Harry Brown

Především tu Michael Caine nakope zadek několika výrostkům s kapucou, ale nelze si nevšimnout, jak jednoznačným způsobem je tu líčen policejní aparát - jako složka systému, která naprosto selhává ve své úloze. Je pak jedině logické, že zastoupit ji musí někdo, kdo stojí právě mimo aktivní společenskou vrstvu, tedy důchodce. Vůbec celé je to především boj mezi složkami, stojícími jaksi stranou, aktivně nepřispívajícími do hnacího motoru systému (ať už z důvodu sociální vyloučenosti, nebo věku). Řešení, které Harry Brown nabízí, je z mého pohledu poměrně odvážnou fackou socialisticky přemýšlící Británii, která se díky svojí poněkud přehnané toleranci a otevřenosti vůči přistěhovalcům a nepřizpůsobivým musí zabývat podobnými problémy. Idylické vyústění souboje proti zlu, soutředěného do jednoho sídlištního podchodu, může působit až stařecky naivně, ale co bychom to tvůrcům neodpustili. (27.12.2009)

Nejedná se o skvělé dílo, ale přesto se tu najde několik scén, za které by se nemusel stydět žádný režisér (doupě velmi podobné Trainspottingu apod.). Avšak tuto laťku si nedrží po celou dobu filmu. Spíš taková amplituda. Harry Brown má tu smůlu, že podobné téma už tu bylo tento rok (pokud teda počítám českou premiéru) v rámci filmu Gran Torino, který je pro mě vrcholem a Harry Brown mu nesahá ani po kolena. Mnoho lidí bude nadšena tou nadmírou zbytečného násilí, po které ta dnešní zkažená mládež touží. (08.12.2009)

Duchna Death Wish aneb Harold Brown za životní jistoty jako jsou klid, úcta mladší generace a bezpečné podchody.. Sir Michael Caine zcela v intencích svého motta “mluv pomalu, neříkej mnoho“, syrovost lokací podkreslující hudba a pár opravdu hutných scén (výslech výkvětu mládeže, nákup zbraní v zahradnictví „U šedého zákalu“). Škoda jen, že se od scén pouličních nepokojů nechal Barber zahnat scénářem do slepé uličky, nicméně jeho další budoucnost na pozici filmového režiséra jistě bude stát za povšimnutí. Je zřejmé, že se náš kabinet doktora Kalouska Caligariho nechal při tvorbě nové důchodové reformy inspirovat právě Harry Brownem. Když se může britský penzista na sklonku osmé dekády života tak vitálně ohánět Glockem a noži, proč bychom to nesvedli i my? Už jen čekám, kdy přijde návrh, že první výplata penze bude in memoriam (samozřejmě za předpokladu, že jste si na ni spořili) a druhá už zkrátka nebude.. (09.09.2011)

Některé komentáře srovnávají film s mnohem známěnějším Eastwoodovým Gran Torinem. Postavy obou důchodců, kteří se rozhodli postavit bezpráví a zastavit řádění zločineckého gangu, k tomu poněkud svádí, osobně ale považuju tématickou zpřízněnost obou snímků za zavádějící. Britský snímek rozvíjí tradici příběhů o osamělém mstiteli, který vezme spravedlnost do svých rukou a čistí ulice velkoměsta od zločinu. Tohohle námětu, kdysi tak populárního ve westernovém žánru, se nově chopil Michael Winner, když natočil Přání smrti. Tenhle kousek se v neklidných 70. letech, kdy zločinnost v New Yorku vymkla v řadě čtvrtí jakékoliv kontrole, stal ve Spojených státech mimořádně populární a vedl hned k několika pokračováním. Dýchavičný Harry, který si po vraždě svého přítele rozpomene na léta strávená ve vojenském námořnictvu Jejího Veličenstva, má i přes pokročilý věk dost přesnou mušku na to, aby povážlivě zredukoval počet členů gangu mladistvých, který kontroluje rozsáhlé sídliště na předměstí. Harryho Browna považuju v rámci této kategorie filmů za nejlepší kousek, a to nejen díky hereckému výkonu slavného filmového veterána Michaela Caina v hlavní roli. Kvalitní je i scénář, který dobře pracuje s emocemi a pečlivě dávkuje napětí. Celkový dojem: 90 %. (03.09.2014)

Neser dědka, juniore. Nebo jednoho krásného dne odloží triedr, jímž šmíruje neuvěřitelně akční dění u místního kaufáče, narazí na olysalou lebeň nedělní rádiovku, řádně utáhne popruhy od plenkáčů, ze šuplete s protetikou vytasí svou opakovačku z první světový a za pás zasune nebezpečně tupou rybičku. A ukáže ti, že tvůj drsnokruťácký výraz při mordování emzáků na plejstejšnu nemá v reálném žití oprávnění. (24.08.2012)