Zákon gangu

Nakonec moc nevím, co psát. SoA jsem se vyhýbal dost dlouho, důvodem bylo pravděpodobně to, že mě x let zpět neoslovily upoutávky v televizi (což se bohužel dělo často, ale doháním vše zameškané) a český název nejspíš také nepřidal. Jenže pak jsem se k motorkářům dostal, dal jim šanci a doslova je zhltl během pár týdnů. Neuvěřitelně mě to chytlo, až nečekaně jsem se zžil s hned hromadou postav, které jsou výborně napsany a výběr herců je perfektní. Jsem motorkář, ale nejezdím na Harleyi, nemám hezkou koženou vestičku, podle které každý v širém kraji ví, že jsem boss, nemám za opaskem sedmnáctku Glocka a bohužel mi při jízdě na moto fouká do ksichtu tak moc, že bych se v integrálce na televizním plátně zrovna nevyjímal tak hezky jako hezoun Jax. Přesto z toho cítím to kouzlo svobody, i když motorky hrají až druhé housle, možná i třetí, protože seriál není zdaleka jen o tom. Výborný, psychologicky opravdu zajímavý, akcí nabitý a proložený i několika vtipnými vložkami. A jestli těch 80 hodin sledování za to stojí? Stojí. (03.08.2020)

Není třeba tento seriálový velehit nějak dělit na jednotlivé série, každá má to svoje a každá je svým způsobem výjimečná. Vím, že jakýmsi předchůdcem Synů je seriál Shield (od stejné televizní společnosti |FOX| a od stejného scénáristy Kurta Suttera), já jsem jím však naprosto nepolíben, proto jej nemůžu srovnávat a možná je to tak jen dobře. SoA jde v současné seriálové tvorbě tak trochu proti proudu, kašle na v dnešní době oblíbenou šablonu (charizmatický hlavní hrdina s nějakou povahovou poruchou, viz. Dexter nebo Dr.House), v jeho dílech se to nikterak nehemží různými současnými popkulturními odkazy (žádný Fuckbook, Twitter apod.). Dramatická linka je vyšponovaná jak mašina Roba Perlmana a v dialozích to sype jak kulky z kulometu znepřátelených gangů. Samostatnou kapitolou je herecké obsazení, svěží Charlie Hunnam je velkým tahounem, stejně tak ostřílení mazáci jako zmiňovaný Rob Perlman, Katey Sagal, Adam Arkin nebo v novější řadě Danny Trejo. Nuda zatím rozhodně nehrozí, každý následující díl hltám se zatajeným dechem a to se mi u seriálu už dlouho nestalo. Závislovka. (11.11.2011)

Je cosi shnilého ve státě dánském. Kurt Sutter, jedna z vůdčích osobností za kultovním The Shield, se na svém vysněném dítku o motorkářském království vyřádil, a dnes, po sedmi letech, je setsakra sympatické vidět, že se i přes všechny více i méně ladně vedené odbočky svého konceptu moderního Hamleta udržel. A co je ještě lepší je fakt, že z rozpačitých začátků první a druhé řady postupně vyrostl, a posledními dvěma sériemi nakonec uzavřel jednu z nejlépe fungujících zločineckých kronik - a že konkurenci neměl vůbec slabou. Je možná škoda, že se trochu víc nesoustředil na vedlejší postavy, kterých se za tu dobu na všech možných stranách a ve všech možných konfliktech vystřídá habaděj, ale když to ve výsledku znamená, že se o to víc mohl zaměřit na členy SAMCRO, nemám s tím nakonec nejmenší problém. Samotní motorkáři, i všichni, kteří se kolem nich točí, jsou totiž naprosto bez chyby. Zpočátku se může zdát být družina kolem mladého prince na seriálové poměry zbytečně jednoduchá - všichni do jednoho trpí tou nejextrémnější verzí machovství - ale Sutter je (stejně jako sebe) postupně vybarvuje a zoceluje jednou tragédií vršenou na druhou, a každý z nich je u konce svého času v seriálu tak naplno propracovanou postavu, jak je to jen možné. Prakticky jakékoli konkurenci se pak vzdalují tím, že dokážou být nejen sympatičtí, jako je to v seriálech obvyklé, ale zároveň se nikdy nezbaví jinde tolikrát zanedbávaného zločineckého odéru. Protože když na to dojde, všichni do jednoho postrádají byťjen náznak soucitu a lítosti a je jasné, že z hloubi duše se jim fandit nedá. Dají se pochopit, při nejlepším se s nimi dá soucítit, jsou ostatně stále vykreslení jako obyčejní chybující lidé, ale to je tak vše. A to platí i o hlavní postavě, nejednou tolik připomínající Vica Mackeyho. Od původních šarvátek se soupeřícími motorkáři, přes neúprosné pletky s IRA, přes pokusy vycouvat z vražedného podniku, až po smíření se s realitou; od černobílého mládí dědice království, přes naivitu i pochyby dospívání, přes odhodlání odevzdat se rodině v dospělosti, až po završení jednoho života a kruhu; od mladého jednoduchého motorkáře, přes nekompromisního gangstera, až po životem ošlehaného matadora; autor Jaxovi cestu životem nijak nezjednodušil. Spolu s povedenou akcí jsou na ní mrtvoly, které se kolem něj kupí, jen ponurým pozlátkem. Cesta je to proto stylová a zábavná, a přestože se ani poslední série nezbaví nešvarů jejího zbytečného natahování, nakonec jsem rád za každou minutu, kterou jsem na ni spolu s vránami zažil. The crow flies straight - a perfect line. (11.12.2014)

