Réžia:
Martin ŠulíkKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Vladimír GodárHrajú:
Juraj Paulen, Anton Vaculík, Vilma Cibulková, Csongor Kassai, Jiří Pecha, Jakub Rada, Lukáš Miškovič, Ivan Martinka, Marián Labuda st., Jan Kraus (viac)Obsahy(1)
KRAJINKA - to je mozaika tragikomických historiek, ktoré priniesol a odvial čas. Príbehy prostých ľudí na malom kúsku Slovenska, vo vymierajúcej lokalite, mapujú ľudské osudy v histórii a históriu v ľudských osudoch počas šesťdesiatich rokov, kedy sa rodia a umierajú generácie, ľudia sa stretávajú a strácajú, prežívajúc svoje každodenné radosti a trápenia. Vojny, prevraty a iné dramatické udalosti doliehajú na osudy obyčajných ľudí v tomto zabudnutom kúsku zeme skôr v podobe tragikomických nedorozumení a zápletiek, ako s tragickým dosahom. Lebo postavy a postavičky Krajinky žijú svojskou životnou filozofiou a bizarnou schopnosťou vzdorovať "rušivým" vplyvom. Stretneme sa s temperamentnou vdovou, ktorá odmeňuje svojich milencov časťami hodinárskej zbierky po manželovi, s dvojicou malých výtržníkov, ktorí svojou vynaliezavosťou spôsobia počas vojny svojim rodičom mnoho starostí a ani v dospelosti nezaprú svoju schopnosť vymýšľať si husárske kúsky. Spoznáme aj obetavého doktora Rotha, ktorý dokáže zachrániť takmer zázrakom dieťa pred udusením a po rokoch sa vracia do rodiska už iba ako memento vyvraždenej židovskej rodiny. Konajú sa aj iné "zázraky" - hluchonemý pastier prehltne hada, no šikovní kováči v dielni dokážu plaza znova vylákať na svet. Žobrák Cyril Polka po nevydarenej krádeži tiež unikne z nedôstojného väzenia iba zázrakom. Zoznámime sa aj s trojicou veselých remeselníckych majstrov, ktorých neopúšťa optimizmus ani vo chvíľach, keď prichádzajú v novom režime o živnosť. Žije tu aj bitkársky starý mládenec, ktorý sa bojí iba svojej drobnej mamičky. A mnohí ďalší hrdinovia svojich trpko - smiešnych príbehov tu vytvárajú svojský svet, bytostne sa dotýkajúci ľudskej emocionality a často kurióznej podoby vzájomnej spolupatričnosti. S istou nostalgiou, jemným humorom a predovšetkým nesmierne citlivým zobrazením ľudských charakterov a osudov, prichádzajú tvorcovia filmu pred vnímavého diváka, aby sa prihovorili jeho skúsenosti cez celé generácie. Záverečný diel filmu, ktorý je príbehom krajiny, ktorá možno natrvalo zmizla z mapy. Tvoria ho historky ľudí, čo v nej žijú. Historka nechce byť históriou. A predsa sa z jednotlivých osudov postupne splieta obraz doby, jej hviezdnych chvíľ a tragických okamihov. Na osudoch vidiečanov (malého Imriška, vojačika Cypra, tuláka Cyrila, doktora Rotha, krajčíra Ondráša, pytliaka Kormana a ďalších) a ich každodenných, s láskou a humorom rozprávaných príbehoch môžeme pozorovať plynutie času a zmeny, akými život v kraji prešiel od dvadsiatych do sedemdesiatych rokov minulého storočia. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (44)
Nebyla to krajina, spíš krajinka, nežili tam lidé, spíš lidičky a možná se nic z toho vůbec nestalo. Martin Šulík je zcela unikátní osobností současného slovenského filmu. Tak trochu zamyšlený snílek, tak trochu obyčejný venkovský „chalan“. Poeticky vypráví o prostých lidech s nadhledem sobě vlastním. Jednoduché, až prostoduché dialogy (-Ukaž cecky? -Co za to?) dokáže zarámovat nádherně stylizovanou vizuální stránkou, někdy na hranici grotesky, jindy dobového dokumentu. K čemuž mu velmi napomáhá snová kamera Martina Štrby, kontrastující s hravou hudbou Vladimíra Godára. Krajinku tvoří několik lidových historek, které ovšem nemají vypovídat ani tolik o době, jako o lidech, kteří ji žili („historky netvoří historii“). V tomto ohledu připomíná Hřebejkovy tragikomické návraty do minulosti (Musíme si pomáhat, Pelíšky). Hlavním problémem celého filmu je nesoudružnost. Všechny povídky sice spojuje místo, ne tak režisérovo nahlížení na ně. Stále smutnější ladění sice můžeme brát jako jistou formu civilizační sebedestrukce, ale jelikož nám vypravěčův hlas neposkytuje žádná vodítka, lze o tom skutečně jenom spekulovat. Krajinka v žádném případě není špatnou lidovou komedií, je to neobyčejně kouzelná mozaika lidských osudů, na které jsou nejkrásnější bohužel jenom segmenty, nikoliv celky. A minimálně tento dialog si z ní budu pamatovat navždy: -Dýchá -Má naopak hlavu -Měli bychom mu ji otočit -„křup!“ -Už nedýchá. 75% ()
