Lietam v tom

Lítám v tom je jednak hořká a poněkud cynická romance, jednak psychologická sonda do myšlení dnešní americké střední třídy a v neposlední řadě drama o hroucení se proslulého amerického snu ve stylu Americké krásy. Byl bych opatrný na řazení snímku do škatulky komedie, protože kdo bude přistupovat k tomuhle filmu jako k odlehčené zábavě, bude nutně zklamaný. Pokud se ve snímku objevují komické tóny, pak vyplývají většinou z absurdity a kontrastů viděného. Vlastně jediný moment, kde se kino srdečně zasmálo, byla situace, kde mladá zaměstnankyně a o pár let a řadu zkrachovalých vztahů starší a zkušenější manažerka líčí své požadavky na partnera. Jde o příběh ostříleného zaměstnance firmy zaměřené na propouštění nadbytečných zaměstnanců amerických firem. Hrdina je přesvědčivě a přímo famózně zahraný Georgem Clooneym, který se může spolehnout na podobně výborné výkony svých spoluhráčů. Překvapením byla pro mě Vera Farmiga jako jeho milenka. Snímek to určitě není bezchybný, má trochu kolísavé tempo, hudební motivy mají poněkud vlezle sentimentální charakter a především Jason Reitman postrádá odvahu zbořit ten americký mýtus od základů. To je vidět zejména na smířlivém konci i s výpověďmi propuštěných na kameru, kde se objevuje naděje. Možná to chtělo tak 10-15 % drzosti a nekompromisnosti Michaela Moora. Na druhou stranu, kolik podobně zásadních a v rámci možností upřímných výpovědí ve filmovém světě najdeme? Celkový dojem: 90 %. Mimochodem, ten konec romance jsem tak trochu očekával, stalo se mi něco podobného... (01.02.2010)

Vyhřátá postel je lepší, než studená a studená je občas lepší, než vyhřátá za každou cenu. A pak tam bylo něco o té rodinné posteli. Někdo musí nalítat míle s kovbojským veteránem, někdo nejdřív natočit film o těhotné teenagerce, ale oba na to nakonec přijdou. Sentimentem to může smrdět sebevíc, ale víc obhajob pravých hodnot už se do jednoho filmu vejde jen těžko. (05.01.2010)

Stará známá písnička. Reitman točí jeden film za druhým, ale kvalitě své krátkometrážní tvorby se stále ne a ne přiblížit. Tady je to o to horší, že jsem se celou dobu nemohl zbavit pocitu, že jde o poameričtěnou variaci (bez pejorativního významu, myslím tím skutečně pouze přizpůsobení na americký styl života, náladu ve společnosti apod.) na loňskou japonskou oscarovku. Akorát z toho mám pocit, že to není ani zdaleka tak upřímné jako spíše hodně chtěné, trestuhodně suché a až příliš "so serious". (10.01.2010)

George Clooney zažívá velmi dobré období. Filmová kariéra bývalého televizního herce se přehoupla k vyhledávanému taháku, kterého miluje kritika (Michael Clayton, Dobrou noc a hodně štěstí) i diváci (třeba u prvních Dannyho parťáků při rozpočtu 85 milionů dolarů se tržby vyšplhaly ke 450 milionům, pokračování při rozpočtu 110 milionů měli tržby celosvětově 363 miliony dolarů, třetí při 85 milionech 311 na tržbách). Lítám v tom splňuje obé (šest nominací na Oscara, 25 milionů rozpočet, 163 milionů výdělky).. na Clooneyho holt akademici i diváci slyší stále zřetelněji. S donedávna prakticky neznámým Jasonem Reitmanem nabízí další neodolatelnou postavu v nevzrušivém, i když tu a tam kousavém podání. Poctivě natočený snímek ho představuje jako samolibého cynika, který většinu roku léta v oblacích bez citové zátěže k druhým. Jenže, žádný snílek to není. Totální racionalista se svým dokonale sbaleným kufrem, precizně vypilovanými vychytávkami a ujasněným názorem na život (což prodává i v motivačních přednáškách), se živí tím, že dává zaměstnancům padáka místo jejich šéfů, kteří na to nemají koule (anebo šéfky žaludek). Jeho životním snem je dosáhnout hranice deseti milionů nalétaných mil. Jenže moderní technologie udělají jeho vlčímu samotářskému životu i cíli čáru přes rozpočet. Vyhazovat se bude po síti. A aby toho nebylo málo, musí zaučit mladou frázovitou kolegyni, která razí zcela jiné životní cíle. Jak do jeho plánů zapadne nečekaná známost stejného ražení a filosofie? Že by další variace muže, který ze své pohodlnosti i sobeckosti nakonec prozřel? Reitman, který má čuch na témata a talent na dialogy, skvěle zvládá načasování, stejně dobře pak dokáže vést také herce. Takhle dokonale namíchané trio, které jiskří ve všech směrech, tu už dlouho nebylo. Příkladem jest scéna, kdy si tihle tři vyměňují názory, co jim život dal a má dát. Výborná.. přesto nemůžu pokývat hlavou a vyhrknout, že mě Reitmanův film dostal do kolen. Sic mě oslovil víc než Juno a výrazněji víc než Děkujeme, že kouříte, cestu si k němu ale napodruhé budu hledat hůř. Nic si ode mě nevzal, nic mi ani nedal.. holt, na učebnicové pravdy jsem tentokrát asi moc neslyšel.. Přesto nejlepší Reitman, a to se počítá!! (03.07.2010)

Také jste jednou chtěli sbalit stereotypní byt v kterém žijete, fotky u kterých nostalgicky vzpomínáte, rodinou s kterou se hádáte, práci či školu pro vás nadmíru iritující a rádoby pokulhávající vztah do batohu z jarní výprodeje v Tescu, polít jej litrem benzínu, zapálit a odletět hodně daleko od toho všeho? Pokud zní odpověď ano, tak se před ohnivým rituálem proměny ještě koukněte na Reitmanův nový počin. Možná změníte názor, třeba i kompletně úhel pohledu na existenci jako takovou. Lítám v tom vám přinese v neokoukaném balení mnoho užitečných faktů do života. Zjištěním, že za deset milionů mil dostane Boeing vaše jméno počínaje, přes důkaz o hereckých schopnostech Anny Kendrick mimo Twilight pokračujíc a konče utvrzením v tom nejzákladnějším pravidlu: Každý potřebujeme na cestě životem svého kopilota. (28.01.2010)