Anvil! The Story of Anvil
Obsahy(1)
Inspirující příběh dvou rockových veteránů a jejich přátelství. Anvil byla populární metalová kapela v osmdesátých letech 20. století, která na nějaký čas zmizela, ale pak se opět vrátila na scénu. (oficiálny text distribútora)
Videá (2)
Recenzie (47)
Líbilo, hodně. Čekal jsem teda podstatně víc hudby, ale nakonec mi výsledek vůbec nevadí. Pražáci se opět vyznamenali. Docela mi to sere, protože tohle se nemůže stát ani v Rumunsku. Nakonec mi největší radost udělali Japonci a ne jenom mně, ale především Anvil. Doufám, že aspoň na starý kolena se jim začne dařit. 80% ()
neskutocna cesta od slubnych pociatkov metalistov v zlatych rokoch heavy metalu az k trpkemu koncu v dnesnych rokoch. je to smutne a miestami az k neuvereniu ze je to skutocny pribeh a ziadny rockument typu spinal tap... pred zaverecnym koncertom som mal skoro slzy na krajicku a chalanom som drzal palce aby im konecne nieco v zivote vyslo... ()
Anvil! môže vzbudiť v potenciálnom divákovi túžbu vidieť niečo podobné, ako This is the spinal tap!, ale nenechajte sa zmýliť, fiktívny dokument a ten reálny je niečo úplne odlišné! Zhoda mien bubeníka Anvilu a režiséra Spinalu Roba Reinera je čistá náhoda! (keď už sme pri tých výkričníkoch, baby....). Takže kto vydržal viac ako 30 rokov? Stouni, The Who a ...Anvil! Zažili 15 minút slávy, aby ich dokázali držať nad vodou a nekonečnom (a nereálnom sne) celý život a budú až do smrti. Keď sa na ich životy pozrieme z pohľadu nášho, čiže členov davu, absolvujúcich každodenný rituál bez možnosti zmeny, tak oná päťtýždňová dovolenka, ktorá chvíľami pripomínala nočnú moru, vzhľadom na množstvo miest, ktoré chlapci navštívili, asi stála zato a nič na tom nezmení ani česká "pohostinnosť". Stačí nahrať jeden solídny album, poslať ho do Japonska a nakoniec sa môže dostaviť niečo ako krásna nostalgická satisfakcia. ()
O skupině Anvil jsem měl jakési povědomí. Znám jejich desku Metal On Metal, ale o jejich osudu jsem nevěděl vůbec nic. Proto existence tohoto dokumentu byla jako blesk z čistého nebe. Takový intenzivní zážitek jsem opravdu od dokumentu nečekal. Viděl jsem tam hodně pararel s Wrestlerem. Ten byl film s určitými dokumentárními prvky. Tohle je dokument s filmovými prvky. Oba jsou o lidech, kteří byli na vrcholu slávy v 80. letech, pak se stáhli do ústraní. Dělají podřadnou práci (u Anvil jako rozvoz jídla do školních jídelen u Lipse, nebo práce se sbíječkou u Robba) a hudbu (wrestling) dělají pro radost a pokoušejí se vrátit zpět na výsluní. Když se dokument po nepodařeným turné po Evropě (zmeškání vlaků, nezaplacení za koncert v pražském klubu Hells Bells, mizivá návštěvnost apod.) vrátíme zpět do Kanady přijdou na řadu citové výpovědi a Lipsovo a Robbovo velké odhodlání stále pokračovat. Může to vypadat jako citové vydírání, ale já to chlapcům sežral i s navijákem. Protože je to prostě skutečné a být tohle film, je to na Oscara. Vše končí self-releasem nového alba a koncertem v Japonsku, do kterého se kapela vrací po 25 letech. P.S.: Uvedení dokumentu vzbudilo bouřlivý ohlas díky nadšeným recenzím a reakcím a zapomenutá kapela se opět ocitla v hledáčku metalových fanoušků. Dostala pozvaní dělat předkapelu AC/DC nebo Saxon a hrát pro tisíce lidí oproti pár desítkám, co jsme viděli v dokumentu. Za to jejich obrovské odhodlání v dobrých i zlých časech si to zaslouží. Snad naloží s obnoveným zájmem rozumně. ()
Perfektní dokument se vším všudy. Inspirace Wrestlerem je očividná (nebo naopak?). Ovšem nálepku "nejsmůlovatější skupina všech dob" si Anvil zaslouží. Pokud neudělala komerční průlom v 80.-tých letech, tak dnes už těžko. Ale je fascinující vidět Lipse, jak se nevzdává v jakékoliv situaci. Šokující je vidět, jak se zachovají (spíš nepřekvapující) k Anvilům v Praze. Nechybí ani rozhovory s Arayou, Ianem, Lemmym, Ulrichem.... A nechybí emoce, ty nehrané. Dlouho jsem neviděl upřímnější dokument, na jehož závěru je přece jen určité blýskání na lepší časy, i přes všechny prohry..- ()
Reklama