Poeticko-mýtické filmové vyprávění Martina Šulíka, tam kde byl ale ve své předešlé Záhradě spíše poetický, převládá v Krajince spíš rys mýtický a tím se přibližuje k snímkům svého krajana Juraje Jakubiska či k dalším autorům tvořícím v duchu (jistě především autorsky osobitého) magického realismu... Podobné filmy: Nejasná zpráva o konci světa, Absurdistán, Ábelov čierny pes ()
Martin Šulík patří ke zjevení ve slovenské kinamatografii. Spolu se Zahradou a Orbis Pictus představuje Krajinka to nejlepší z porevolučních slovenských filmů. Drobné povídky využívající různých filmových stylů a žánrů od němého filmu, humoresky, komedie až po drama představují různou směsici lidských příběhů od úsměvných až po tragické. Vznik tak velice příjemný kousek k jehož kvalitě přispěla i výborná kamera Martina Štrby a příjemně vyladěná hudba Vladimíra Godára s nezaměnitelným hlasem Ivy Bittové. K uvedené zajímavosti přidám, že Peca není jediným nepředabovaným českým hercem. I Věra Galatíková zvládá velice dobře slověnštinu! (18.12.2014) Skoro po osmi letech a opět příjemné pokoukání. Kvalita je nadčasová. Jen těch zajímavých slovenských filmů za tu dobu přibylo. (2.11.2022) ()
Šulík zfilmoval takové mozaikovité jedna paní povídala .. humorně laděné i vážnější osudy lidiček, které by se mohly odehrávat v lecjaké krajince, protože zúrivých Sibertů, co potřebují napravit, může být všude fůra i dnes .. ()
Poetická mozaika o lidech a jejich osudech, dominuje melancholie, nechybí ani humor; zkrátka takový pěkný, příjemný, moudrý film, co pohladí na duši. Český dabing mě nepotěšil a českou TV premiéru jsem brzy vzdala, naštěstí jsem napoprvé měla možnost vidět v kině verzi ve slovenštině. Je to sice 8 let, co jsem "Krajinku" viděla, ale vzpomínky na ni zůstávají pozitivní. Někdy se ráda podívám znovu. 79% ()
Slovenské filmové dílko vysoké kvality s vypravěčem o životě obyčejných lidí vesnice ve dvacátém století. ()
Chceme-li škatulkovat, je filmová kronika jakýmsi malým subžánrem, který nás zpravidla seznamuje se životem prostých lidí žijících na určitém místě, ať už fiktivním nebo konkrétním a zachycuje delší časové období tak, jako to kroniky ve všech formách dělají. Seznamuje nás s obyčejnými lidičkami, kteří by jinak zapadli do propadliště dějin a je jen na nás, jak ochotně je přijmeme. Vnímavý divák si může z vyprávění odnést do dnešního uspěchaného světa trochu pokory a třeba i ponaučení a divák povrchní je prostě nazve burany.. Martin Šulík vsadil na velice poetické vyprávění, Štrbovu senzibilní kameru, výtečné herce a u mne tak uspěl víc, než u daleko protěžovanější Zahrady. Tím víc je pro mne záhadou proč se na jeho hlavu snesla kritika především slovenských komentátorů… ()
Martin Šulik má svoj osobitý štýl a jeho filmy mám rád (najmä Slnečný štát). Už Záhrada bola originálnym a dobre spracovaným príbehom, Krajinka je zaujímavá freska zložená z viacerých viac alebo menej vydarených príbehov, ktoré ma však poväčšinou nechali chladným, niekedy som sa vyslovene nudil. Natočiť v našich končinách takýto umelecký "nekomerčný" film chce riadnu odvahu aj preto pol bodík navyše:) 2,5/5 ()
