Můj děda byl voják, válčil na Piavě

Nemám slov. A nejen proto, že bych si do názvu mohla dosadit místo děda praprastrýc, nebo proto, že jsem dokument viděla ne v televizi, ale přímo na plátně, a navíc s tvůrci kolem sebe... Tenhle film by se měl promítat ve školách. Tolik mrtých vojáků, většinou ještě mladých kluků, a my o nich tak málo víme. Všechno to ostatně shrnuje poslední věta: "a nebyli to švejkové... ale vojáci". Nevím, jak se mi bude příště lyžovat na Marmoladě s vědomím, že pod metry sněhu jsou ještě teď kulky, helmy a kosti... (01.10.2008)

Na deníkových zápiscích prapředků a působivých současných záběrech z míst bojů někdejší Sočské fronty založený dokument, který může být na mikroúrovni skvělým doplněním publicistických a dokumentaristických zpracování tématu z makropohledu velkých válečných operací. Vše navíc s velkou rezervou v předstihu vůči stoleté výroční vlně. Osobní dokumentaristická sebeprezentace je pro mě spíš rušivá, osobní rovina je už tak zastoupená a nějaké mezigenerační jiskření se nekoná. Důstojná ♫ hudební složka však boduje. 3-4* (01.11.2014)

Na tu úžasnou výpovědní hodnotu, kterou dokument má, mě zaráží poměrně nízké hodnocení. Největším kladem jsou bezesporu zážitky přímých účastníků, předčítané přímo z jejich deníků. Konec byl velmi smutný, všechny národy staví svým padlým důstojné pomníky a pečují o jejich hřbitovy, za to ty naše chátrají a na hrdiny se zapomíná. Pak ať se někdo diví, že Češi nejsou vlastenci. Další z řady filmů, které by se měly promítat ve školách. (05.10.2008)

Aktivně zpracovaný filmový počin o českých vojácích na italské frontě, podbarvený občas energickou hudbou. Byl dělán s entuziasmem. To je velké plus. Proč by měl divák vidět tento dokument? 1) Ne každý český voják je Švejk, naopak může to být hrdina. 2) Český národ opět prokazuje historickou ztrátu paměti a ignoranci. (08.11.2009)

Slovenský dokument Slováci na Piave má iba úbohých 26 minút a je skôr spomienkou ako solídnym dokumentom. Český dokument na túto tému je podstatne obsiahlejší a plný zážitkov obyčajných vojakov a presne takto to mám rád. 1 svet. vojna bola pre vojakov omnoho krutejšia než tá druhá a podmienky, v ktorých naši dedovia a pradedovia bojovali boli veľmi ťažké. Spomienky českých vojakov sú plné zaujímavých príbehov. Najviac ma zaujala lavína, ktorá vyhnala obidve nepriateľské strany zo zákopov, ale i nadávky na panovačných a lenivých Maďarov, ktorí sa nenamáhali pomôcť českým vojakom a dokonca sa im za ťažkú prácu vysmiali. V tej chvíli ma napadlo, že aspoň získali predstavu o tom ako sa správali k Slovákom. Dokument je takmer bezchybný, ale prekážali mi dve veci. Za prvé tu chýba dôležitá informácia, ktorá s spomínanom slovenskom dokumente nechýba a to, že v tej dobe už Štefánik zhadzoval letáky a verboval Čechov a Slovákov do légií a tak sa stalo, že sa v boji stretol Čech proti Čechovi, Slovák proti Slovákovi alebo proti sebe navzájom. Najviac ma však mrzí, že sa tvorcovia zmienili o každom národe, ktorý tu bojoval, okrem Slovákov...Tu sa rodili zárodky prvého spoločného štátu, tu sme spolu bojovali bok po boku a slovenské straty neboli nijako bezvýznamné, práve naopak. Odhadom okolo 60 000 mužov.České a slovenské hroby sú jeden vedľa druhého, často sa podľa mena ani nedá rozoznať kto je kto a aj preto ma to mrzí. Možno to tvorcom časom došlo, ale už sa to nedá napraviť. Inak skvelý dokument, ktorý pre presnejší pohľad treba a spojiť s tým slovenským, prípadne nejakým iným ak existuje. 90%. (01.11.2014)