Volám sa Khan

Těžko říct, proč se právě indičtí filmaři nejvíc zabývají komplikacemi v životech amerických muslimů po 11. září a ani nemá cenu o tom v tomto komentáři spekulovat. Mnohem důležitější je, že My Name Is Khan je z této vlny indických filmů ten nejvyrovnanější a nejlepší. _____________________ Ostatně je také poměrně prostý a (záměrně) naivní, avšak ve svých simplifikacích nestaví muslimy do pohodlné role ukřivděných obětí (jako New York), ani netrpí nekoncepčností (jako realističtější a sebekritičtější Kurbaan). V zásadě prosazuje tři základní myšlenky: lidé se profilují jen dle svých skutků, problémy se nemají přehlížet, ale řešit a všechno (krom smrti) je vždy možné napravit. _____________________ Že půjde o milý a dobrosrdečný film, od Karana Johara každý čekal; na rozdíl od jeho předchozí počinů je však výrazně civilnější a daleko méně expresivní co se emocí týče. Tato vlastnost je přímo ukotvena v ústřední osobnosti Rizvana, jemuž Aspengerův syndrom výraznější projevy emocí nedovoluje a při klíčovém zvratu filmu tak vlastně stojí za jeho rozchodem s Mandirou. Je rozhodně fajn, že za patáliemi hlavních postav nestojí jen předsudky jejich spoluobčanů a film má daleko do toho být hysterický (akty proti-muslimského násilí, které se v něm objevují, vychází ze skutečných incidentů) . _____________________ Pokud Rizvan při své podařené a úspěšné cestě někde zakopnul či zavrávoral, tak to jistě bylo u způsobu vyprávění, které je znázorněno jako čtení jeho deníku. Ten byl ovšem psán pro Mandiru a proto je nelogické, aby v něm byly uvedeny i události, o nichž musela dávno vědět. Další drobný problém představuje pasáž s hurikánem, jenž je sice vizuálně nejpůsobivější částí filmu, ale ve vyprávění přebývá a jen zbytečně odsouvá rozuzlení. (Dodatek 2. 5. 2010: Čímž jsem ale rozhodně nechtěl naznačit, že je třeba film hodnotit podle prvních deseti minut :/ ) (24.04.2010)

On tomu někdo dal pět hvězdiček? Děláte si ze mě prdel? Dvě a půl hodiny citového vydirání je fakt můj rekord. I když teda první polovina je v podstatě normálně dívatelná a patos se drží na hraně. Jenže po 11. září to jde hodně strmě do háje. Film hraje na úplně všechny strany. Snaží se být tak objektivní, až je to někdy na facku. Nespočet zbytečných zvratů na konci to zakopává ještě níž. Co mělo dojmout, mě pomalu rozbrečelo smíchy. Tohle není Bollywood, ale Hollywood jako vyšitý. Spielberg by měl radost. A ano, dále si obhajujme náboženství, které nutí ženy nosit šátek a dělá z nich méněcenné bytosti. A srovnávání s Forrestem Gumpem by mělo být trestné. (10.10.2012)

"Jmenuji si Khan, a na to h poriadne zatlačte". (asi ako cigánka z osady.) "A nie som terorista", mimochodom. Keď vám to pripomína staré známe "Jmenuji se Forrest, Forrest Gump", tak tieto dva filmy majú naozaj veľa spoločného. Khan je síce autista, Forest magor, ale životné múdra rozdávajú na každom rohu. Tiež je tu najlepší priateľ, tučná čierna mama s dobrým srdcom i okolie, ktoré nemá pochopenie. Khan je moslim a tvorcovia namiesto toho, aby ukázali autistu v jeho jednoduchej a ľudskej polohe, sa z filmu s priblížujúcim záverom snažili urobiť politickú prednášku o zmierení medzi moslimami a Američanmi, medzi moslimami a hinduistami i medzi moslimami samotnými. Do toho primiešali Irák, Afganistan i Baraka Obamu. Prvé dve hodiny boli za päť hviezd a film v istých momentoch je rovnakým pohladením, ako kedysi Forest. Posledná polhodina je ale dosť rozpačitá a možno by bolo zaujímavejšie vidieť kratšiu verziu. Rovnako treba prehliadnúť zopár nelogických vecí ako napr. keď brat nechá autistu ponúkať po meste kozmetické výrobky i jeho cestovanie po Amerike je dosť nepresvedčivé. Film je však často tak milý a dojímavý, že mu to hravo odpustíte. Z filmoch o autistoch Khan nezhodil z trónu kórejský Malaton, ale je o niečo lepší ako Rain man. Silné štyri hviezdičky. 80%. (10.04.2012)

Jednou budem dál, já vím ..... Jen víru mít, doufat a jít ... Rizvana Khana víra neopouštěla ani v těch nejtěžších životních situacích v kterých se ocitl. Jako autista vidí skoro vše jinak a lépe. V životě autisty není totiž místo na lži a přetvářky. Proto jsem si ho hned oblíbil a prožíval s ním celou jeho cestu životem a moc mu fandil. S vírou je každá cesta o něco lehčí ať je jakkoliv dlouhá. A taky máme něco společného. Díváme se na lidi stejně. Nějak si ten Bollywood získal mé srdce. Za to jak umí vyprávět příběhy plné emocí. Vůbec mi nevadí ani ta jejich stopáž. Ba naopak si to užívám. Shahrukh Khan smekám, úžasný výkon. I další herce byla radost sledovat. Hlavně krásnou Kajol. Tohle určitě nevidím naposledy. 10/10 (21.03.2018)

Námět filmu je prastarý: postavit do kontrastu velkého světa božího prosťáčka, ne nutně hlupáka, a pak sledovat jak na sebe vzájemně působí. Takhle to bylo například se Švejkem a první světovou válkou. Tady se autistický Khan potýká s následky 11. září. A i když námět originální není, což vůbec nevadí, jednotlivé scény jsou nápadité – někdy vtipné, jindy dojemné. Stejně jako Švejk, tak i Khan se řídí vlastními pravidly obyčejného, hodného člověka, která v měnícím se světě najednou jakoby pro ostatní přestala platit. Právě proto má takovou sílu, když je někdo pořád dodržuje. ___ Působivá je scéna, kdy se Khan přidá k tryzně za oběti 11. září muslimskou modlitbou. Nebo když svým věznitelům, kteří ho záměrně trýzní střídavě mrazivou a horkou klimatizací, bezelstně nabídne, že jim ji opraví. Legrační i smutné zároveň. ___ Jasně, že ten velký svět, do kterého se Khan vydá jako rytíř bez bázně a hany za svojí verzí svatého grálu, je světem zidealizovaným. Ve skutečnosti by nenarazil na tolik hodných lidí, kteří mu pomůžou a vůbec neřeší jeho zvláštní chování. Završení jeho cesty působí až pohádkově naivně. Ale nevadí, tenhle film chtěl hlavně říct něco o tom, že není důležité všímat si odlišností, ale toho, co nás spojuje. A řekl to skvěle. ____ Byl to potřebný film a teď po letech od natočení je stále potřebnější. Vsadila bych se, že kdyby ho teď uvedli v českých kinech, rozzuřil by fanatiky do běla. Bohužel. (30.08.2016)