Záhrada

Slovenské filmy mají jednu vlastnost, kterou Češi mohou jen závidět - přirozený temperament, cit, silný vztah k tradicím a kořenům (často smíšený s nerušivými iracionálními motivy) dávající jim národní osobitost. I když v poslední době je tento letitý proud skoro umlčen, stále je neokatě přítomný. A Záhrada patří mezi jeho nejčistší projevy. V porevoluční kinematografie je vůbec klenotem. Spíše než silně zobecněné téma návratu k přírodě a kořenům člověka, nabytí svobody na "zkaženém" světě zaujme samo místo - nádherně nasmínané, přetékající nostalgií a mnoha motivy, které přímo staví na tom, že působí přímo na emoce bez jakéhokoliv přispění racia, které by mělo v nejlepším případě zůstat zanecháno před bránou zahrady. Jelikož zde platí zcela jiná logika, působící na zcela jiné terče. Je jen třeba ji přijmout a nechat se jí pohltit tak jako byl k tomu sám přiveden hlavní hrdina. (07.04.2010)

Asi za nejpříhodnější bych považoval načnout své povídání citací z časopisu Cinema (číslo 9/96). "Zahrada je dobré místo, když potřebujete něco udělat se svým životem, plným zásadních i nepostižitelných problémů, které splývají tak jako stíny košatých jabloní v dozrávajícím sadu. Je v ní laskavost odpoledního slunce i palčivost vosích hnízd a nových příslibů, vzešlých z tlejícího vlhka a chladnoucího podzimního popela." __ Zhruba takový pocit mám z filmu také, přičemž toto konkrétní dílo je praktickým dokladem, že důležitou věcí při jakékoli projekci je něco, co většina recenzentů ani nezpozoruje – vhodné vnitřní rozpoložení. Když jsem Záhradu viděl poprvé, měl jsem v hlavě „plno“ a na duši nepříjemný pocit. A za tohoto stavu jsem se v postupně zobrazovaných situacích snažil hledat nějaký smysl či skrytý význam. Výsledek? Filmový zážitek veskrze průměrný. V dalších dnech se mi však film rozkládal v hlavě a došlo mi, že to, co nabízí, má mnoho společného s mojí subjektivní realitou. A vydal jsem do tohoto fikčního světa znovu. Kdybych měl popsat celkovou atmosféru Záhrady, napadají mě přívlastky jako „inspirativní“ (co se například vztahu k přírodě týče) či „uklidňující“ (veškerá působnost Heleny, od jejího vstupu na scénu až po éterický konec). __ Zdejší fikční svět filmu, konkrétně zmíněný prostor zahrady, okolo které se vše točí, je jakýmsi ideálním stavem, který by chtěl žít asi každý. Zároveň se ale domnívám, že snímek se velmi trefně opírá do nejčastějších psychologických problémů, které naopak mají své místo v každé době, a tak i když je snímek přes dvacet let starý, jde z něho pocit, jako kdyby vyprávěl o tom, co se stalo minulý týden. Vnímám to takto osobně i z toho důvodu, jelikož jsem měl tu možnost hledat a také i poznat, že takovou Zahradu lze najít doopravdy, a že to kupříkladu může být „jenom“ obyčejná zahrada. (Zkrácená verze textu, psaného roku 2014 pro studijní účely.) 80% (15.08.2020)

Film na mňa priveľmi poetický. Dej sa nedá identifikovať, postavy prichádzajú a hneď nenávratne odchádzajú. Každá si niečo zaujímavé povie, určite to má niečo symbolizovať, ale málokedy som dokázal vyriešiť, čo to má byť. Možno ľudské vlastnosti, možno niečo ešte hlbšie... No, asi som mal príliš málo času na zamyslenie počas filmu a po ňom, možno som sa príliš sústreďoval na Pannu Zázračnicu alebo neviem, kde som urobil chybu. –––– Bola to svätá prostota. A ja, somár sprostý, som ju naučil čítať. Odvtedy sa s ňou nedá vydržať. –––– Konečne je všetko, ako má byť. (04.11.2014)

Ještě tak před 3 - 4 roky by se mi tenhle film moc líbil. To jsem si myslel, že alegorická díla se skrytými narážkami na filozofii jsou ta nejlepší zábava. Teď už si to nemyslím. V kontextu soudobé tvorby se však jedná jistě o výjimečný snímek a i přes osobní (mírné) antipatie zasluhuje dobré hodnocení. (12.10.2011)

Veľmi zaujímavá kamera, hudba a použité filtre. Dobre sa na to pozerá. Tempo je veľmi pomalé, ale nie nudné - skôr upokojujúce. Marián Labuda st. hrá neskutočne sympatickú postavu a vždy keď je na scéne, smrdí obrovskou charizmou. Jeho tanec je nezabudnuteľný, to sa proste musí vidieť. Ja som sa nechal unášať poetikou a bavil som sa kráľovsky. Zuzka Šulajová je nádherná baba. Veľmi milé slovenské prekvapenie. (taký mix medzi Americkou krásou a Dobrým ročníkom). 80%. (01.01.2009)