Moon

Když já zabrousím do sci-fi žánru, tak je to většinou kvůli někomu a tady to byl Kevin Spacey. Toho jsem sice neviděla, ale aspoň jsem zjistila, že už bych ho poznala i poslepu podle hlasu. Kdo mě ale maximálně překvapil svým hereckým umem, byl Sam Rockwell, který se nehnul z obrazu po celou dobu a ještě si to střihnul klonovaně. Smutné, depresivní, klaustrofobické, ale byla to paráda a obrovská emotivní masáž. Nečekala jsem, že mě něco takového může nadchnout, ale stalo se. A jen tak mimochodem, taky jste si všimli hned na začátku, jak má u svého lůžka ty parádní bačkůrky? Tak mně to silně připomnělo Billyho (taky Sam Rockewll) ze Sedmi psychopatů a tu jeho kouzelnou čepičku. (07.07.2013)

2009: The New Space Odyssey - Moon. Myslím, že spoustě diváků se již v úvodu filmu vybaví vzpomínky na kultovní Kubrickovo dílo. Moon na něj úspěšně odkazuje. A činí tak vydařeně a zcela nenásilně. Snímek má skvěle budovanou tísnivou atmosféru, excelentní vizuál a příběh...? Please, can someone tell me what is really going on?:) Z počátku to vypadalo na kompletní "One Man Show" ze strany parádního Sama Rockwella (který mi zde z nějakého důvodu svými výrazy, pohyby a vůbec celkově připomínal mix Christiana Balea a Eda Nortona, ale poté se příběh zasekl a vydal se zcela odlišnými směry. Měla jsem dojem, že sleduji nějaký nový, brilantně nepochopitelný, ultra dimenzionální kousek Christophera Nolana. To mě přivedlo k myšlence, že jestli by tento muž začal točit výhradně sci-fi, lidstvo by bylo odsouzeno bloudit v nekonečném universu Nolanovy mysli. Přestala by existovat logika a rozum. Byly by jen neskutečné rozměry geniality, která by popírala naprosto vše:). Takže, v podstatě to byla stále "One Man Show", jen k sobě postupem děje začala přibírat pár "nových" členů:) Pak je zde jeden prvek, díky jehož zásluze je Moon vynášen do nadpozemských výšin. Je to Clint Mansell. Ta jeho zdánlivě nenápadná, minimalisticky důrazná, zneklidňující hudba, která postupně nabírá na síle, aby na vrcholu stejně minimalisticky explodovala. Začíná to jemným mrazením po těle, pak přijde "ten" tón a... je to:) Fontána, Sunshine, Moon. To je trojice specifických sci-fi kousků, jež jsou obdařeny "božskou" hudbou, která je povznáší do vyšších dimenzí. (21.09.2012)

Sci-fi ako od babičky. Alebo od deduška - konkrétne od Kubricka či Scotta. Práve 2001: Vesmírnu odyseu a prvého Votrelca Moon pripomína - atmosférou i celkovým vizuálom. Aj triky sú oldschool, namiesto počítačových patlanín poctivé modely a miniatúry. A pozor - vyzerá to dobre. (Samozrejme, triky súvisiace s hlavnou zápletkou patria k modernej špičke.) Zvrat je síce predvídateľný, ale to vôbec nevadí, tvorcovia nás ním nechú šokovať. "Pointu" použijú už zhruba v polovici filmu ako odpaľovaciu rampu pre emocionálnu smršť, ktorá nasleduje (a ktorá vďaka sústredenému Rockwellovi a ako vždy výbornému Mansellovi funguje a pritom neskĺzne do sentimentálneho blata). Mimochodom, hoci robotov bolo toho roku (a vlani) vo filmoch dosť, ten najsympatickejší má hlas Kevina Spaceyho. (25.10.2009)

Moon je filmem post-humanistickým; temnou apokalyptickou vizí odlidštěného světa, v němž člověk nenávratně zmizel ve skafandru (viz plakáty) a humanistický mýtus na smetišti. Pozná se to podle převahy kyberpunkových otázek zasazených do jinak druhotných scifistických rekvizit. Prvním tématem filmu je vztah člověka a stroje, zahrnující teoreticko-technické prognózy další fáze lidské existence vzhledem k pokrokům vědy a technologie, druhým je kritičtější post-humanismus, reagující na téma první. Stroj tu jednoduše řečeno přebírá rysy člověka a člověk rysy stroje (připomeňme klíčová slova kyberpunku: syntéza, změna, integrace): na jedné straně poznáváme Sama Rockwella, bezpohlavní bytost, u něhož jsou všechny zbytkové lidské projevy (halucinace, nostalgie, neuróza) hodnoceny krajně nežádoucně, na druhé straně stroj, který sebeurčil vlastní identitu přes řadu převzatých lidských atributů jako hlas nebo smajlíky a který je vzdálen obrazu bezejmenného perpetuálního průmyslového zařízení. Moon se tím stává trenažerem budoucí společnosti, která bude globální ve smyslu mimoplanetárním i mimolidském. (30.10.2009)

Osobně jsem nikdy nemusel sci-fi žánr, ale tohle je neuvěřitelná pecka!! Sam Rockwell v podstatě jako jedinný herec táhne celý film v poklidném tempu, ve kterém však odkrývá čirou psychologickou a existencionální hrůzu na lodi, kde má sloužit 3 roky jako obsluha stroje těžícího "energii" pro Zemi ... Začnou se dít divné věci, v nabouraném vozidle nalezne sám sebe, ve dvou verzích (klonech ??) pak zjišťuje dál o co sakra jde ... Film má úžasnou atmosféru, ta rozhodně vládne celému filmu. Pocit samoty a odcizení je doveden k naprosté dokonalosti. Pocit odcizení a vzdálenosti od planety Země jsem poprvé díky filmu prožil jako by na vlastní kůži (ten kamerový záběr v jeden okamžik na naši planetu je prostě k nezapomenutí ...). Závěr pomalu a jistě graduje a graduje ... Film si jde pomalým, klidným tempem k excelentnímu závěru ... K tomu všemu nám hraje naprosto úchvatná, strašně se hodící hudba, naprostá nádhera ... Nemohu jinak, než dát plný počet, v rámci žánru mne málokdy co takhle zaujalo ... Navíc se jedná spíše o extrémně psychologický film, který nechává další složky daleko za sebou ... Paráda .. (20.10.2010)