Tak som sa v tomto filmovoseriálovom suchu rozhodol doplniť si ďalší rest, ktorý sa mi už roky sušil na disku. Tentokrát seriál o drsnom motorkárskom gangu od jedného z hlavných scenáristov famózneho Shieldu. Ale strašne ma to sklamalo. Postavy a ich súkromie ma vôbec nezaujalo. Je to banda zloduchov, ktorí veľa rozumu nepobrali. Klasický biely odpad, ktorý všetko rieši násilím. Nie je tu žiadny kladný hrdina a tá banda dementov nie je dostatočne charizmatická, aby som bol zvedavý jak dopadnú. Polícia je minimálne v prvej sérii neschopná alebo podplatená a tak je len do počtu. Druhým hlavným aspektom po postavách je hierarchia motorkárskeho gangu a to ma tiež príliš nebavilo. Pôsobilo to jak zákulisné pikle kdejakého veľkého podniku. Hlavným kladom seriálu kvôli ktorému ma doslova serie, že ma to nenadchlo, je herecké obsadenie. V hlavných úlohách sú obsadení drsniaci, ktorí sa väčšinou boria vo videosračkách a tak som sa tešil, že si ich užijem v niečom kvalitnejšom. Vo vedľajších úlohách sa zase objavia veteráni z drsných seriálov ako je Shield, Sopranos, Deadwood atď. Rozhodne sa všetci snažia a podávajú dobré výkony, ale ani ich charizma tie dementné a skazené postavy nezachránila. Nakoniec mi to pripadalo aj málo drsné. Celý čas som mal pocit, že Arménci zo Shieldu, Kolumbijci z Narcosu alebo Mexičania z El Chapa by si túto vidlácku bielu bandu podali ľavou zadnou. Vydržal som sledovať 5 dielov a ešte som preklikal zvyšok prvej série a začiatok druhej, ale táto téma a postavy išli mimo mňa. 5/10. (22.08.2020)

Nekřesťansky dlouhý komentář k nekřesťansky krátkému seriálu. Šedesátá léta. Silné stroje, zmlácení negři, hipíci, Gypsy Jokers, barbituráty, LSD, Jefferson Airplane, hromadné šukačky a víkendové pivní radovánky. Jedna výjimečná dekáda obestřená hustým oparem pozitivní energie a neutuchající nespoutanosti, tlakem času a hamižnosti vykostěná na pouhý závan nostalagie v časech přítomných a nadcházejících. Byly to romantické časy, když nejbrutálnějším činem Hell's Angels byl pobodaný negr a zlomená čelist. Jenomže nic netrvá věčně, pěsti vystřídaly glocky, nože brokovnice a řetězy ákáčka, obživou se stal prodej narkotik a pašování zbraní. Než se kdo nadál, byla tu osmdesátá léta, pobočky se rozšiřují za oceán a s nimi i odvěké konflilty s konkurenčními gangy. V naší nejmilejší Evropě všemu nasadily korunku skandinávské masakry na počátku devadesátých let, krvavý konflikt mezi Hell's Angels a Bandidos jednou provždy narušil seveřanům idylu a pasoval legendární gangy na veřejného nepřítele číslo jedna. Sons of Anarchy je zatím to nejkomplexnější dílo zabývající se zmíněnou tématikou. Do detailů je rozebráno fungování gangu zevnitř i zvenčí, korupce z řad maloměštáckých fízlů i průběh vyšetřování agentů ATF a FBI, zkrátka co série o to větší je kladen důraz na konspiraci ve vysokých vládních kruzích. Tam, kde rating seriálu svazuje jazyk na skautské "shit" a "damn", foukají do plachet politické nekorektnosti do posledního puntíku vymazlené brutalitky, špička pyramidy jsou bez diskuze lahůdkové headshoty, Showtime a HBO se můžou jít vycpat. Výběr postav a jejich představitelů je více méně dokonalý, každá z nich svým velmi specifickým způsobem přiroste k srdci, nulový vliv na to má skutečnost, že některé charaktery uhnívají rychleji než mrtvá šlapka v kufru nevadského hlavouna. Nutné zlo je nakonec pouze Katey Sagal, jejíž Gemma "Matka klubu" Teller se brzy začne zajídat a přináší do SoA přesně to, co v tak chlapáckém seriálu mít nechceme. List záporáků je skutečně pestrý, od bisexuální agentky ATF, práskače s náckovským buldočkem, irského přeběhlíka, negrů, Umaštěnců, Rejžožroutů, ruské mafie, až po samotné FBI a kartel. Sestava soundtracku potěší nejednoho hudebního fajnšmekra, každá epizoda se pyšní minimálně jednou říznou rockovou vypalovačkou. Ale tou pravou třešničkou na dortu jsou geniální camea - Stephen King, James Cosmo, Danny Trejo a hlavně ex prezident klubu Sonny Barger. Sons of Anarchy je jednoduše ten nejfrajerštější a zároveň jeden z nejsympatičtějších seriálů současnosti a do páté série počítám vteřiny. (22.08.2012)