Rozbouřené vody

Výborné, a řekl bych i originální drama o mladém muži Janovi, o kterém se z flashbacků dozvídáme, že neúmyslně zabil pětiletého chlapce a po odpykání trestu se vrací ve svém rodném městě do normálního života. Druhá linie příběhu popisuje Agnes, matku onoho chlapce, která se nikdy nedokázala smířit s jeho ztrátou a najednou se musí vypořádat s tím, že jeho vrah je opět na svobodě. Od poloviny filmu se zvyšuje tempo a narůstají i emoce, a to díky kontrastu v chování obou hlavních postav, jelikož Jan při zoufalém hledání odpuštění působí zklidněně a tiše, tak chování Agnes působilo velmi hystericky. Závěrečné chvíle se nesou v jemně lyrickém tónu, zato se srdcervoucími emocemi, které ve mě doznívaly jen velmi pomalu. (12.04.2014)

Škandinávci tie ľudské drámy s veľkým nádychom psychológie vedia. Vlastne oni vedia všetky tie atmosférické a pochmúrne žánre. Téma viny a odpustenia je vďačnou témou pre zobrazenie nekonečného utrpenia na strane vinníka aj obete. Je dobré, že tvorcovia tohto filmu nechali vysvetlenie všetkých príbehových súvislostí až na koniec. Aj vďaka tomu človek chce film dopozerať, pretože si nie je na istom, čo sa stalo a aká je miera viny. Konanie postáv je však v mnohých perspektívach nereálne a to je veľkou slabinou filmu. Fakt by ženská bola až taká šialená a odhodlala sa k takému niečomu ako únos? A ten chlapček zmení názor na chlapa, ktorého pozná, v jednej sekunde kvôli hysterickej ženskej? Až tak, že volí skočiť do vody? Prehnané až až. Film prináša tiež nové obzory, čo sa týka luteránskej cirkvi - že na svadbe nehrávajú našu tradičnú svadobnú pieseň a že farárky neváhajú smilniť, koľko sa len dá - asi sa im na desatoro vyliala káva a šieste prikázanie nepoznajú. (27.03.2021)

Téma, které se ve skandinávských filmech často opakuje - vina, falešné obvinění, nepřijetí okolím, trauma, pomsta. V mžiku mě napadne celý seznam. To je jeden z důvodů, proč se mi každý podobný film hodnotí těžko. Kdybych viděla pouze tento jediný film, vnímala bych ho jinak. Pokud se nějaký jev často opakuje, ptám se proč? Jakoby bylo v severských zemí národním zvykem rýpat se v negativních emocích a točit o nich filmy. Myslím si, že názor na tento film se může diametrálně odlišovat. Kdo moc severských filmů neviděl, bude patrně nadšen. Kdo jich viděl více, může se snadno cítit citově vydírán. Jakoby ve Skandinávii neexistovala presumpce nevinny, soudy se dopouštěli justičních omylů a filmaři jsou jediní, kde se na to snaží upozornit. Překombinovaný scénář, který není příliš věrohodný. Z mého pohledu se jednání osob vymyká našemu středoevropskému chápání. Patrná je snaha dosáhnout velkým emocí. Zařazení do žánru hudební je sporné. scénář: Harald Rosenløw-Eeg Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (01.04.2015)

Celou dobu se to tváří jako hrozně formálně konvenční film, který svou uměleckost dává okázale najevo flashbackovou strukturou, hudbou i prostředím a především tématem vyrovnávání se s minulostí, smíření se s vinou a odpuštěním. Poté ale přijde posledních několik minut, které si dovolí drze podvrátit dříve viděné tím, že jsou vzpomínky zasazeny do zcela nového kontextu a to, co se zdálo jako postupné odhalování v rámci vyprávění, bylo celou dobu ovlivněné nespolehlivou optikou jednoho z antagonistů. Na konci si tak nemůžeme být jistí, jak to tedy doopravdy bylo a zda-li je nám odhalena pravda, nebo mělo jít jenom o útěchu. Na místo katarze vyvedení z konceptu a vybídnutí k zamyšlení nad komplexnějšími morálními otázkami. Takže přece umění. (07.03.2010)

Hodně jsem se na tento film těšil, zvláště s ohledem na jeho zemi původu, ale tak nějak má očekávání zůstala nenaplněna. Film sice provází skvělá hudba, výborná atmosféra a solidní herecké výkony, ale film stojí a padá na ději a ten mne zde příliš neuchvátil. Samotný nápad je originální, ale propracování je takové nedotažené. Hodně mi zde vadila snaha o tajemno a rozplétání alá Poppeho předchozí filmový počin "Havaj, Oslo". V "Havaj, Oslo" byla "propletenost" základním kamenem, ale zde bych preferoval plynulý průběh než 2/3 filmu všude Thomas a nikde ta matka a v poslední třetině doplňování "dílků skládačky", ač je zcela jasné co jsou ty "dílky" zač již v prvních 2/3 filmu kde jsou tyto scény vynechány. Tento tah, místo vylepšení atmosféry, způsobil jen rozkouskování děje a víceméně to, že poslední třetina filmu je zcela zbytečná. Logicky zbytečné není finále filmu od setkání Thomase a matky po titulky. Tudíž, kdyby měl film o řekněme 25 minut kratší stopáž, byl celistvý a zlehka se dotáhl scénář, tak bych neměl žádný problém s hodnocením 4z5, ale takto dávám pouze 3z5. (18.05.2013)