Lietam v tom

Kdo jsem? Pracuju pro společnost, která mě půjčuje srabům, jako je Stevův šéf. Lidi totiž vyvádí, když dostanou padáka. Jsem 322 dní v roce na cestách. Kdo létá letadlem – zná mě! TADY ŽIJU!.... Dostali jste někdy padáka? Nebo jste dokonce šéf? Šéf jako ten Stevův? Tak v pasážích věnovaných práci, najdete nejen hodně odpovědí, ale zřejmě se i pobavíte. O to tu ale nejde. Stejně jako nejde o zopakování si amerického zeměpisu. Cíl je zamaskován do pracovního vytížení a hesla: ,,CELKOVÉ MÍLE JSOU MÉ CÍLE“ A taky do ,,prázdnýho batohu“. Hlavní je však dokázat, že každý potřebuje pomocného pilota a ukázat, že G.Clooney je stále sympaťák a že přemýšlet o životě je smutné (což zejména odsouhlasí ti starší). Můj problém je, že nebýt té práce, tak se tu ZASE řeší jen vztahy. A i když jde o vztahy plné překvapení, nebaví mě neustále poslouchat co má a nemá smysl a zjistit, že nejlepší parta je jeden. Jinak se jedná o pohodovej film, který je o životě, práci a létání, tedy věcech vesměs smutných. Proto bych jej nedoporučil každému. Ti, kteří očekávají optimistické a radostné pohlazení, ať raději začnou lítat. Letadlem. PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (09.03.2010)

Ne, že by celý ten film neutáhl jenom George Clooney na svém atomovém charismatu... Kdyby jeho postava existovala ve vzduchoprázdnu, pořád bych vás poslal se na něj podívat. Vtipem tady však je, že kdyby z rovnice vypadl, film by velice pravděpodobně fungoval skvěle i bez něj. Témata jako nestraný dualismus cyniky a romantiky, psychologie spojená s propouštěním zaměstnanců; břitký a svižný scénář; či jako vždy osvěžující přestupky proti hollywoodskému dekóru - to jsou věci, kvůli kterým si film zaslouží být vynášen... možná ne až do vesmíru, ale do oblak určitě. Příjemný let. 80% (02.03.2010)

Nejdřív jsem si myslel, že je to povrchnější než Reitmanova tabáková óda. Pak jsem si myslel, že je to nudnější než epopej uhláškováné těhotné teenagerky. Jenže pak jsem si uvědomil, že povrchnost byla jen maskovaným štítem, který mi měl znemožnit uvědomění, že i já táhnu svůj batoh. A že tahle jednoduchá, až spielbergovská fráze, skvěle funguje i bez filozofického chrapláku George Clooneyho, úmyslně husičkovské Anny Kendrick i životem protřelé Very Farmigy. Lítám v tom je jen nažehlenou a vycizelovanou demonstrací pravidel, které skrytě ovládají životy většiny lidí. Právě jejich "nabílednost" by snad někoho mohla svést k pocitu, že Reitman trivializuje a hraje na oscarovou jistotu. Ale ono to opravdu není o jemném jazzíku, záběru na plovoucí oblaka a pár hláškách o elitním klubu sběratelů kreditek. Otevřete svou mysl, otevřete svůj batoh, a tenhle film rázem začne vypadat jinak. A pokud to cynikové nazvou lacinou spielbergovinou, tak ať si... myslím, že s takovou pochvalou Jason snad ani nepočítal. (09.02.2010)

Reitmanův film Up in the Air je jako toaletní papír. Ve své jednoduchosti nesmírně účinný a mezinárodně použitelný, někdy jemný, někdy hrubý, pro některé životní chvíle nepostradatelný a mrzí vás, když se doberete k jeho konci. Někdo jej použije a spláchne, někdo na něj může napsat vzkaz tomu, koho miluje. Stačí si vybrat.. Clooney, hrající z velké části sám sebe, zraje jako Camembert a já si užíval každé jeho gesto, situaci glosující grimasu, či psí oči během telefonátu o životní "vsuvce“. Člověk by si měl pořád připomínat, že místo stavění mnohdy pochybných vzdušných zámků je lepší v pravidelných intervalech vysypat svůj batoh a vrátit do něj jen to nejnutnější.. (24.06.2010)

Jason Reitman je Frank Capra 21. století. Tím mám na mysli to, že točí precizní žánrové filmy, které svou chytrostí a formální promyšleností kvalitativně přesahují sobě podobné, ale stále jde o výborný počin v rámci systému, který má stanovené meze a určitá omezení. Za zábavně podvratné považuji obsazení George Clooenyho do titulní role starého mládence a workoholika, což odpovídá jeho mediální image (je to právě on, co ony workoholické filmy točí (DOBROU NOC A HODNĚ ŠTĚSTÍ) či v nich hraje hlavní roli (MICHAEL CLAYTON)). Přestože oněm snímkům, v nichž se neustále pracuje dám kdykoliv přednost, v rámci konvencí uznávám, že chytřejší satira a povedená žánrovka do dob krize pravděpodobně natočit a napsat nešla, když pozbývá sentimentu i patosu a s klišé si zábavně pohrává. (13.01.2010)