Jako sled 8 kratkych filmu po sobe to nebylo spatne, nelibila se mi akorat povidka s Galatikovou, jinak vsechny mely svuj smysl a kolikrat i vtipnou pointu. Chybou vsak je, ze tyto povidky nepusobi jako celek a to hodne snizuje hodnoceni snimku. Pribehy se odehravaji na stejnem miste, avsak krome nediegetickeho vypravece a generacni navaznosti v podobe postavy Jiriho Schmitzera (coz je pri takovem mnozstvi postav velice malo) to divak nepozna. Chybi tam motivy, ktere ho k tomuto presvedceni spolehlive dovedou, aby se nemusel spolehat pouze na vypravecovy informace. Filmovy prostor je velice relativni a ukolem tvurce v tomto pripade melo byt ho divakovi co nejvice odrelativizovat, aby bylo mozno videt prave tu krajinku, ktere byl film zasvecen, a ne 8 puvodnich scenerii nekde z venkova. ()
Pamatam si, z toto som pozeral tesne po Vorlovej Ceste z Mesta, a nechytilo ma to. Rezia prizemna, odflaknuta, dej ziadny, herecke vykony ziadne. U mna je teda Cesta z mesta o cosi vyssie. 30 % ()
Zatím se mi filmy od Martina Šulíka líbí. Sice zatím všechny tři dostali stejné hodnocení, ale příjemně se na to kouká a klidně se na ty tři filmy podívám znovu. Teď ke Krajince. Různé příběhy, různé povídky, jiné dobré či zajímavé, jiné nudné. Co se mi na filmu líbilo, tak to byla hlavně návaznost na příběhy co už byli. Například Imro se objeví úplně v první příběhu a pak i v tom posledním nebo ten doktor se objevuje na začátku, pak se o něm nic nedozvídáme, ale pak se vrátí. Jenže Krajinka pro mě trpí i tím, co mi vadilo i u Orbis Pictus - ke konci to začíná nudit. U takové Zahrady mě to ke konci stále drželo a zajímalo. Každopádně je to dobře natočené. A nakonec se teoreticky dá i tipovat, kde by se mohla ona krajinka nacházet. 3*, stejně jako u Orbis Pictus. ()
mozaická krajinka, ktorej chýbal dej. Dalo sa však na to pozerať. - Nepekný záver.. ()
Poetika se filmu upřít nedá, zpracování velmi slušné. Jenže se nemohu ubránit dojmu, že jde o recyklaci Záhrady. Aby pak Šulík nevařil pořád ten samý Eintopf jako Hřebejk nebo Jakubisko! ()
Při závěrečných titulcích se mnou rozhostila prázdnota... Není divu, Krajinka je sudem, který občas pěkně zaduní, ale jinak je dutý a nudně prázdný. ()
Je to takový pokus o vzpomínkový poetický film a la Amarcord, jenže tu téměř nic nefunguje - jednotlivé příběhy nespojuje žádná vyšší myšlenka, díky čemuž se v tom člověk začne velmi brzo ztrácet a po cca hodině vlastně vůbec neví, na co se dívá a o čem to je. ()
Zahrada patri mezi moje nejmilejsi filmy vubec. Je to zabavny, hravy, mysticky film s dobrym koncem. Krajinka je mnohem, mnohem syrovejsi. Ale taky ma svoje kouzlo... ()
Krajinku jsem viděl kdysi v televizní verzi. Šlo o soubor povídek, z nichž mě některé zaujaly velmi a pamatuji si je dodnes. Naopak některé byly rychle zapomenuté. Příběh byl svým vyzněním spíš smutný, byl o jednom zapomenutém místě kdesi na Slovensku, kterým se prohnala válka a všechny obyvatele poznamenala. Občas ale problesk milý úsměv v podobě povedeného mini příběhu jednotlivce. Například o vojákovi, který dostal za milostné dobrodružství se starší vdovou hodinky. :-) Martin Šulík je vcelku plodný režisér, od kterého jsem zatím překvapivě viděl jen jeden film. To v budoucnu určitě napravím a na něco mrknu. Krajinka měla své dobré momenty a jsem zvědavý, jak se režisérovi vedlo v dalších jeho filmech. ()
Píšem komentár a hodnotím až dnes, 16.2.2015. Krajinku som však videl podľa mojich písomných "filmových" zápiskov, ktoré sem konečne opäť nahadzujem, 25.9.2000. Bolo to v kine Istropolis a bol to môj PRVÝ FILM v bratislavských kinách po prijatí na VŠ. (Multiplexy vtedy ešte neboli.) Prvý z mnohých. Pravdu povediac, z filmu si dnes pamätám len gombíky saka na chrbte Jana Krausa. Neviem čo sa mi na ňom tak strašne páčilo, ale asi páčilo, lebo som vtedy hodnotil za 100 percent. A Krajinka bol aj môj prvý film, ktorý som videl z premietačskej kabíny FK 901. To bolo 15.11.2000...Ale aká nostalgia.... Z oboch predstavení mám lístky pred sebou....Aj dnes dávam 100 percent... ()
ja tú šulíkovskú poetiku proste milujem! trochu skvelého humoru, trocha pravdivosti, trocha dramy a napatia, trocha rozpravkovej stylizacie. a samozrejme skvelí herci a pekná hudba :) ()
Hm, tiež mi tam chýbala nejaká kontinuita. Inak by to bolo za 4. ()