Volám sa Khan

A opäť z pohľadu Bollywood snímkov trefa do čierneho. Kým je prvá hodina z emocionálneho hľadiska absolútnou romantickou bombou, druhá je štartom do "sveta" ľudí, ktorí sú od určitého okamihu vnímaní ako "čisté" zlo. Kultúr je tomto svete mnoho, náboženstiev "jak by dal", no celková pointa tohto snímku hovorí úplne za všetko: sú len dva druhy ľudí, dobrí a zlí. Žiadny iný rozdiel nie je. Odkladať "My Name is Khan" bolo veľkou, veľkou chybou. Napriek tomu, že je úplne prehnaným počinom, ktorý v sebe "nosí" ducha americkej spravodlivosti, sentimentu. "Najradšej" by som jednu ☆ za ten úplný záver odobral, no nejak mi to srdce pre množstvo emócií, ktoré tento film vo mne vyvolal, nedovolí .. (27.10.2016)

"JMENUJI SE KHAN A NEJSEM TERORISTA!" Tohle je příběh jak má být. Jsem velký fanda Bollywoodských filmů, viděla jsem jich spousty, ale žádný ve mě nezanechal myšlenku tak hlubokou, jako právě hlavní postava v tomto filmu, Khan. Tento člověk je hrdina, dokázal čelit zlým časům právě po "nejhorším dni Spojených státu amerických", totiž 11. září, a probojoval se až na samotný konec, nikdy to nevzdal. Pevně se držel svého cíle a udělal vše proto, aby toho dosáhl. Ano, je tu jistá podoba s Forrestem Gumpem, ale Khan je naprosto úžasná postava. To se musí nechat! (24.07.2012)

Třeba si časem vzpomenu, jestli je něco podstatného, co ve filmu nezaznělo, nebylo ukázáno nebo mu cokoliv nevyšlo. Teď však budu naopak nějakou dobu přemýšlet nad tím, co ve snímku bylo a v závěru jsem se s radostí nechal vláčet krásným a upřímným vykrystalizováním, ke kterému vedla trnitá cesta. A mám pocit, že jsem opět viděl něco navíc, něco, co mi rozšířilo obzory... (31.12.2016)

Film má krásnu myšlienku a nechýba mu ani silný emocionálny náboj, no záverečná polhodina už bola trochu moc, akoby som sledoval indickú verziu Forresta Gumpa (všade bol, má množstvo priaznivcov, ktorí ho nasledujú, stretol sa s prezidentom...). Ale stojí za to si to pozrieť a možno to niečo dá hlavne tým, čo si myslia, že všetci moslimovia sú teroristi, no aj samotným pomýleným moslimom, ktorí si myslia, že im ich náboženstvo káže džihád. (24.02.2018)

Těžko říct, proč se právě indičtí filmaři nejvíc zabývají komplikacemi v životech amerických muslimů po 11. září a ani nemá cenu o tom v tomto komentáři spekulovat. Mnohem důležitější je, že My Name Is Khan je z této vlny indických filmů ten nejvyrovnanější a nejlepší. _____________________ Ostatně je také poměrně prostý a (záměrně) naivní, avšak ve svých simplifikacích nestaví muslimy do pohodlné role ukřivděných obětí (jako New York), ani netrpí nekoncepčností (jako realističtější a sebekritičtější Kurbaan). V zásadě prosazuje tři základní myšlenky: lidé se profilují jen dle svých skutků, problémy se nemají přehlížet, ale řešit a všechno (krom smrti) je vždy možné napravit. _____________________ Že půjde o milý a dobrosrdečný film, od Karana Johara každý čekal; na rozdíl od jeho předchozí počinů je však výrazně civilnější a daleko méně expresivní co se emocí týče. Tato vlastnost je přímo ukotvena v ústřední osobnosti Rizvana, jemuž Aspengerův syndrom výraznější projevy emocí nedovoluje a při klíčovém zvratu filmu tak vlastně stojí za jeho rozchodem s Mandirou. Je rozhodně fajn, že za patáliemi hlavních postav nestojí jen předsudky jejich spoluobčanů a film má daleko do toho být hysterický (akty proti-muslimského násilí, které se v něm objevují, vychází ze skutečných incidentů) . _____________________ Pokud Rizvan při své podařené a úspěšné cestě někde zakopnul či zavrávoral, tak to jistě bylo u způsobu vyprávění, které je znázorněno jako čtení jeho deníku. Ten byl ovšem psán pro Mandiru a proto je nelogické, aby v něm byly uvedeny i události, o nichž musela dávno vědět. Další drobný problém představuje pasáž s hurikánem, jenž je sice vizuálně nejpůsobivější částí filmu, ale ve vyprávění přebývá a jen zbytečně odsouvá rozuzlení. (Dodatek 2. 5. 2010: Čímž jsem ale rozhodně nechtěl naznačit, že je třeba film hodnotit podle prvních deseti minut :/ ) (24.04.2010)