Horúce pozdravy z Paríža

Zo začiatku dobre našliapnutý a zaujímavý thriller s výborným Meyersom, ktorý však s príchodom Travoltu a priblblého príbehu začne rýchlo strácať na atraktívnosti a naplno sa prejaví zmätočná dramaturgia chabej konštrukcie tohto žánrového hybridu. V rámci Bessonovej produkcie jednoznačne jeden z najlepších filmov z posledných rokov - za kompliment to však považovať nemožno. 40% (03.01.2013)

Když to vemu kolem a kolem, nic extra jsem od toho nečekal ( a to i přesto, že mě Morelův poslední kousek natolik dostal, že jsem s ním rozšířil svou filmotéku ). Nic neříkající první polovinu plnou '' jednoduchého '' humoru, vyvážil mnohem sypmatičtější průběh zbytku filmu a vytáhl to u mě na klasický akční průměr - 50%. (06.06.2010)

Vincent Vega o dvacet let a dvacet kilo později obživl a přijel se na vlastní chuťové buňky přesvědčit, jak se to ve Francii doopravdy má se čtvrtlibrákem se sejrem... a kuchyně šéfkuchaře Bessona se, jak je jejím nedobrým zvykem z posledních let, zvesela vykašlala na ragú, ratatouille a fricassé, jala se kuchtit podle kuchařky sepsané pejskem a kočičkou, okořenila to přísadami a postupy z fastfoodu a předhodila to divákovi se slovy: "Žer, vole, ničeho jinýho se nedočkáš!" Vzhledem k díkybohu krátké stopáži si nemůžu nevzpomenout na zahraniční pobyt u rodiny, jejíž kuchařské umění nepatřilo k nejvyhlášenějším, což vynahrazovali nadšením a nacpáváním kohokoli v dosahu, kterak jsem se nad talířem utěšovala myšlenkou, že porce je malá, ale zato tak nedobrá, že je vlastně dobře, že je toho málo... Vzhledem k mým omezeným intelektuálním schopnostem jsem si dlouho lámala hlavu, zda je tenhle pozdrav z Paříže míněný vážně nebo jako parodie, ale důvody Meyersova setrvale zmateného a zoufalého výrazu "dostaňte mě někdo odtud" jsem chápala až moc dobře. Dodatek: jsem ta poslední osoba na světě, která by trvala na zásadách politické korektnosti, ale fakt, že jste-li žena, Asiat nebo muslim, můžete si v případě účinkování v téhle frašce rovnou nechat vzít míry na urnu, mě mírně znejistil. (31.10.2011)

Bohužel skloubení kokainově hypeaktivní euforické akce s ambicemi o nové uchopení žánru a vážné rozvedení tématu terorismu prostě nejde dohromady. Bez soucitu ve výsledku představuje úlet stvrzující to, že při řešení závažných situací pod vlivem drog vzniká jako vedlejší produkt chaos. Ukázkový příklad soudobého trandu trailerového syndromu, kde filmy vynechávají expozice scén a rovnou přecházejí ke kulminaci, afektu a hyper-efektu. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (17.04.2011)

Strašná blbina. Při jejím sledování mě nejvíce pobavilo pomyšlení na to, co by asi říkala moje bývalá přítelkyně, která miluje Johna Travoltu, ale nesnáší plešaté muže. Jednu hvězdu za skvělou automobilovou honičku v závěru (tomu, co předvedl řidič stříbrného audi, se prosím pěkně říká šoférské umění), druhou za několik (chtěných) vtipů. (31.08.2011)