Réžia:
Erik PoppeScenár:
Harald Rosenløw EegKamera:
John Christian RosenlundHudba:
Johan SöderqvistHrajú:
Pål Sverre Hagen, Trine Dyrholm, Ellen Dorrit Petersen, Fredrik Grøndahl, Trond Espen Seim, Angelou Garcia, Henriette Garcia, Terje Strømdahl (viac)Obsahy(3)
Trest uložený soudem končí, ale tíha viny i nemožnost odpuštění zůstávají. Velkými mezinárodními festivaly neprávem přehlédnutý snímek norského režiséra Erika Poppeho předkládá mnohovrstevnatou úvahu o tíze viny a o tom, jak je nelehké odpustit. Mladík Thomas byl čerstvě propuštěný z vězení, kde si odseděl trest za zabití malého chlapce, a dostal místo varhaníka v kostele. Svou minulost cíleně tají a jeho talent i energie, kterou dává do každé skladby, si získávají srdce lidí z jeho okolí. Thomas se postupně začíná sbližovat s farářkou Annou a jejím chlapcem. Jednoho dne ho náhodou v kostele pozná Agnes, matka hocha, kterého zabil. Vypjaté psychologické drama staví na pečlivě profilovaných osobnostech hlavních i vedlejších postav a také na důmyslně rozloženém vyprávění. To skládá obraz popsané situace ze dvou odlišných perspektiv: nejprve divák vidí dění jakoby očima Thomase a pak se v zásadě totožné události ukáží z pohledu Agnes. Díky tomu publikum nejprve vidí pachatele sužovaného tíhou viny, ale také doufajícího v nový život, a posléze dostane pocítit vnitřní strach i ztrátu jistot matky, která přišla o dítě, a nedostalo se jí odpovědi na prostou otázku: Proč? (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (71)
Hodně jsem se na tento film těšil, zvláště s ohledem na jeho zemi původu, ale tak nějak má očekávání zůstala nenaplněna. Film sice provází skvělá hudba, výborná atmosféra a solidní herecké výkony, ale film stojí a padá na ději a ten mne zde příliš neuchvátil. Samotný nápad je originální, ale propracování je takové nedotažené. Hodně mi zde vadila snaha o tajemno a rozplétání alá Poppeho předchozí filmový počin "Havaj, Oslo". V "Havaj, Oslo" byla "propletenost" základním kamenem, ale zde bych preferoval plynulý průběh než 2/3 filmu všude Thomas a nikde ta matka a v poslední třetině doplňování "dílků skládačky", ač je zcela jasné co jsou ty "dílky" zač již v prvních 2/3 filmu kde jsou tyto scény vynechány. Tento tah, místo vylepšení atmosféry, způsobil jen rozkouskování děje a víceméně to, že poslední třetina filmu je zcela zbytečná. Logicky zbytečné není finále filmu od setkání Thomase a matky po titulky. Tudíž, kdyby měl film o řekněme 25 minut kratší stopáž, byl celistvý a zlehka se dotáhl scénář, tak bych neměl žádný problém s hodnocením 4z5, ale takto dávám pouze 3z5. ()
Strach, odpuštění, beznadějnost, lítost a bolest. Film, který mě zároveň zdeptal a zahřál u srdce. Působivá detailní kamera, skvělá hudba a příběh pojatý z obou stran. Atmosféra je emočně vypjatá od začátku do konce. Až s obdivem se víceméně dařilo vybalancovávat hranici, kdy emoce působí silně a kdy jako fraška, hlavně pak v druhé polovině, kdy už to bylo hodně na hraně. (Alespoň tedy z mého úhlu pohledu.)Kdybych měla něco upravit, tak bych asi jen ubrala trochu duchovnosti a trochu hysterie. ----"Ti co věří se vznáší, ti co pochybují se topí."----"Možná jen vytáhneš boha, když všechna ostatní vysvětlení selžou...."---- ()
V tom příběhu je sice tolik náhod, že začne působit trochu moc vykonstruovaně, ale herci a pevná ruka režiséra to zachraňují. Hodně pomáhá nechronologické vyprávění, díky kterému párkrát vidíme stejnou scénu z jiné perspektivy. A hudba je také skvělá, včetně varhanní verze písně Bridge over Troubled Water od Simona & Garfunkela (což je ovšem asi jediný humorný moment v celém filmu). ()
Seveřani prostě vědí, jak vás u snímku totálně vydepkařit. Flashbacky dodávají na neuvěřitelné autentičnosti a pomáhají ději tak, že jsem dlouho přemýšlela, zda jsem někdy viděla tak dobré jejich samotné použití. Až jsem se děsila každého dalšího a jen se modlila, abych už raději víc nevěděla. A celému snímku vévodí "smíření", ať už v jakékoli podobě. A právě ono samo bohatě stačí k tomu, aby si pohrálo s naším vlastním aneb rozhřešení hledej sám u sebe. ()
Erik Poppe, můj další objev severské kinematografie a velmi milé překvapení. Někdy stačí malá chvilka nepozornosti, která nakonec vede k velké tragédii. A my můžeme sledovat jak jednu událost ze dvou úhlů pohledu prožívají po propuštění Thomase z vězení oba hlavní protagonisté. Jak viníka Jana Thomase, zatíženého stále špatným svědomím, který by tak rád chtěl začítl znovu žít normálně a Agnes matkou oběti. Erikovi se povedlo zkloubit oba pohledy velmi dobře a nenásilnou formou, doplněnou Janovou hrou na varhany, která nejen, že byla nádherná, ale celému dramatu přidala na tragičnosti. Film o bolesti, vině, odpuštění, svědomí a snad i svým způsobem o vnitřním vyrovnání se s takovou tragedií. Končím slovy, která zazněla ve filmu :"Život nevychází vždy podle tvých představ." ()
Reklama