Tlustý prase

Typická hra nastudovaná Jihočeským divadlem určená pro mladší obecenstvo. Jeden čas jsem byl v Jihočeském divadle jako doma, a tak mám k tomuto divadlu velmi vřelý vztah. I na studiové scéně v Malém divadle jsem byl jako divák docela často a musím říct, že hry, uváděné na této scéně, měly vždy velmi zvláštní atmosféru. Diváci vidí hercům přímo do očí a samozřejmě i naopak. A Jihočeské divadlo této výjimečnosti umí bezpochyby perfektně využít. Člověk když vidí tu scénu na světle, tak si řekne, že tam se pořádné divadlo hrát nedá. Ale opak je pravdou. A Jihočeské divadlo na tuto scénu nasazuje hry, které jsou cílené především na mladé diváky, kteří si tam tu cestu skutečně najdou. A to je i příklad hry Tlustý prase. Velmi dobře zahráno, velmi dobře a chytře provedeno přestavování scény. Prostě tato hra se velmi povedla a nelze jinak než pochválit režiséra, pana Martina Glasera, za perfektní nastudování této hry. A přesně takovéto moderní hry lze na této scéně vidět. Ovšem nikdy jsem si nemyslel, že by tam šlo nějaké představení takhle dobře nasnímat na kameru. Na to je tam skutečně malý prostor, a proto jsem byl překvapen, když jsem se dozvěděl, že ČT tam tuto hru skutečně nasnímala. Ale musím říci, že jsem na této scéně viděl hry, které by si zasloužily nasnímat určitě více, nežli Tlustý prase. Např. taková hra Biloxi Blues od Neila Simona, to je nejlepší hra, jakou jsem na této scéně viděl, mimochodem také v režii Martina Glasera a s herci, kteří už ve velké většině v Jihočeském divadle nepůsobí a odešli do pražských divadel nebo v případě Michala Zelenky do televizních seriálů. Ale pokud mám hodnotit Tlustý prase, tak hodnotím čtyřmi hvězdičkami, protože zastávám názor, že divadlo naživo nic nenahradí, a v televizi to nikdy nevyzní tak, jako na jevišti. Ale hra je to povedená a určitě stojí za vidění. (05.10.2008)

Díkybohu nejsem zatím tak prázdný, aby mi tato hra připadala zajímavá. Za celou dobu nikdo na jevišti neřekne žádnou zajímavou myšlenku, vedou se pouze triviální dialogy, které by ocenila tak maximálně měňavka úplavičná, ale né člověk s určitým nadhledem. Na druhou stranu, od moderních Američanů nelze nějaký druhý rozměr dost dobře čekat. Zkrátka, ta silnější kikina, která patrně měla oslňovat svým vtipem a rozhledem, byla stejně obyčejná a nudná jako ta hubená zmalovaná hysterická pipina z práce. No na druhou stranu on ten mladík s počínající pleší také nebyl žádný lumen, takže se není co divit, že ho ta tlustější očarovala svými řečmi o válečných filmech a roztomilým žvýkáním popkornu doma u televize. Výrazně mě pobavila páně LaBuťova představa práce, v jeho pojetí se tam pouze kecá a hodiny řeší nějaké osobní pseudoproblémy. A účetní čeká, až jí kolega dá "spis", aby ho mohla poslat kurýrem, no cheché! Výkon hlavních představitelů chatrné předloze také moc nepřidal. Ta neustálá nervozita ústřední milenecké dvojice se ještě jakžtakž dala snést, ovšem to, co předváděl Mefistofeles Veselý... okamžitě naklusat ke Karlu Hynkovi a předplatit si kurzy na Borce! A co se týče hudby... u každého trošku "nezávislejšího" díla by mě Placebo nadchlo, ale použít jejich skvělé písničky k fádnímu příběhu o kravaťácích, no fuj! (30.04.2013)

Ústřední myšlenka samozřejmě dobrá, zvlášť v dnešní době, kdy nás reklamy tak nabádají, abychom byli sví, až jsou všichni stejní a baštěj to samý, telefonujou z toho samýho, oblečený jsou stejně... Ale tak nějak mi tady chybělo něco navíc, než jen neustálé dialogy na toto jedno téma. Moc se mi nelíbila ani ta hudba a divné nasvícení, které asi mělo reprezentovat moderní svět. A ta jeho bývalá holka, pardon, ta herečka nehrála moc profesionálně. (16.06.2011)

celou dobu jsem čekala,jak to skončí......trochu jsem se totiž obávala hromadného závěrečného juchání nad šťastným párem,(asi moje "americké předsudky")......ale ten konec s podlehnutím člověka okolním tlakům mi svojí pravdivostí úplně naježil chloupky po těle,a to jak si Tom nasadil tmavé brýle nejen před sluncem,ale i sám před sebou,to ani komentovat netřeba...... (05.12.2011)

Nápaditě vyřešená minimalistická scéna, která plně využívá předností malého jeviště a úzkého kontaktu s divákem. Skvělí herci, perfektně břitké dialogy a aktuálnost tématu. To celé ve hře, která plynule přechází od radosti s komediálním tónem přes vystřízlivění až po takřka psychologické drama v závěru. Tedy stejně jako v nejednom reálném partnerském vztahu. Milé překvapení z jižních Čech. PS: Viděno na živo, v TV to, pravda, nebylo úplně "ve své kůži". (04.10.2008)