Deux jours à tuer

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 30 - Francie. To nejlepší na konec, doslova a do písmene. Sladká Francie nezklamala a opět oblažila srdce mé. Dlouho jsem se načekal, až někdo sesadí Rumunsko (ne, že bych mu nepřál celkové vítězství) z prvního místa. Které jiné filmové velmoci by se to mělo podařit?! Jean Becker je znamenitý režisér a po Rozhovorech s mým zahradníkem mě opět potěšil. Dupontel nepatří zrovna mezi herce, které bych aktivně vyhledával, ale naplňuje recenzi z Le Point, jež je stručná a výstižná - "Le meilleur film de Becker, Dupontel exceptionnel". (28.04.2015)

Veľmi dobre zvládnutý film s tajomstvom na konci, na ktoré ale nemusíte čakať, pokiaľ si prečítate komentáre, lebo dve tretiny z nich odhaľujú celú pointu. Ak sa človek tomu vyhne pred filmom, dostane oveľa lepší zážitok. Oplatí sa, lebo naozaj môže prísť k veľkému prekvapeniu. Hudba výborne zvolená ku kľúčovým scénam. (01.04.2024)

Smícháme výborný námět, zdařilý scénář, bezchybnou režii a zajímavou hudbu s perfektními hereckými výkony. Vznikne film nabitý emocemi s přesně dávkovanou stopáží. Taťka Jacques by měl ze syna Jeana určitě radost, byť by možná spolu se mnou kroutil hlavou. Jak vůbec někdo může natočit tak dobrý film, když z něj čiší jen samé negativní emoce? Ale zase to má jistou výhodou, tenhle film se Američanům líbit nebude, takže ho snad neproženou svou filmovou kompostárnou v Hollywoodu. (11.11.2012)

Pozor! Na tuto beckerovku se asi nedá dívat, pokud znáte pointu. Proto se raději vystříhejte všech komentářů!.. Pokud existuje něco jako "filmová literaturu", pak tohle je exemplární případ... Muž středního věku začně být "upřímný". Znamená však být upřímný k sobě totéž co být upřímný k jiným. Jeho "upřímnost" (raději opět v uvozovkách) typu "z jedné vody načisto" je však vystřelená bez přípravy a realizována způsobem, který mu byl dříve běžný: sarkasmy, intelektuálskou brutalitou, mytím vlastního špinavého prádla v cizích vodách. Od začátku tak máme pocit, že pes je zakopán někde jinde, že nejde o osvobození se od konvenční společnosti a začátek "přirozeného" (všechny pojmy by zde měly být v uvozovkách) života, ale naopak o destrukci vlastního já. Proč? To se dozvíme až v samém závěru: Neselhala společnost, ta je v podstatě dokonalá, ale.... (20.06.2016)

Raz za čas sa ku mne dostane dráma, ktorej pointa ma posadí na zadok. Tento snímok je jedným z príkladov. Síce kratšie, ale tempo príbehu nedá ani na chvíľu vydýchnuť, kúsok po kúsku sa tu majstrovským a mozaikovým spôsobom buduje a skladá obraz života jedného štyridsiatnika a jeho osobnej drámy. Niekedy až príliš neskoro prídeme na to, čo má v živote naozaj cenu. Filmové dielo s tak veľkým myšlienkovým presahom nemôže preto nechať nikoho chladným. Becker je trieda, už sa teším na ďalšie jeho maškrty. (15.05.2015)