Winyan Loke Khontai
Spiritual World, The
Obsahy(1)
Ming ve věku 15-ti let byla pronásledována duchem, od kterého se snažila uvolnit. Později poznává mladého lékaře Budda, který objevuje spojení mezi duchem a jejím mrtvým otcem. Doktor tvrdí, že otec dívky byl zavražděn a snaží se doručit pravdu o své smrti… (LIVINGDEAD)
Videá (1)
Recenzie (48)
Hrůznost (spolu s totální nudou) mě jímala nikoliv z levitujících a ploužících se duchů, které hlavní hrdinka (jejíž neherectvím zvýrazněný vyděšený třas, jekot i pohled mi brzy lezly na nervy) všude vidí, ale z režisérem uhnětené fazóny snímku. Přes ten roztřesený, rozostřený a přefiltrovaný obraz, divné úhly záběrů, rychlý a nesouvislý střih, plus industriální ambient namísto hudby, totiž jen zřídkakdy vykoukly střípky rozbitého příběhu, jenž se krčil v koutku a ztrácel nit v experimentální, "lynchovsky artové", videoklipové onanii. [Předtím **] ()
Ještě aby mě chodili navštěvovat přízraky mrtvých a mluvila bych s nimi. To už bych se definitivně zbláznila a hledala si teplý pokojíček na druhém břehu Vltavy, protože by mi stejně nikdo nevěřil. Všichni by si akorát říkali, že už jí z toho účetnictví hráblo. Ming s nimi také umí mluvit. Je jakési médium, zprostředkovatel, prostředník. Její pomoc vyhledávají různí lidé. Jednoho dne potká mladíka Budda, ohledávače mrtvol. Budd požádá Ming o pomoc při objasnění vraždy otce. Oba dva začnou pronásledovat duše mrtvých, které usilují o jejich životy. Celý spletitý příběh nám postupně odhaluje minulost Ming a Budda. S atmosférou filmu se tvůrci nedokázali poprat. Chvílemi se dařilo navodit dokonalou atmosféru strachu a to hlavně díky hlavní hrdince. Strach byl potom vystřídán nudou a nelogičností. ()
No teda film jsem si nechával na nějaký večer abych se mohl pořádně bát, ale výsledek? Nuda bez špetky inovace. Je to úplně obyčejná duchařina která se nesnaží vymyslet něco jiného. Film mě něco kolem 100 minut a aby film byl lepší musel by se zkrátit o 50 minut, protože tyhle scény jsou tak extrémně natahovaný že film není možné zkouknout najednou. Navíc hlavní protagonistka je tak ošklivá že to není možné. No tak tenhle film dokáže zachránit jen celkem dobrej konec. ()
Scénář je v hodně místech hodně děravý a nedotažený, ale když se zamyslím nad hlavní zápletkou, tak si myslím, že to nakonec zvládli alespoň na slabší průměr.. Tento film jistě není žádné velké terno, ale průměrný film, který je nabitý akcí. Bohužel ho dost často srazili sami producenti díky své neschopnosti. Atmosféra filmu byla jako na houpačce – občas se povedlo skvěle namíchat pocit strachu, který byl doprovázen docela slušným projevem hlavní hrdinky (někdy se mi zdálo, že sama herečka se bojí víc než divák a opravdu ten film prožívá). Jenomže potom se zase dostavila nuda a nelogičnost střídajících se scén. Hodně často producenti odbočili od hlavního tématu a pokusili se udělat nějakou kličku v ději, ale většinou to byl jen marný pokus, který do filmu vůbec nezapadl. Po technické stránce se mi triky docela líbily, ale jak už jsem uvedl na začátku, tak hodně lekacích scén si vypůjčili z jiných filmů a jejich kvalita v žádném případě nebyla na stejné úrovni. ()
Tenhle horor s aktuálními 36 % mě mile překvapil. Začátek mi přišel neuvěřitelně zmatený (radši se na něj podívám znovu v kontextu), rozpohybovaná kamera byla zmateně přeplácaná a tak vůbec mi úvod nesedl. Pak následuje část s úvodními titulky a záběry na hlavní postavu, které za chvilku omrzí, podkreslené příšerně nepatřičnou hudbou. No a pak to začne být zajímavé. Nevím, jestli to byl záměr, ale Ozvěny mrtvých jsou odtažitý a nedramaticky stavěný horor. Moc se v něm nemluví, děj plyne pomalu a divák dění sleduje s odstupem zpovzdálí. U duchařského hororu to zní poněkud absurdně, ale u mě to fungovalo a celkové pojetí na mě působilo vyloženě artově (když nepočítám scénář, který vyšší ambice nemá, ale rezonuje s formou). Atmosféra je budována postupně a velkou zásluhu na ní má Anuchit Sapanpong, která se do své role naprosto vžila. Když ji obdobně zdeptaný mladík žádal o pomoc a mířil na ni pistolí, tak jsem naprosto věřil, že Ming na vlastním životě nezáleží. Zajímavě bylo pojato retrospektivní rozuzlování záplatky, kdy se několikrát po sobě díváme na tu samou věc z jiného místa nebo nám je poodkryto pár vteřin scény navíc. Je to efektní, ale po pár scénách to trošku omrzí. No a konečně po rozuzlení tu je poslední klišovitá patetická scéna, která by beze slov nejspíš vyzněla hodně silně. Každopádně jsem byl při sledování Ozvěn mrtvých napnutý jak struna. ()
Reklama