Vražedná stěna

Solidní film z válečného období zaměřující se na horolezce, kteří se snaží dobýt doposud nepokořenou horu Eiger. První hodina je sice docela zívačka, ale jakmile se vyrazí na horu, je to slušně mrazivá podívaná, kde jde jasně vidět jakou moc má příroda, která rozhodně nemá žádné slitování. Slušný survival.75% (01.06.2017)

Bože ta hudba, ach ta hudba ... Při scéně kdy horolezci zkoušení své schopnosti na Vražedné stěně a do toho hraje nepopsatelně krásná hudba ( Housle ) jsem měl husí kůži na celém těle a neustále jsem to musel přetáčet. Tahle scéna nemá chybu a už několik dní jí mám v hlavě. Celkově snímek působí hodně realisticky a je dost smutný. Nejlepší film o horolezcích jaký jsem zatím viděl. (19.04.2010)

Již dlouho jsem neviděl film s podobnou tématikou a toto drama o horolezectví je skutečně dosti mrazivé. Dva němečtí kamarádí, se v době předválečného Německa, pokusili jako první zdolat severní stěnu Eigeru. Z počátku si získají vaše sympatie, při výstupu se vytváří hutná dávka napětí a následně se to vše přetransformuje do dramatu, které jak někteří diváci již tuší, mývá obzvláště v těchto případech tragické konce. Výstupové scény, potřebné vybavení, kostýmy, celkové zpracování je realistické a na rozdíl od takového Cliffhangera především uvěřitelné. Jako součást celého dění se tu odehrává i menší romantická vsuvka, která ale nezaclání neboť je tak trochu odsunuta na vedlejší kolej a hora má prostě poslední slovo. Po delší době kvalitní dílo se slušnými herci, výborným přátelstvím dvou hlavních protagonistů a ještě lepším blizzardem, který vás obklopuje několik tisíc metrů nad mořem, zrovna když visíte na skále a vybavení je v háji. (7/10) (26.04.2009)

Drama, při jehož sledování mi nebylo zrovna fyzicky dobře po těle...nevěděla jsem, jak to dopadne a o to byl zážitek intenzivnější. Romantická linka mi ani moc nevadila, taktéž mě zaujal příběh z opačné strany - luxusní hotel a v něm hosti a novináři čekající na senzaci. Až si příště v hale polezu mojí oblíbenou trasu 4B, tiše si vzpomenu na všechny horolezecké blázny, kteří šli za svým snem až do konce. (06.08.2011)

No to mě poser.. Palčáky, svetřík, lano přes rameno, v baťůžku cigára a podomácku ukované skoby a hurá na vražednou stěnu.. Aha, ještě se musíme dostat pod ní.. vlak je drahý.. hm, tak těch 700km došlapem na kole (na kole! né na teplé favoritce s 20.převody)...Kucí jsou tvrdí jak hřebíky do rakve ale "když se sere, tak se sere" a na Eigeru to tenkrát platilo dvojnásob..... Inspirativní a zoufalé. (05.03.2013)