Ženitba

Gogolova satirická hra náleží již po celá desetiletí k populárním repertoárovým kusům nejen na domácích scénách, ale i jinde ve světě. Její humor nestárne, postavy jakbysmet. Televiznímu provedení ze šedesátých let není v zásadě co vytknout – až na Jiřinu Bohdalovou, která svou obstarožní nevěstu interpretuje v zavedeném stereotypu, s pověstnou "křemílkovskou" ozvěnou v hlase. Navzdory tomu je ale známý příběh rozehrán s vtipem i ironickým nadhledem, s řadou vynikajících hereckých kreací v čele s Bořivojem Navrátilem jako Podkolesinem a Janem Třískou v roli výmluvného Kočkareva. (26.04.2021)

Nepříliš známý režisér Novotný, kterého jsem do této doby znal jen díky výbornému politicky laděnému dramatu z vězeňského prostředí Dlouhé dopoledne a samozřejmě z jeho Hříšné vsi v Dalskabátech, zde opět dokazuje své kvality. Koncert těch nejlepších "komediantů" své doby, naplněný vynikajícím textem. I když laskavá příroda při rozdávání sex-appealu na Jiřinku trochu zapomněla a její dívčí projev měl základy v Rákosníčkovi, herecky zvládá dané polohy bravurně. Tříska občas přežene, ale celkově je jeho manželským životem protřelý kamarád, který v tom nechce být sám, opravdu okouzlující. Povrchně založená společnost s ostýchavostí obřích rozměrů a falešným úsměvem, je podchycena velmi precizně a samotné poselství o posvátném svazku manželském, má jistě svou váhu. Nezapomeň, je to na celý život... . I přes všechny kvality filmu, jsou pro mne Fričovi šestadvacetiminutové Námluvy onou názornou ukázkou plného počtu na stejné téma. (25.10.2014)

Zpracování klasických ruských povídek má v naší televizi dlouhodobou tradici a na jejich realizaci se podíleli obvykle špičkoví herci. V téhle staré televizní hře tomu není jinak, navíc je dnes už historickým záznamem hereckého umu hvězd, které už nežijí nebo si je už v této podobě ani nedokážeme představit. Vidět Bořivoje Navrátila s hřívou na hlavě je samo o sobě nezvyklé. Nadhled a jemnou ironii, tak typické pro Gogola, se povedlo zprostředkovat v Ženitbě dokonale. Celkový dojem: 80 %. (23.10.2008)

Realistické v tom nejlepším smyslu slova; jak napsal Vissarion Grigorjevič Bělinskij: "V kovárně mého ducha se zformoval neobyčejný význam velikého slova realita: hledím na realitu, kterou jsem zprvu tolik pohrdal, a chvěji se... Realita - říkám si vstávaje, lehaje, ve dne v noci - a realita mě obklopuje, vnímám ji všude a v každé věci, dokonce i v té nové přeměně, která je den ze dne ve mně stále zjevnější. [...] Básník nemůže dál žít ve světě snů, básník je již občanem království současné reality; všechna minulost musí žít v něm." (Inu, snad tedy proto, že snům přikládám stále velký význam, mě silněji oslovilo operní zpracování této komedie od Bohuslava Martinů.) (01.02.2014)

Gogolova hříčka v mistrném podání ikon českého divadla a potažmo i filmu. Co jméno, to skvost. Škoda, že na kopii tak zahlodal zub času a škoda studiového zpracování, hře by víc slušel salon nějakého zámečku, alespoň trochu panský dům. Zahlodal i na hercích, ale je úžasné si je připomenout o čtyřicet let mladší. Nezaměnitelný Jan Tříska se sametovým hlasem, sekernická dohazovačka Jiřinka Šejbalová. Časem nedoceněný Bořivoj Navrátil, ještě s čupřinou. Mladá baculatá Jiřinka Bohdalová s udiveným a místy až vyděšeným pohledem. Všichni s krásnou češtinou. Nápadníci si pletou jeden druhého s otcem, kontrolují majetek. Jmenují se - považte - Čubkin. Obstarožní chlípník Pešek, strhující. Jiný pije. Dvorní rada 0zase nekňuba. Jeden se předvádí před druhým a hlavně před ubohou nevěstinkou. Posléze ji haní před ostatními. Rozehrávají se hry charakterů, slovní hříčky. Tříska si intriky nepokrytě užívá. I když podle jeho představ to nakonec nedopadne… (28.09.2008)