Tri sezóny v pekle

Vysoko ční Heinzovy morální zásady nad komunistickým režimem aneb 3 Bonnovy kruhy Hovna. „Věc je jednoduchá jak slunce. Potřebujeme dvě krabičky od sirek s blechami – ty jsem byl dokonce ochoten dodat gratis – naočkovanými všemi prevítskými mory světa… a moji agenti z lásky vypustí ty blechy při manifestaci 7. listopadu pod tribunou na Rudém náměstí. Vznikne sice nějaký ten počet epidemií, ale blechy přeskáčou samozřejmě zaručeně i na tribunu a skočí i na maršála Stalina, na maršála Vorošilova, na soudruha Beriju i na soudruha Molotova a další.“ [==] Film vznikl podle námětu S. M. Blumfelda (vl. jménem Lubomír Drozd) na základě autobiografie významného českého básníka, filosofa a iniciátora hlavní vlny českého undergroundu Egona Bondyho Prvních deset let. Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer, zde líčí nelehký život v období let 1947-1957. Film z knihy vymazává období 1950-1957 a zabývá se pouze léty 1947-1949, pravděpodobně těmi třemi sezonami v pekle, kdy sílí komunistická moc a následně přichází její nepřerušené čtyřicetileté vládnutí. Hlavní hrdina Ivan Heinz, pozdější Emanuel Bonn (Bondyho předobraz) v podání Kryštofa Hádka se jako sedmnáctiletý mladík rozhodne přerušit studium na gymnáziu, opustit otce, bývalého důstojníka československé armády (Martin Huba) a vydat se na bezstarostnou a vzrušující uměleckou dráhu básníka, na které se seznámuje s významným literátním kritikem Viktorem Lukasem (Jan Kraus) především ale se svobodomyslně smýšlející Janou (Karolina Gruszka) s níž plánuje útěk do Paříže. Do této základní a vlastně i jediné dějové linie Mašín vkládá jednotlivé vsuvky; ať už zvukové a obrazové (Hádkovo předčítání Heinzových respektive Bondyho veršů) nebo informativní grafické (sytě červeně zobrazený rok, který ve filmu právě probíhá). [==] Narativní struktura není příliš komplikovaná, děj je vyprávěn striktně chronologicky, což vychází ze samotného názvu filmu. I když, co vlastně jsou ty 3 sezóny v pekle? Peklu se nejvíce může blížit až závěr snímku, kdy je Heinz vyslýchán bezpečnostními složkami a následně uvězněn, proč ale ty 3 v názvu? Nebo snad peklem můžeme nazývat Janin byt, kde se milenci tak často schází, a jenž pro ně tvoří jakési soukromé universum, úkryt před režimem, doslova determinuje jejich budoucí vztah. Je velká škoda, že se o Heinzových motivacích, ačkoli je nadšeným levicovým přívržencem („ať žije revoluce!“), přímo z filmu příliš nedozvídáme. Konvenčímu divákovi, který s Bondyho životem a dílem není v širším rozsahu srozuměn, tak může především první polovina splynout v několik málo byť velmi sofistikovaných záběrů-sekvencí islandského kameramana Karla Oskarssona. Záběry často nemají informativní hodnotu a označit je můžeme pouze jako „prožitkové“ (Hádek při potažení z cigarety, surrealistické záběry na oba milence atd.), jakoby první část filmu byla naračně vyprázdněná a sdělovala divákovi prosté: „Zatím se tady nic neděje, jen prožívejte tu atmosféru.“ V druhé polovině je konečně znatelný náznak zápletky, která nepřichází samotným jednáním postav, ale skrze revoluční dějinné události v roce 1948. [==] Můžeme jen hádat do jaké míry je Ivan Heinz věrným vyobrazením Egona Bondyho. Z filmu není jasně zřetelné nakolik jsou Heinzovy levicové názory a bohémský způsob života mladickou nerozvážností a manýrou a nakolik promyšleným názorem a postojem. To ví pouze samotný Bondy, od kterého se to bohužel již nedozvíme. Tomáš Mašín prezentuje na první pohled sofistikované dílo, při tom bližším si pozorný divák všimne, že jde spíše o téměř dvouhodinový kamerově propracovaný reklamní spot. Není to příliš pozitivní zjištění o filmu, který vznikl v česko-slovensko-německé koprodukci s mnohamilionovým rozpočtem a vcelku významným mezinárodním obsazením. (09.12.2009) (menej) (viac)