Tak dlouho tě miluji

Vynikající drama se skvělou Kristin Scott Thomas v hlavní roli. Tempo je sice trochu pomalé, ale má to své opodstatnění ve vykreslení charakterů postav a vztahů mezi nimi. Člověk sice od začátku tuší, že není vše jak se na začátku zdá, ale kvalitní scénář i režie dokážou udržet jakés takés napětí. Pěkné 4 hvězdičky. (28.01.2011)

Kristin Scott Thomas na své cestě zpět k žití. Po první echt ponuré půlhodince (podporované minimalistickým, parádním soundtrackem), přecijen začne probleskávat chvílemi naděje, ale neustálý deprimovaný výraz hlavní hrdinky drží atmosféru spolehlivě ve vodách značně neveselých. Jediný problém mám trochu se závěrem (ano čekal jsem přecijen něco záludnějšího, než to co se přímo nabízí), ale film na tom nestojí. Přidám se k většině a musím vyzdvihnout takřka dokonalý projev Kristin, která se opravdu vyznamenala. (01.05.2010)

Další velký příběh s Kristin Scott Thomas. Po patnácti letech je propuštěna z vězení a divák dlouho netuší proč, jen ví, že na duši nese velkou tíhu bolesti. Jen díky své o deset let mladší sestře se dokáže začlenit znovu do života. Stačí aby nás miloval jeden člověk, pouto lásky nás dokáže znovu postavit na nohy. (08.04.2013)

Velice jímavý film, téměř až drásajícím způsobem. Dal by se rovněž jinými slovy popsat jako depka - krystalicky čistá filmová depka, která na senzitivním divákovi nemůže nezanechat stopy. Osobně jsem blízko domněnce, že je to právě tento tklivý pocit, který ve mně sledování téhle depky evokovalo, na němž tento film stojí a padá - a přitom - co je pozoruhodné - je to současně ten samý faktor, který jsem v pokušení tomuto filmu zazlívat. Přijde mi totiž, že tahle podívaná není k divákovi tak úplně fér. Dejme tomu, že většina lidí se asi celkem pozná v postavě manžela Juliettiny sestry, který na svou švagrovou hledí se směsicí nedůvěry, předsudků a (ne)oprávněných obav z toho, že by - coby vražedkyně vlastního dítěte - snad nedejbože mohla ublížit jeho dětem. A tenhle film jako by říkal - nene, ty povrchní pokrytče, všechno je jinak, a kdyby sis dal tu práci, zjistil bys, jakým peklem si tato žena prošla, a skutečnost prostě bývá složitější, než se na první pohled může zdát. A to mi - a to se na mě nezlobte - nepřijde dvakrát fér. Krajní zkušenost, kterou si postava Juliette prošla, je natolik ojedinělá, že mi osobně přijde lidsky pochopitelné to, jak se k ní většina postav ve filmu chovala. Čili empaticky chápu vnitřní pochody lidí, kteří se na postavu Juliette dívali s krajní podezřívavostí (sám bych se na jejich místě nechoval jinak), a naopak nerozumím motivaci postav, kteří s ní jednali vlídně. Tohle je opravdu výborně natočený film se vším všudy, samozřejmě, ale osobně si myslím, že je toho zde už moc, a mám problém to rozdýchat. Závěr je k nesnesení tísnivý - jakoby mě ten film otočil vzhůru nohama, třískal se mnou o zeď a sdělil mi, že všechno je jinak. Tenhle film je velmi zneklidňující podívaná, a mám-li si z ní něco odnést - kromě nepříjemné depky a hluboké skepse z tohoto světa - pak je to snad můj dojem, že není fér naložit na diváka takovouhle zátěž, nota bene s nepochybnými ambicemi zabrnkat na strunu divákova svědomí a (bez)předsudečnosti. Jsme jen lidi, krucinál - člověk by musel být obdařen geniální intuicí (nebo naivní nezkušeností, chtělo by se cynicky dodat), aby vzal Juliette bez ptaní na milost. Kdož jsi bez viny, hoď kamenem, chtělo by se dodat... (20.05.2012)

Tak tedy z tohohle mám poněkud rozpačité pocity. Na jednu stranu velmi dobré herecké výkony a skvěle podané téma začleňování se do společnosti. Na druhou stranu je to ale docela dlouhé (asi by klidně stačila hodina a půl), kvůli pomalému tempu dosti roztahané a film se neuvěřitelně táhne. Chvílemi to bylo výborné, (především pak ke konci) ale chvílemi jsem se dost nudil (a těch bohužel převažovalo). Asi bych se na tom měl podívat ještě jednou s tím, že vím co čekat a pak bych mohl ocenit víc. Přeci jenom je to o fous náročnější film, než třeba nějaký Emmerich :-) (16.12.2009)