Posledná bosorka

Černobílý film v barevném provedení. Jasně vyznačená politická angažovanost a zcela jasně a jednoduše směřující kritika. Film je to vlastně poměrně hloupý, ale co čekat od československé tvorby padesátých let. Jenže kašlu na to, film vlastní dva body jež mi jsou sympatické. Prvním je lehce naivní, ale velmi příjemný výkon Zollnerové navíc byla opravdu krásná a taktéž sympatie k její postavě (ač se mi zneužívání mladých neposkvrněných dívek jako symbolu hojně využívanému v této době začíná zajídat) a druhým je nečekaný a velmi důležitý prostor pro studenty (inteligenci) a umělce jako symbolu obžaloby měšťanstva a církve. Vyhrocené dialogy na mě překvapivě fungovaly, místy přílišná dramatizace některých scén neurážela. A konec směřující k zázraku mi přišel inteligentně vymyšlený. Se studenty byla sranda, být na jejich místě rolnictvo a jiná chátra, asi bych film díky přílišnému uvědomění protrpěl. U tragického posledního záběru ala Anna proletářka budu dělat, že tam nebyl. Bolševik z toto je cítit, ale ne tak, aby mě to uráželo (u děvčátek oděných do rudých šátků a sukní jsem se spíše jen pousmíval). Zhlédnuto na povel od uživatelky Helianto. Slabší čtyři. (30.08.2015)

Jeho magnificencia je nadržaná, a tak prichystala pre objekt svojej sexuálnej túžby namaľovanie obrazu. Maliar je nadržaný, a tak namiesto zákazky nakreslí na obraz objekt svojho záujmu. Freuda by tento film určite zaujal. Tieto postavy príliš nepremýšľajú, maliar si musí byť vedomý, že svojim činom dievčine ublíži. Prečo napríklad namaľoval pôvodný obraz a až potom ho prečiarkol? Z čoho žil, ak takéto zákazky odmietal? Ale to je viacmenej jedno, pretože Posledná bosorka je najmä rozprávka s dvojrozmernými postavami, akými sú aj dekorácie Trnavy. Ťažko hovoriť o dráme a historickom filme, farebné je to ako Byl raz jednou jeden král a plné humoru. Skôr teda rozprávka s prvkami drámy (ťažko ideologicky zafarbená) , zasadená do konkrétneho historického obdobia. Krónera tu spoznáte až podľa hlasu. (31.12.2013)

Až příliš naivně natočeno, těžko říci, zda se ještě stále může jednat o umění. Těšila jsem se na Františka Dibarboru. Ale ani on zde nepředvedl nezapomenutelný výkon, což rozhodně nelze vyčítat jemu, ale nevýrazné režii. Bahna si evidentně nebyl jist, zda chce natočit historický film, sociální drama, rozjuchanou veselohru se zpěvy a tanci, nebo snímek o svědomí a přesvědčení umělce. Takže nakonec z toho vzešlo od každého trochu a od každého špatně. (28.05.2016)

S vypätím všetkých síl je možné pozrieť si optimistickú a vtedajšej ideológii poplatnú verziu Kladiva na čarodejnice, ktorá však bola na úplne odlišnej umeleckej úrovni. Neviem, čo pozitívne si môže z tohto filmu odniesť súčasný mladý divák. Asi nič, pretože sa počas prvých desiatich minút nič zaujímavé neudeje (tak ako aj v nasledujúcich 80 minútach) a po nich príde zákonité vypnutie premietania. Možno to nostalgici budú považovať za necitlivé, ale nakrúcať film, ktorý po 60 rokoch zaujme iba nežijúcimi hercami, vtedy v najlepších rokoch, nie je to najlepšie, čo sa dalo. (12.10.2020)

Byly okamžiky, kdy jsem si říkal, že tento film budu hodnotit vysoko, ale ten konec to hodně zkazil. Já jsem pro happy end, to je v pořádku, ono to k němu spělo, ale vyznělo to nějak naivně. Film celou dobu trochu váhal mezi tím, jestli to je historické drama, nebo pohádka, zvítězila pohádka. Takže nemohu dát víc jak 70%. (22.02.2009)