Irčan

„Kto chodí na rokovania v šortkách?“ S mafiánskymi filmami to mám podobne, ako s tarantinovkami – skoro všetky sa mi páčia na 4*, ale nie sú to žiadne srdcovky a stačí mi ich vidieť raz v živote. The Irishman je na tom podobne. Vôbec mi nevadilo, že je dlhý; bál som sa, že ma „odborové“ dialógy budú sakramentsky nudiť, ale napokon som si ich prekvapivo užil. De Niro a Pacino sú herci, ktorí ma už prakticky vôbec nemôžu prekvapiť, ale tu sa mi na nich pozeralo nečakane fajn (a dosť ma bavil Ray Romano, ale nemá veľký priestor). Harvey Keitel mal v podstate iba cameo. Naopak, skvelý Joe Pesci mal poriadne veľkú rolu a som strašne rád, že ho Scorsese dokázal prehovoriť na symbolický návrat z dôchodku. Páčil sa mi úvod, ale rozhodne sa mi páčil aj smutný epilóg, ktorý je dlhý, ale presne tak to mám rád. Miestami som sa strácal v niektorých postavách (a desaťročiach), krv bola počítačová a občas postava stojí a tvári sa inak, ako o sekundu neskôr v tej istej scéne. Ale inak hlásim spokojnosť. (13.12.2019)

Takéto mafiánky moc nepozerám, pretože ma obvykle nebavia dlhé reči a to podsvetie gangstrov okolo. Asi aj preto som nevidel Kasíno a Mafiánov. Na toto som bol celkom zvedavý, obzvlášť na to omladenie hercov a celkovo ma zaujalo, že sa príbeh odohráva naprieč niekoľkými rokmi. Tradičné Scorseseho obsadenie opäť nechýba a na to, aké je to dlhé, to je celkom dobré a moc mi ani nevadilo, že to malo tri a pol hodiny, pretože strih filmu je tak rýchly, že nás nenechá nudiť. Scorsese rýchlo a stručne preskakuje pasáže a nikde sa moc nezdrží čo je fajn, pretože to šľape pomerne dobre. A šľape to dobre aj kvôli dobrým dialógom, ktoré majú šťavu. Filmu sa celkom darí budovať napätie, popravy majú šťavu rovnako tak aj starnúci De Niro a aj keď sa tam udeje toho pomerne veľa, na konci to nezanechá takmer žiadne emócie. 75% - 4* (19.02.2020)

Po Vlku z Wall Street se rozplývalo nad tím, že z toho filmu není poznat Scorseseho věk. U Irčana se zase vynáší do nebe, že to je film, co se nebojí být "starý", možná trochu "stařecký". Mám rozhodně velmi ambivalentní pocit z CGI omlazování, a to jak technicky, tak eticky, ale ok - asi bylo potřeba, aby v tomto filmu hráli za každou cenu tito lidé, protože jinak by ta fetiš nebyla naplněná. Rozhodně je potřeba říct, jak rychle to uteklo, i když dojem velkého strhujícího díla jako Tenkrát v Americe to nevyvolává - jsou to prostě vygenerované tři a půl hodiny Scorseseho materiálu - mohlo by to být o hodinu víc, o hodinu míň, to by vyšlo nastejno... Asi právě tím to má být. Nicméně když se podívám na Scorseseho filmy z tohohle tisíciletí a měl bych vybrat jeden, jehož škrtnutím bych přišel o nejméně, bude to Irčan. Ale když už je, tak ať je. Scorsese umí rozhodně lepší imitace Scorseseho než Todd Phillips. 75 % (27.11.2019)

„Ale i tak všechny usvědčil z různejch věcí, i když ne z týhle. Ne z Jimmyho vraždy. Jak víte, nikdo za to nikdy nešel sedět. A nikdo nepromluvil, což je neobvyklý. Protože většinou tajemství udrží tři, a to jen pokud jsou dva z nich po smrti.“ A těch úmrtí tu nebylo zrovna málo, i když se často jen zmínily při seznamování s novými protagonisty. Obecně nemám problém s filmy, které mají přes 3 hodiny. Tedy pokud mají např. chytlavý, vtahující příběh, zapamatování hodné pasáže či dobře napsané a zahrané postavy. Irčan je vyprávěn jistě, ale nijak extra poutavě, těch scén, které by mi skutečně utkvěly v paměti, má pouze pár (třeba takové zdůvodňování výběru pistolí), jen ti hlavní hrdinové jsou opravdu výborní (pro mě byl nejlepší Pesci, v těsném závěsu s Al Pacinem). A pak filmu nechybí nesporná řemeslná kvalita (pokud tedy nemáte problém s nepříliš přirozeným „omlazováním“ postav). Což sice není málo, ale ani dost na to, abych byl z tohohle filmu nadšený víc než lehce nadprůměrně, a přesně takové bude i mé celkové hodnocení. (16.08.2020)

Nevtáhnul. Bohužel. Výpověď nájemného vraha ve službách americko-italské mafie, kterému se stalo osudným zavraždění šéfa amerického odborového svazu řidičů nákladní dopravy. Bez větších vzruchů, nápadů, šťávy i energie. A skvostné omlazující technologie na tom nic nezmění. Gigantické množství dialogů, které řeší, co už mnohokrát předtím. Nostalgické ohlédnutí za dobou minulou má své nesporné kvality, sešlo se v něm po herecké stránce téměř to nejlepší, co mohlo (vedle velikánů Pacina a De Nira mě moc potěšil návrat legendárního Joea Pesciho), ale přeci jen je to obří několikachodové menu servírované na luxusním porcelánu (kamera, střih, zvuk, výprava – všechno šlape), ovšem s malým množstvím skutečně dochucených soust. Někdo si pošmákne, mně to drhlo v krku. (16.12.2019)