Anvil! The Story of Anvil

O skupině Anvil jsem měl jakési povědomí. Znám jejich desku Metal On Metal, ale o jejich osudu jsem nevěděl vůbec nic. Proto existence tohoto dokumentu byla jako blesk z čistého nebe. Takový intenzivní zážitek jsem opravdu od dokumentu nečekal. Viděl jsem tam hodně pararel s Wrestlerem. Ten byl film s určitými dokumentárními prvky. Tohle je dokument s filmovými prvky. Oba jsou o lidech, kteří byli na vrcholu slávy v 80. letech, pak se stáhli do ústraní. Dělají podřadnou práci (u Anvil jako rozvoz jídla do školních jídelen u Lipse, nebo práce se sbíječkou u Robba) a hudbu (wrestling) dělají pro radost a pokoušejí se vrátit zpět na výsluní. Když se dokument po nepodařeným turné po Evropě (zmeškání vlaků, nezaplacení za koncert v pražském klubu Hells Bells, mizivá návštěvnost apod.) vrátíme zpět do Kanady přijdou na řadu citové výpovědi a Lipsovo a Robbovo velké odhodlání stále pokračovat. Může to vypadat jako citové vydírání, ale já to chlapcům sežral i s navijákem. Protože je to prostě skutečné a být tohle film, je to na Oscara. Vše končí self-releasem nového alba a koncertem v Japonsku, do kterého se kapela vrací po 25 letech. P.S.: Uvedení dokumentu vzbudilo bouřlivý ohlas díky nadšeným recenzím a reakcím a zapomenutá kapela se opět ocitla v hledáčku metalových fanoušků. Dostala pozvaní dělat předkapelu AC/DC nebo Saxon a hrát pro tisíce lidí oproti pár desítkám, co jsme viděli v dokumentu. Za to jejich obrovské odhodlání v dobrých i zlých časech si to zaslouží. Snad naloží s obnoveným zájmem rozumně. (10.11.2009)

V létě 1984 jedou největší rockové kapely společně na světové turné. SCORPIONS, WHITESNAKE, BON JOVI... Všechny prodají miliony desek. Až na jednu..... Pochvalná slova od Larse Ulrycha, strach ANTRAX – vše je minulost. ANVIL hráli TRASH už rok před velkou čtyřkou a album Metal on Metal mělo být tím nejzákladnějším ze všech HM nahrávek. Dnes? Hrají (protože to milují) pro stovku lidí v baru a posranej sen, který je pronásleduje tolik let - BEJT ROCKOVÁ HVĚZDA se ne a ne splnit. Je tu však malá naděje... ROCKOVÁ ,,TRUE STORY“, která má v sobě víc emocí, než kdejakej podělanej thriller. POKUD VE VAŠEM TĚLE BIJE OCELOVÝ SRDCE! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Mám ocelové srdce. 2.) Znám ANVIL a jejich ,,Metal on Metal“ je mojí hymnou. 3.) Jsem začínající hudebník a chci se poučit z jejich chyb. 4.) Dokázali s kapelou nejvíc vyjebat v Praze? 5.)Obdivuji kapely, které spolu vydrží 30 let. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * Víte že? Posoudit, jestli se jejich sen splnil můžete sami? Stačí poslechnout album z roku 2007 This Is Thirteen! (14.04.2010)

Přiznám se, že tenhle dokument bych neobjevila, kdyby nebylo Trenta Reznora z NIN a jeho vychvalování. Takže jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám a koukla na to. Sice metal neposlouchám, ale rozhodně nelituju. Je to hlavně o oddanosti k hudbě a nepřestávající víře, že se těm dvěma chlapíkům splní i po padesátce velký hudební sen. (07.11.2009)

Člověk tak někdy narazí na skutečnou perlu, aniž by dopředu věděl, že něco takového existuje, nebo o tom byť jen slyšel. Ale to je asi osud kapely Anvil. Její film ukazuje, že nestačí být jen legendou, když se za vás nepostaví dobrý manažer - anebo když nežijete v době, kdy je skutečně snadné si vydávat sám. Emotivní, silné, dojemná, nezlomné. Ti pánové si zaslouží obdiv. (11.04.2016)

Metal mi nic neříká, o kanadské kapele Anvil slyším poprvé díky tomuto dokumentu, ale režírujícímu fanouškovi Gervasiovi musím smeknout. Vyspělost a dospělost, se kterou nenápadně řídí dokument je obdivuhodná a navíc ho naplnil nejrůznějšími emocemi. Zachytil přátelskou atmosféru i chemii samotné kapely a divákovi pěkně srozumitelně interpretuje jejich cíle, sny a motivace. Celý snímek je něco mezi underground Wrestlerem a, dnes už klasickým, mockumentary filmem Hraje skupina Spinal Tap. Pro našince není příliš dobrou vizitkou pikantní návštěva kapely v Praze. 75 % (11.11.2009)