Oddělené světy

Jeden z mnoha skutečných příběhů lidí, kteří přišli o své rodiny kvůli absurdní víře a fixaci na sektu. Film velmi věrně ukazuje vnitřní boje člověka, který sektu opouští a těžko se s tím vyrovnává, a kontrasty sterilního náboženského prostředí a okolního světa. Tenhle film by se měl povinně promítat ve školách, možná by pomohl mnoha mladým dezorientovaným lidem nenechat se zblbnout. (14.01.2012)

Síla Oddělených světů spočívá jednak v tématu střetu náboženského pohledu na svět, který se řídí strnulými pravidly formovanými v dávné minulosti a nerespektuje měnící se společnost, s pocity dospívající dívky, která se musí vyrovnat s probouzející se sexualitou a s poznáním, že existuje i svět mimo její náboženskou komunitu, svět pestřejší, svobodnější a lákavější. Jenže ochutnat jeho plody znamená riskovat vyobcování z prostředí, které dosud tvořilo vaše zázemí, a ztratit přízeň nejbližších členů rodiny a přátel. Druhým plusem je obsazení hlavní role. Rosalinde Mynster je dostatečně tvárná a schopná herečka, aby jí člověk uvěřil jak polohu citově tápající pubescentky, tak i oddané dcery, která chce dostát závazkům k rodině. Navíc je i sympatická, takže divák stojí na její straně, aby v tom nevyhnutelném střetu utrpěla co nejmenší šrámy. Film zdůrazňuje známé kontroverzní body v učení Svědků Jehovových. Je ale nutné zdůraznit, že z hlediska svého působení na veřejnost byli vždycky nebezpečnější např. vyznavači taťky Moona se svou taktikou bombardování láskou a především desítky malých skrytě působících sekt, jako byl u nás případ stoupenců Imanuela Parsifala. Taktika náboru nových oveček, jaký Svědci Jehovovi praktikují, moc efektivní není. Na druhou stranu, jestli se něčím opravdu zásadním liší od stoupenců tradičních křesťanských církví, pak je to zápal svých příslušníků a odhodlání žít důsledně v souladu se svým přesvědčením. Celkový dojem: 75 %. Film by si možná zasloužil silnější závěr. (26.01.2013)

A další dánský film, který se mi nelíbil. Řekl bych, že je to pohled na Svědky Jehovovy (kteří mimochodem v ČR nejsou oficiálně považování za sektu) pod zorným úhlem současné relativistické liberální společnosti. Jako by byly jen dvě možnosti, buď oddanost sektě nebo hedonismus okolní novopohanské většiny, zastávající heslo: "Dělej si, co chceš, co cítíš, co je příjemné atd." Rozhodně si nemyslím, že se jedná o kvalitní film. Místy až primitivně polopaticky ukázané principy Svědků Jehovových, většina postav naprosto bez hlubších charakteristik, přičemž scénář se hlavně soustředil na ukázání, jak jsou krutá oddělení osob v rámci rodiny. Idealizuje však zároveň okolní svět (neboť, jak víme - co např. dnes páchá nevěra a obrovská rozvodovost). Stejně tak by se dalo natočit drama např. na téma nedodržení věrnosti, zdrženlivosti u tzv. "normálních". lidí ---Navíc, vůbec mi nepřipadlo pravděpodobné, že by ten mládenec vzhledu recidivisty (pouze s egoistickými zásadami) měl zájem o trvalý vztah a je otázka, jak dlouho by tento pár byl spolu, ale to už je jen spekulace. (21.05.2012)

Téma vášně a trpělivosti v setkání víry s nevírou již stálo u zrodu zpracování vícera děl. Je právě TO, o čem jsem přesvědčen to jediné a pravé? Nebo mi z úzce vymezeného úhlu pohledu na svět něco podstatného uniká. Mladá dívka, jejíž víru testuje setkání s první láskou nakonec odsouvá zčásti zkostnatělá dogmata (přejatá výchovou) a vydává se svou vlastní cestou. Něčí pravda nemusí být nutně poplatná jinému, striktně a trojjedině. Film přichází s mnohaúrovňovou možností k zamyšlení… otázka hodnot, lásky k Bohu versus lásky k dítěti, témata identity, identifikace, introjektů, osobní svobody, bezmocnosti… vlastně volby, nejsou vynechána. (11.10.2011)

Film by klidně snesl 15 minut navíc, aby aby mohl jít trochu více do hloubky. Jinak ale velmi slušná rekonstrukce příběhu, který vyvolává spoustu otázek, na něž ve filmu bylo odpovězeno jen částečně... Rozhodně ale upozornil velkou měrou na fakt výmývání mozků a absolutní netoleranci vůči odlišnému. Pokud si totiž pevně stojím za svou vírou, mohu být absolutně bez obav otevřený všem ostatním... Představitelé některých náboženských směrů mají před sebou ještě dlouhou cestu k Bohu... Toto se filmu podařilo sdělit velmi decentně, přesto jasně. (23.10.2011)