Jazero smrti

Tak takhle psychicky zle mi dlouho nebylo. Jaký otec, takový syn a takhle to dopadá, když je jeden těžce psychicky postíženej a kolem něj deset blbejch. To je hned vidět, že tyhle děti si odmalička nečetli Foglara a nenechali se jím inspirovat k dobrodružným hrám a životu plnému lásky, přátelství a tolerance. Je to sice přehnaný obraz, ale na druhou stranu je pravda, že tohle je problém, který pomalu nabírá na intenzitě a bude se jen obtížně řešit. Alespoň na chvíli dopřáli tvůrci diákovi potěšení v té malé závěrečné satisfakci, ale ...no nebudu spojlerovat. Posuďte a zamyslete se sami. (18.11.2008)

They are just children... they are just children. Nádhera! Proč ´sem to jen tak dlouho odkládal? Fantastický survival, který nedá nevzpomenout na nic menšího než geniální boormanovku Deliverance. Hutná atmosféra, nadmíru sympatické postavy, pusobiví hajzlíci, fantastická kamera, výtečný David Julyan a neskutečně dravá a provokující poslední čtvrtina filmu. Malý zázrak na poli buranského filmu. (22.11.2008)

Šokující žaloba chování dospívajících a lhostejnost jejich rodičů. Snímek debutujícího Brita Jamese Watkinse nedává divákovi pranic zadarmo. Prodlužuje utrpení obětí a na nějaké ohlédnutí či lepší rozhodnutí není čas – je třeba to s hlavní dvojicí protrpět až do závěrečných titulků. Totální bezmoc a beznaděj dvakrát podtrhuje neskutečná finální pointa. Eden Lake je ukázkovým příkladem vývoje dnešní společnosti, ve které mladí lidé prakticky neodlišují virtuální a skutečný svět – reprodukce vlastních negativních zážitků z dětství, vliv televize, internetu, extrémně násilných počítačových her (téměř každý třetí patnáctiletý školák stráví nejméně tři hodiny denně právě hraním počítačových her – březen 2009) a pak jsou z toho masakry ve školách jako již nedílná součást dnešního dění. Ale k ději... Sympatický mladý pár si vyrazí na víkendový výlet k jezeru, kde vedle utajených zásnub půjde doslova o holý život. Skupinka nevychovaných smradů nejen, že nereaguje na „přátelské“ domluvy, nýbrž svým budoucím chováním nahlodává doposud tabuizované otázky!! O přehnanosti bych rozhodně nemluvil, i když netvrdím, že se to děje den co den. Nicméně pár zádrhelů se tu najde (i sebevětší strašpytel by jen tak nesledoval bodající „rituál“ svého milého, ale vzal by cokoliv do ruky a začal by se bít hlava nehlava). Klasické kulisy nekonečného lesa tu fungují (kamera tu pracuje lépe než rovněž „zalesněné“, španělské Chvění), herecké výkony – zejména dle mého brzy velmi vyhledávané Kelly Reilly – směle nakukují do slušné nadprůměru. Sociologicky nekompromisní thriller, který filmařsky nikterak neoslní, ale tématem je doslova alarmující. Nebojte se podívat pravdě do očí. Nebojím se ocejchovat coby žánrovou událost roku 2008!! (03.04.2009)

A co děti, mají si kde hrát? V navozování bezvýchodné atmosféry naprosto nekompromisní horor, který činí oběti i ze svých diváků. To řezání, bodání, noření do neskutečně odporných sraček (a myslím tím opravdu neskutečně odporných) je podáváno tak sugestivně, že jsem se cítil jako přímý aktér veškerého dění. Ohrožován partou pubertálních výrostků s nulovým, nebo příliš tvrdým rodinným zázemím. Film usiluje o určitou věrohodnost také z hlediska sociologického a neopomíjí poukázat na vliv násilných snímků (Tony Montana, Bonnie a Clyde), případně na potřebu vše zaznamenat. Co není natočeno, nikdy se nestalo, z kteréhož předpokladu vychází sadisticky neuspokojivý závěr. Je špatné, že lidi jsou hovada, je dobré, že filmaři mají odvahu natáčet o tom čím dál méně příjemné filmy. Tento nelze sledovat s tím, že se vás ani trochu netýká. Bude. 85% Zajímavé komentáře: Rogue, Nick Tow (13.11.2008)

Hororům jsou občas vytýkány klišé a stereotypy, přestože jsou to právě ony, které posilují nevyhnutelnost událostí tím, že z pravidel a očekávání ani na moment nevybočí. Co se v jiných žánrech stává tisíckrát omletým schématem, je v hororu osudovostí. Tomu odpovídá koncept identifikace s postavami pozměňovaný v průběhu filmu – divák začíná jako klaďas (páreček), ale ve druhé půli se mění v ty, kdo mučí a ubližují, protože svým voyeuristickým zájmem prodlužuje utrpení obětí a film to o něm moc dobře ví. Leckdo u konce jistě zatouží vrátit se do pozice párečku a pomoct jim seřezat záporáky, jenže je pozdě. Musí to vytrpět s nimi. Něco jako když se vám přetrhne lano při bungee jumpingu. ____ Proč mám opět ten důvěrně známý pocit, že zatímco většina filmů nám bezostyšně lže a operuje s nereálnými hrdiny, jedině horory odpovídají skutečnosti. Zvláště pak současná oblíbená módní vlna anti-frankensteinovského hyperrealismu výhradně lidských monster. Ono je to velice ošidné, protože štáb se při natáčení nepochybně bavil – jako se to ostatně děje při každém natáčení, pokud tedy nerežíruje Kubrick, který dělal jeden záběr na 70krát –, ovšem nejzazší hmatatelné síle fikce to v dopadu kupodivu nikterak nebrání. Proto jsou horory herecky nejméně náročný žánr – protože odpovídají životu a herci nemusejí číst vykonstruovaný scénář a přebírat rejstřík akčních, melodramatických nebo oduševnělých hrdinů. Stačí jim sáhnout do podvědomí, do oblasti, kde mají nahrány odpradávna zafixovaný darwinistický kódy. ____ Ten film jistě potěší feministky, protože zjevně umísťuje středobod vyprávění do ženy. Chlap je zde slaboch a pouhý strůjce mučení – jak v rovině neschopnosti hrdinku chránit (přitom Michael Fassbender hrál ve 300), tak v rovině hlavních záporáků. ____ Zjevná je paralela s filmem This Is England. Jeden ze záporáků v něm dokonce hrál (Thomas Turgoose) a pouze se přesunul z role skinheada do role hixploitationera, burana mučícího bezbranné měšťáky. Vtip je v tom, že do obou rolí dorostl nikoliv vlastní vinou – tím, čím je, se stal díky špatnému sociálnímu zázemí, jinými slovy, když je fotr hajzl, je hajzl i dítě. Ostatně, jistě ne náhodou je hlavní hrdinka vychovatelkou dětí ve školce a nesporně i budoucí matkou. Celý film tudíž tematizuje koloběh dítě-puberťák-rodič a ptá se po bodu, kde se tento koloběh zvrtne a začne produkovat násilníky. (24.11.2008)