Réžia:
Uli EdelScenár:
Bernd EichingerKamera:
Rainer KlausmannHrajú:
Martina Gedeck, Moritz Bleibtreu, Johanna Wokalek, Nadja Uhl, Stipe Erceg, Niels Bruno Schmidt, Vinzenz Kiefer, Simon Licht, Alexandra Maria Lara (viac)Obsahy(3)
Historická dráma o nemeckej radikálnej skupine RAF. Masové protesty a narastajúca politická uvedomelosť mladých ľudí v šesťdesiatych rokoch vyústili na začiatku nasledujúceho desaťročia do radikalizácie študentov, ktorí sa chceli vymedziť voči nacizmu, za ktorý bola spoluzodpovedná generácia ich rodičov. Zároveň sa snažili o boj proti tomu, čo považovali za priame pokračovanie nacistickej politiky - americkému imperializmu, podporovanému nemeckou vládou, ktorej členovia sami mali nacistickú minulosť. Ich úsilie postupne prerástlo v ozbrojený zápas so štátom, v ktorom ani jedna z bojujúcich strán nebrala ohľad na nič a na nikoho... (STV)
(viac)Videá (3)
Recenzie (486)
Brilantní dokument. Průměrné drama. Odborně přínosné, historicky neuhýbavé, coby studie fanatismu, davu a německého poválečného vědomí a svědomí fascinující. Místy se mi zvedal žaludek nad brutalitou, místy nad davovou psychózou. Fanatičtí idealisté jsou nebezpeční. Zvlášť, když za svými čistými ideály kráčí přes mrtvoly. ()
Z hlediska filmařiny nemám prakticky co vytknout. Němci skutečně zamachrovali a natočili perfektní historické drama mapující vznik a akce RAF (Neplést s Royal Air Force .-) ! Bohužel a to je čistě můj problém, ta banda neměla mé sympatie a ani pochopení pro jejich akce. Chápu, že doba byla divná, plná revolucí a válek a když si někdo myslí, že konec šedesátejch a sedmdesátky byl odvaz, tak možná jen pro někoho... Pro mne jsou RAF teroristickou skupinou ať už jejich pohnutky byly jakékoliv. Protestovat proti válce terorismem je zkrátka dost divná forma protestu. Film rozhodně stojí za vidění jako jakýsi otisk doby a zejména moderních dějin Německa, při sledování vás vůbec nenapadne, že to bylo točeno v roce 2008. Myslím, že jeho vznik je důležitý zejména pro Němce a jejich omladinu. Tu hvězdu navíc nedávám za lehce přepálenou stopáž. I tak je to ale za 4 balíčky TNT. * * * * ()
Nadosmrti se omlouván německému národu, o kterém jsem tvrdil trapné nedodělecké řeči typu, že německý národ nikdy nedokáže natočit kvalitní film. Kecy, který jako by z huby vypadly odborníkovi, který o tom ví víc, než samotný Němec. Jenže pak jsem viděl Goodbye, Lenin, Pád třetí říše...a začaly se objevovat ještě zajímavější filmy a mě překvapilo, jak se právě oni s ničím neserou a veškerý vážný témata oni rozebíraj stručně a narovinu. Dokážou přiznat chyby, kterými si jejich národ prošel, a ještě to ukázat světu. To tedy klobouk dolů, protože to, ne každý dokáže. Snad jenom možná Češi, kteří všude tvrdí, jak jsou národ k hovnu, ale přitom jsou taky jedni z mála, kteří to dokážou už od začátku říct na plnou hubu. Holt, každý má něco do sebe a německý národ, ačkoliv pozitivní minulost nemá, dokáže jí upřímně dát divákovi najevo a vše s čistým svědomím převést do světa filmu. Tak vznikl další z německých filmů, odkazující na důležité německé období a na neméně důležitý německý problém, kterým si museli projít. Sice to u mě není na plný počet, ale dokáže to v jistých chvílích vyrazit dech. Ono pokud se něco myslí upřímně a na rovinu, tak ten vyraženej dech je jasná věc. ()
Nevím, jestli to byl přímo Edelův záměr, nebo šlo opravdu o extra věrnou rekonstrukci charakterů, ale osobně jsem si smrt každého člena RAF užil a i při sebedojemnějším umírání hladovkáře jsem s bandou samozvaných revolucionářů a fanatických komunistů nesdílel ani za nehet sympatií. Ono fandit unuděním děckám, který si pro vykrádání bank a vraždění policajtů vycucají z prstu vyšší poslání jde opravdu těžko. Však tenhle „svatý boj“ je to stejný, jako kdyby se sešlo pár náctiletých intoušských extrémistů, shodli se na tom, že svět je hunsnej a plnej bezpráví, odhlasovali si boj za svobodu Tibetu a šli vyhazovat do vzduchu čínské restaurace. Samotný film je pak ovšem velké dílo, precizně natočený i zahraný, strhující. ()
Čekala jsem politicky zaujatý film a dočkala jsem se neidealizovaného pohledu na Německo let sedmdesátých, kde ti levicově orientovaní v zájmu boje za lepší svět činí ostatním to, co sami nedokáží od jiných zkousnout, a ti pravicoví prosazují proti těm levicovým až lehce autoritářské postupy. A já? Fandila jsem těm druhým a ty první bych pod vlivem Johna Stuarta Milla prlsazujícího názor, že nemáme lidi chránit před nimi samými, nechala klidně zemřít na hladovku. Nicméně jeden menší problém bych s tímto filmem měla. Zkrácení by mu rozhodně neškodilo. ()
Galéria (81)
Zaujímavosti (14)
- Film se tak přesně drží historických reálií, že souhlasí i takové deatily jako poznávací značky automobilů. (Chrustyn)
- Publicistka Bettina Röhl film tvrdě zkritizovala v listu Die Welt. Jde prý o technicky dokonalý film, ale nepřináší nic nového, jen opakuje staré mýty a klišé. (Pumiiix)
- Scénárista Bernd Eichinger a režisér Uli Edel za sebou mají dvě úspěšné spolupráce: My děti ze stanice ZOO (1981), příběh podle skutečné události o mladistvé dívce závislé na heroinu a Poslední útěk do Brooklynu (1989) s Jennifer Jason Leigh a Burt Youngem v hlavních rolích. (POMO)
Reklama