Ip Man: Zrodenie majstra

"Zásah, zásah, zásah ... všechno to byly zásahy." Uznávám, že moje bojové umění není tím nejlepším na světě, neboť po třetím saltu se dvěma vruty vzad spontánně ztrácím přehled o postavení podlahy vůči obloze. To takový strýček Ip sice nemá žádnou školu bojových umění a své wing chun si doma syslí pro vlastní potěchu, ale pokud ho okolnosti donutí, tak skutečně není potřeba příliš dlouho pokorně dumat nad tím, čí petelice přelomí nejvíc kostí. Je to nekompromisně zábavné a pokud někdo potřebuje jednoduchý návod na složení deseti bojovníků, tak ať se na kulometnou palbu strýčkových pěstí klidně mrkne. (10.07.2012)

Čínská fretka Donnie Yen s překypujícím adenosintrifosfátem ve svalech rozjíždí komplexní Wing Chun show s několika výbornými momenty (Yen vs japonská desítka, závěrečný boj). Hudba Kenji Kawaie (Dragon Tiger Gate) balzámová. Choreografie Sammo Hunga nápaditá, ale přeseknul bych pár bezpečnostních lan. Již zmíněný závěrečný fight má neskutečnou gradaci, judista Hiroyuki Ikeuchi odvedl dobrou práci, ale ty kulometné paže Yena jsou prostě neuvěřitelné a těch pár vteřin, co se souboj prolíná s Mook Yan Jongem v dojo, působí obrovsky obdivuhodně, výchovně, inspirativně... 90% (26.10.2009)

Já ty Ťíňany vážně nechápu: mají ve svých řadách zbraň hromadného ničení a místo aby ji hned v úvodu použili a poslali okamžitě Džaponské okupanty zpátky tam, kde slunce vychází, oni si toho IP Terminátora syslí někde v ghettu, ať ve spárách mezi kočičími hlavami hledá zrnka rýže! Já se tady vlastně nemusím k filmu nějak sáhodlouze rozepisovat, za mě to udělal verbal. Jen v hodnocení jsem mírnější: na to, že je "IP Superman" prostoduchá mlátička s rádoby silným poselstvím, jsem se bavila nečekaně dobře. Fajnovou koukatelnost bojových umění mi curvil akorát zvuk - proč úplně všechny údery a kopy zněly lautr stejně, tedy jako když někoho plácnete po holé prdeli mokrým hadrem? 71% (01.11.2011)

Old school kung-fu hrdě kráčející po stejné cestě jako klasické Once upon a time in china či novější Fearless. Právě v tom posledním předvedl Jet Li snad nejefektnějšího hrdinu v boji číňanů proti cizáckému útisku a Donnie Yen se zde výraznosti Jetovy postavy neblíží ani zdaleka... naštěstí to ale není ani jeho cílem, a hraje spíš umírněnější, civilnější charakter který neubíjí kulhající příběh svým charisma tak jako Jet, ale spíše ho podporuje a pozvedá, takže z celého filmu nakonec není jen několik uberefektních bitek s vatou mezi nimi, ale i solidní pokus o výpověď o určité historické době. Příběh tedy není nezbytným katalyzátorem akce, ale to neznamená že by ta akce byla pouze v pozadí. Právě naopak, choreografií, dynamikou a intenzitou řeže se Ip Man řadí k tomu nejlepšímu co kdy v žánru vzniklo, a i přes převážně "přátelský" charakter soubojů zvedá tep na hranici infarktu. 9/10 (12.05.2010)

Nikdy mě nepřestanou udivovat filmy o bojovém umění, po výborném, ale trochu moc americkém snímku Fearless, kde se již tradičně hlavní role zhostil Jet Li, je tento film s Donnie Yenem lahodným překvapením a dalším dílem do sbírky nejlepších filmových počinů za rok 2008. Už od počátku jsem byl velmi zvědavý, jak se Donnie Yen své role ujme a nejen, že jsem po zhlédnutí filmu nebyl zklamán, ba naopak, byl jsem přímo nadšen. Děj je zasazen do období před 2. světovou válkou, kdy Japonsko okupovalo Čínu. Příběh nás zavede na stopu mistra bojového umění Wing Chun do městečka Fo Shan, kde Ip Man žil a jako aristokrat většinu svého času věnoval zdokonalováním svých technik. Přišla však válka a nastala doba japonského teroru. Mistr se musel vzdát svého panství a pracoval dokonce jako chuďas v uhelném dole, aby uživil svou rodinu. Film nám ukazuje Ip Mana jako skromného člověka, který se svým chováním řadí mezi obyčejný lid, na nikoho se nepovyšuje a své bojové schopnosti používá s rozvahou a spíše na obranu. Zde si vybavuji souboj v jeho domě s nafoukaným Jin Shan Zhaem, který jej přišel vyzvat, poté co spráskal všechny mistry ostatních škol ve městě doslova jako psy. Ze začátku sice odmítl, ale nakonec ke střetu stejně došlo, jeho žena ho však varovala, ať doma nic nerozbije. Jeho styl, respektive oponentova neschopnost zapříčinila rozbití vázy a po chvilce přijel jeho syn na vozítku a pronesl: "If you won't attack, all the things in the house will be broken." a zase odjel. Jsou zde tedy i ty vtipné momenty, z počátku se jedná o hravou akci, s příchodem války však postupně přituhuje a film se mění v drama, ve kterém už jde o boj na život a na smrt. Obzvláště, když se na scéně objeví japonský generál, který sice ctí tradice a libuje si v bojovém umění, ale má u sebe despotického zástupce. Mít německou uniformu, hned si řeknete fašista. Choreografie bojových scén je výborná a nejeden souboj si náležitě vychutnáte, např. boj o pytel rýže s deseti protivníky najednou je vynikající. Potěšující je také to, že tento film není jen tupou mlátičkou, ale příběhem o jedné legendě historie, u které se učil i samotný Bruce Lee. Obraz, kamera, střih, pěkná hudba (Kenji Kawai), všechny tyto aspekty jsou prostě na vysoké úrovni. Pro milovníky bojových umění je Ip Man záležitost opravdu lahůdková a i když přišel skromně, odešel ve velkém stylu a zase o něco víc překonal své předchůdce. (9/10) (01.01.2009)