Obsahy(1)
"Šlapali jsme po mrtvolách, báli jsme se, bylo mínus čtyřicet, přesto jsme do toho šli. Čest vojáka je víc než život..." Nově objevené deníky přímých účastníků bojů na jižní frontě První světové války bourají zažitá schémata. Strastiplně zoufalá válka v italských a slovinských horách v dokumentu L. Polákové, R. Svobody a J. Nováka.
Bojů na italské řece Piavě se za první světové války zúčastnily i desetitisíce českých vojáků, jež kruté válečné prožitky poznamenaly na celý život. Stáli v prvních liniích, bojovali do absolutního vysílení, stovky z nich přišly v bojích nejen na Piavě o život. Dva potomci dědů a pradědů - Michal Skulina a Roman Svoboda se vydávají po jejich stopách. Strastiplně zoufalou válku v italských a slovinských horách přibližujeme očima potomků - současníků. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (23)
Opravdu povedený dokument, který se snaží divákům přiblížit nepříliš známou část první světové války - frontu v Dolomitech, která se svou krutostí nezadala s frontou západní. Na této frontě, vedoucí přes východní Alpy, bojovalo v náročných podmínkách také mnoho Čechů. V dokumentu jsou popsány zážitky dvou z nich. Velmi na mne zapůsobilo to, že fronty vedly oblastmi, dnes známými především jako lyžařská střediska - Cordina D'Ampezzo, Marmolada, Passo Tonale. Až budu v zimě lyžovat v Itálii, jistě si vzpomenu na hrdiny, kteří před sto lety bojovali možná někde pod nynějšími sjezdovkami.... ()
Dokument o militantních dědečcích , " válčení mu vyhovovalo a naplňovalo ho". Dnes zřejmě hraje karty s Hitlerem, což se některým dědům stává. A o jejich pomatených partách. Na konci války se ukázalo, že boje byly úplně zbytečné. Film má přidanou hodnotu jako cestopisná pohlednice. Dnes mají na Marmoladě další problém s přemnoženým lidstvem, změnou klimatu a nedostatkem sněhu na lyžování. Těch osm metrů sněhu, které tam tenkrát měli jak zaznělo v dokumentu lze jen závidět. ()
Na tu úžasnou výpovědní hodnotu, kterou dokument má, mě zaráží poměrně nízké hodnocení. Největším kladem jsou bezesporu zážitky přímých účastníků, předčítané přímo z jejich deníků. Konec byl velmi smutný, všechny národy staví svým padlým důstojné pomníky a pečují o jejich hřbitovy, za to ty naše chátrají a na hrdiny se zapomíná. Pak ať se někdo diví, že Češi nejsou vlastenci. Další z řady filmů, které by se měly promítat ve školách. ()
Nemám slov. A nejen proto, že bych si do názvu mohla dosadit místo děda praprastrýc, nebo proto, že jsem dokument viděla ne v televizi, ale přímo na plátně, a navíc s tvůrci kolem sebe... Tenhle film by se měl promítat ve školách. Tolik mrtých vojáků, většinou ještě mladých kluků, a my o nich tak málo víme. Všechno to ostatně shrnuje poslední věta: "a nebyli to švejkové... ale vojáci". Nevím, jak se mi bude příště lyžovat na Marmoladě s vědomím, že pod metry sněhu jsou ještě teď kulky, helmy a kosti... ()
Můj děda tam válčil taky. Ale nejen proto se mně tento dokument líbil. Je opravdu dobrý a je vidět, že autor má k tématu osobní vztah. Nebyli jenom legionáři, ale i tito vojáci, kteří museli jít do války - můj děda měl 17 let, když tam byl. Přežil, jinak bych to teď asi nepsal, ale mluvit o tom moc nechtěl. A to, co řekl, bylo otřesné. ()
Galéria (10)
Fotka © Česká televize
Reklama