbylo hrozně málo, snad jen hlavní hrdinové. Zápletka působila jako pořádně krvavý horror, motivace vedlejších postav pak zbytečně překotně. Šlo ale jen o zvyk a o přijmutí skutečnosti, že životní cesta, na které se nachází upír, vlkodlak a duch(na), nabrala podstatně temnější směr. Směr, ve kterém se pro slzy či skutečně hodně dusné emocionální ovzduší nejde daleko, ale divácká odměna je o to vydatnější. Na konci jsem zůstal jen vyčerpaně sedět a pokýval hlavou nad rozmanitostí žánrů, které se dají do osmi dílů nacpat. Těžko říct, jak dlouho se dá v takhle specifické podívané pokračovat, ale v tuto chvíli (částečně i za tu neskutečnou odvahu hodit do prime timu tohle) přistává Lidskosti nejvyšší hodnocení. 3. série - 100% - Od úvodního výletu na onen svět až do zničujícího závěru možná to nejsugestivnější, co mi britský seriálový svět kdy nabídl. Způsob, jakým ústřední parta i s epizodickými nahrávači herecky vyspěla a k jakým hranicím je nutí nekompromisní scénář chodit, mě každou chvíli nutil strnule sedět na kraji křesla a jen občas setřít kapky potu. Ona ústřední cena za lidskost je totiž občas nedosažitelně vysoká a mindráky, zločiny a vůbec veškeré špatné věci z minulosti mají tendenci se objevovat právě ve chvíli, kdy je upír, duch či vlkodlaci nejméně potřebují. Na samém konci jsem jen němě obdivoval dokonalou gradaci a bál se, že teď už může celé nadpřirozené soužití jít už jenom dolů. Překvapením ale neměl být konec. 4. série - 100% - O co složitější situace stála před Tobym Whithousem jakožto hlavním tvůrcem, o to obdivuhodněji se s ní vypořádal. Chybělo totiž opravdu málo, aby se mu v kritické chvíli nenávratných změn celý koncept rozsypal pod rukama, ale on ho udržel, oživil a dovedl do zcela strhující kapitoly. S Halem totiž do party přichází hrubá a těžko zkrotitelná síla, která se díky kontrastu s jistou elegancí Damiena Molonyho stává překvapivým tahákem celé osmičky epizod. A zatímco obyčejně od seriálu nevyžaduji naturalistické chvíle, do souboje s dávným osudovým proroctvím padnou dokonale. V jistém smyslu je právě tahle sezóna koncem jedné éry. A já se jen třásl, aby kvalita zůstala takhle vysoko i v sezóně oficiálně poslední. 5. série - 85% - Hodnocení má sice slabší než předchozí roky, ale to z pětky v žádném případě nedělá chudého příbuzného. Naopak právě fakt, že tahle coda se svou překvapivě nadstřelenou dějovou premisou postavenou na souboji s absolutním zlem dotáhla celou snahu do poctivého a náladou přesně trefeného konce, zacementoval Humanisty na pozici nezapomenutelného počinu, který je nakonec i jedním z mých nejoblíbenějších seriálových nadpřirozených světů. Poslední vysílání je sice naplněné snad až příliš bolestivě nabytými zkušenostmi či smutnými nezdary, ale zase snad ještě patrněji než kdy dřív z něj čiší snaha být bytostmi lidštějšími než sami lidé. Zatímco v prvních sériích šlo spíše o snahu jen tak si žít a vyřešit si vlastní kostlivce ve skříni, poslední dvě řady jsou o palčivé touze něco změnit. A to je obdivuhodné, poutavé, ve své podstatě úžasně dojemné - ale hlavně hrozně těžké. () (menej) (viac)