Bournov odkaz

Nový Bourne je daleko střídmější a daleko méně akční, než bych čekal. Plus je v tom, že tvůrci dokázali celkem sofistikovaně děj nového filmu zapojit do starší bournovské trilogie, takže další "samostatný" díl nepůsobí nijak rušivě, či nastavovaně, specielně v případě, kdy v podstatě příběh Bourna a Crosse jede téměř ve stejné časové rovině. Dobrá je akce, ačkoliv kontaktních soubojů je zde mnohem méně a celkově je režie o dost usedlejší až strohá. Solidní je i zápletka kolem hokusů pokusů na lidech (pilulky atd.). Dobrá motivace hlavní postavy a výtečně civilní Rachel Weisz. Je jasné, že Gilroy na to šel chytře oklikou. Nechtěl do diváků pumpovat ještě sofistikovanější akci, ještě nadupanější hudbu a rychlejší tempo. Ale omotat si diváka kolem prstu nečekaným průběhem příběhu, který někdy šokuje svojí razancí (výslech v domě Weisz) a někdy zase příjemně a spolehlivě šlape v zajetých kolejích (naháněčky, kaskadérské kousky). Nejvíce mi vadila naprostá absence konce a jasný důkaz toho, že pokud bude Legacy alespoň trochu komerčně úspěšný, tak tu máme jasný restart série. (20.08.2012)

Asi jako jediný ve svém širokém okolí jsem nešel do kina na nového Bournea, ale na nového Gilroye. Bohužel jsem to dostal přesně naopak. Začínám se obávat, že Michael Clayton byla povedená náhoda, protože tohle je špatně kočírovaná podívaná, která neví, jestli chce být osobním dramatem dvou jedinců před všemocnými chapadly vládní chobotnice, nebo akčním sprintem za svobodou. Ani do jednoho nenakročí ani na minutu, takže od momentu ‚Forrest Gump na drogách‘ se to definitivně zlomí v šedivou nudu. Což bolí o to víc, když si divák uvědomí, že ač si Gilroy načrtl svět téměř neomezených možností, vydá se cestou nejmenšího odporu, tedy směrem okopírovaného schématu, který dějově předchozí tři filmy vyšťaví do jedné dvouhodinovky. Chápu, že Frank Marshall ví, z jaké značky se dají vydolovat prachy, ale propříště ať na plac aspoň nažene úderného dramaturga. Tady neselhal jenom ten Moby. 2 a ½. (22.08.2012)

Sice lepší, než celý BOURNEŮV ODKAZ, byl pětiminutový trailer na ATLAS MRAKŮ předtím, ale i tak se jedná o nadprůměrný počin. Pokud by se měla zvolit dominanta, čili klíčový sjednodující prvek samotného díla, byla by jím vertikalizace, protože takto je organizována narace, odehrává se tak samotná akce a vytváří se propojení s předchozím filmovým textem v podobě BOURNEOVA ULTIMÁTA. Agentská série je vůbec v rámci žánru, poetických tradic i hollywoodské produkce výlučná, protože si pohrává se vztahem fabule a syžetu nejenom uvnitř vlastního samostatného textu vkládáním flashbacků, ale napříč všemi díly. Hodina a půl času projekce třetí části se může odehrávat před posledními pěti minutami druhé a čtvrtá zase paralelně s tou třetí, čímž se pod gilroyovským vedením greengrassovsky naivní vize jedince bojujícího proti politickému establishmentu proměňuje v zájemně propojenou paranoidní síť intrik a mocenských zájmů. Kromě zmíněného významového posunu to ale znamená, že vyprávění již není vedeno čistě horizontálně (dvojka) či do různých stran v případě uspořádání informací (trojka), ale vertikálně, protože se zaplňují narativní mezery universa, ve kterém není jenom jeden pěšák. Vertikálně je uspořádána nejenom narace (flashbacky nejsou hybnou silou, která žene hrdinu vpřed k dosažení pomsty, ale objasňují motivaci řady postav) a informace v rámci ní dávkované, ale i akce: útočí se z letadla na lidský objekt v lesích, skáče se ze střechy na policisty a schovává se pod stolem či za dveřmi. Jako ozvláštňující funkce je vertikalizace v rámci série dostatečná, ale v nutnosti odtajňovat některé prvky v podstatě kazí koncept "greengrassovek" (není fokalizována mysl ani stav společnosti, celou dobu šlo o pitomé pilulky) a spíš než k formálně progresivním počinům se BOURNEŮV ODKAZ řadí k revivalu sedmdesátek. Jak svým syžetem, založeném na operaci, která se zvrtla, a tak se hodně namluví a na konci se akční, tak i stylem, jenž rychlostí střihu v akčních scénách odpovídá bourneovským normám, ale kontinuita a přehlednost je zajištěna hlediskovými záběry a přeostřováním, nikoliv zvukem. Na rozdíl od horizontálního vedení, kdy se neustále nabíralo na tempu a pouze rytmus byl v rámci akčních scén proměnlivý, má ryze vertikální čtverka nevýhodu v nevyrovnaném temporytmu. Nejslabší díl, ale stále nadprůměr. (09.08.2012)

Bourneův odkaz je ten typ filmu, u nichž nejdřív nechápete, proč ho chtějí vůbec natočit – kromě vidiny finančního zisku. Pak vidíte upoutávku, přečtete si synopsi a vidíte pod režií i scénářem tvůrce, jímž podepsaná díla máte rádi. Řeknete, že by to nakonec mohlo být zajímavé a začnete být zvědaví. No a nakonec film vidíte a uvědomíte si, že první dojem byl správný. Tady najdete detailnější rozbor problémů, a to zejména z hlediska stylu a jeho nečekaných proměn během filmu.. (27.08.2012)

70% a zahnanej pocit, že tenhle film byl zbytečnej. Je to spíš doplňková jednohubka, která nemá drajv a nábor damonovský trilogie, ale řemeslně na výši, s výbornejma akčníma scénama, cool Rennerem a pěkne narýsovaným milostným příběhem. A i to napojení na původní trilogii nepálí, spíš prohlubuje známý obraz. Škoda toho plonkového motofinále. (17.12.2012)