Oddělené světy

SPOILER!!Tento film nastoľuje existenčnú otázku. Koľko zo svojho života má človek odovzdať Bohu a koľko nie. Ak je divák kresťan, nebude, bez ohľadu na vierovyznanie, súhlasiť s intenzitou vzťahu medzi Teisom a Sárou (isté veci môžu počkať do svadby). Ateista vo filme nájde potvrdenie svojho svetonázoru. Myslím, že ak nejaká denominácia chce, aby si úplne prerušil kontakt s rodinou, je to nebezpečná sekta. Na druhej strane aj mních vstupom do kláštora zredukuje kontakt s rodičmi, na 1 stretnutie za rok. Myslím, že každý musí nájsť odpoveď v sebe. Budujte vzťah len tak rýchlo, aby vaše svedomie nenamietalo. A ak dáte Bohu toľko, že to budete do konca života ľutovať, tak je to blbosť a Boh to nechce. Rosalinde Mynster (Sara) je veľmi pekná a pôsobí dojmom prirodzenej šibalky. V niektorých momentoch mala obrovské osobné čaro. (17.04.2009)

Výborným námet, tému jehovizmu je treba podobne ako Mormonov a iných pološialencov prezentovať čoraz viac. A ak je to možné, vytlačiť ich zo spoločnosti, veď sami sa oddeľujú. Škoda, že tento film nebol dostatočne vyhrotený. Mal na to dobrý základ, dobrý vývoj, ale ten vrchol v závere nebol niečím, čím by zasiahol diváka. Hoci ide vo finále o tragickú udalosť, jej poňatie bolo také suché, škandinávske. Hoci na zamyslenie, stále málo emočné. (05.08.2017)

Od první minuty filmu je jasné, že jde o vyjímečný snímek, hlavně co se týče atmosféry. Lovestory, které prožíváme s mimochodem velmi zajímavou mladou hrdinkou, je strhující zejména díky jejímu členství u Jehovistů. Nejedná se vůbec o nějaký sektologický rozbor, režisér prostě využívá nabídnutý prostor, a to velmi netradiční. Pro českého ateistického diváka to znamená až pobouření náboženskou demagogií Svědků Jehovových, to je však zde vedlejší. Jde o zásadní rozhodnutí postavit se na vlastní nohy i za cenu ztráty nejbližších. Většina z nás před toto extrémní dilema nebyla postavena, a z toho především režisér Oplev těží. To musí sebrat každého, pokud je to vyprávěno realisticky. Zde sice místy tvůrce sklouzává k zaujatosti, ale jakoby si to v poslední chvíli uvědomil, stáhne svůj odsuzující verdikt zase zpět a věnuje se jen popisu situace. A tak přesto, že jsme podvědomě tlačeni emocemi do výbuchu vzteku a zničení všech Jehovistů atomovou bombou, rozhodnutí zůstává jen a jen na nás, jelikož Oplev natočil vlastně jen "krátký film o lásce"....P.S. nepřeceňoval bych jeho protijehovistické poselství!!! (11.10.2010)

...je jednoduché vzít v zásadě banální příběh a rozcupovat ho na kousky... jenže Oplev to neudělal... nechal ho plynout a vyrůstat ze sebe sama a vrůstat do každého, kdo takovéto zrcadlo vidí... ...je nepochopitelné, že přes všechny zkušenosti lidstva nechápeme, že každá ne-láska posílá všechno a všechny do "někam"... pevně vystavěný příběh a robusní přímost neuhýbá... (26.05.2014)

Sonda do hlubin jehovistovy duše aneb když vám silno jebe na kebulu, tak je jedno čemu věříte. Poměrně přípočarý pohled na konflikt rodiny jehovistů, kteří chudáci musej čelit svodům běžného života v nejehovistické společnosti. Po formální stránce v pořádku, po té emotivní typicky skandinávsky chladné a ani té severské produkci stále nemůžu zcela přijít na chuť. Jinak ale snímek nanejvýše doporučení hodný! (18.12.2013)