Irčan

Ne-ko-neč-ně dlouhá důchodcovská připomínka filmů, které Scorsese točil v devadesátkách. Ty však měly snesitelnější stopáž a hlavně o dost větší drajv a šmrnc, takže utekly vlastně dost rychle. Irčan navíc do žánru nepřináší nic extra nového a tak jediným skutečně nosným motivem je zde vztah De Nira, jehož postava ale přitom není nijak výrazně zajímavá, a Pacina, jenž tu jako jediný předvádí výkon, který se může směle zařadit po bok jeho dosud nejlepších a nejslavnějších (ostatní jen odvádí svůj standard). Tenhle film rozhodně není špatný, jednotlivé scény a filmařské složky jsou samy o sobě dobré, při takové stopáži je ale celek nepříjemně úmorný. 65 % (07.12.2019)

Podle mě to Scorsese i přes mou velikou počáteční skepsi nakonec dokázal. Je to samozřejmě neskutečně dlouhé a zpočátku není moc co vyprávět, ale s příchodem skvěle hrajícího Al Pacina v roli Jimmyho Hoffy to chytne ten správný mafiánský šmrnc. Občas ospalé, o půl hodiny by to chtělo určitě zkrátit a to digitální omlazování mě zpočátku dost vadilo, i přesto nakonec OK. Zřejmě na 99,9% poslední možnost, kdy se na plátně mohli vyblbnout DeNiro, Pacino, Pesci. 70% (05.09.2022)

Není to Scorseseho nejlepší film, není to dokonce ani nejlepší mafiánský film - na to by byla potřeba obratnější ruka dramaturga ve druhé třetině (scéna na výroční slavnosti je úděsná)... Nejsilnější je hlavně atypická poslední třetina, kterou člověk v gangsterce úplně nečeká, ale vzhledem k věku hlavních aktérů je to očekávatelný. Pesci nejvíc jako vždycky. Pacino taky krásnej. De Niro hraje klasického De Nira, občas to působilo jako z Přeber si to. (20.01.2020)

Milión krát lepšie než nudný Hoffa (1992) s Jackom Nicholsonom a Dannym DeVitom. Ja to CGI kurva milujem. Môže byť niečo lepšie, ako vidieť Roberta De Nira, Al Pacina a Joea Pesciho ako z ich starých filmov? Akoby toto bol snímok skutočne z 80.rokov. Absolútne na jednotku urobené omladenie hercov. Naopak musím pochváliť aj ostarnutie hercov a scéna ku koncu v base s úbohým senilným starčekom Joem Pescim, to trhalo srdce. (Pochválim aj jeho český dabing). Irčan je - nie tempom, ale emocionálnym vyznením niečo ako o dve generácie starší Goodellas (1990). Pravda, záverečná epizóda má bližšie k existenciálnej melodráme pojednávajúcej o vnútornom zmierení so životom a smrťou, ale inak je Irčan prekvapivo živý a úplne perfektne funkčný film, ktorého tempo síce postupne spomaľuje, ale napriek tomu si zachováva to, čím Scorsese exceluje prakticky po celú kariéru - schopnosť robiť dojem eposu, ktorý je hoden čo najväčšieho plátna. Čo sa týka hercov, ktorí už sú všetci do jedného dávno za svojimi vrcholmi - snáď len stačí povedať, že minimálne Al Pacino (ale v menšej miere i všetci ostatní) sa na ten vrchol vrátil so všetkou parádou. Nutné povedať, že Irčana nemusí oceniť zďaleka každý divák. Ak nepoznáte prierez Scorseseho kariérou - aspoň tou gangsterskou - pravdepodobne sa vám nestane, ako mne, že budete slintať nad tými úplne tradičnými a dnes už ikonickým motívmi, ktoré Scorsese pri svojej práci využíva a možno budete často krát aj prekvapení, že sa atmosféra uberá inými smermi, než ste čakali pred piatimi minútami. Ja som si tento štylistický návrat ku klasikám a symbolické zavŕšenie Scorseseho mafiánskej trilógie (Mafiáni, Casino, Irčan) užíval dokonale a nie je vylúčené - naopak, je to veľmi pravdepodobné - že sa aj z Irčana stane podobne kultová klasika. Kto by povedal, že to v roku 2019 ešte pôjde a navyše so všetkými kľúčovými postavami tohto veľmi špecifického a jedinečného žánru. (03.12.2019)

Monumentální filmařina, jejíž ohromnou obšírností posílá Martin Scorsese netflixovským divákům vzkaz, aby na pár hodin odložili z ruky telefon a věnovali plnou pozornost jeho dlouho připravovanému dílu a dobře vnímali a chápali psychologii postav, o níž tu jde především. Z pomyslné trilogie Mafiáni, Casino, Irčan je právě třetí zmíněný nejvíc politický a nejmíň brutální, přesto neméně působivý a osudový. Druhé zhlédnutí je časem povinností. (17.01.2020)