Réžia:
Elliott NugentKamera:
Charles LangHudba:
Ernst TochHrajú:
Bob Hope, Paulette Goddard, John Beal, Douglass Montgomery, Gale Sondergaard, Elizabeth Patterson, George Zucco, John Wray, George Regas, Milton Kibbee (viac)Obsahy(1)
Od smrti milionára Cyrusa Normana uplynulo 10 rokov. Jeho splnomocnenec Cosby (George Zucco) zvolal šiestich pozostalých do Cyrusovho sídla v New Orleans, aby si vypočuli poslednú vôľu zosnulého. Na sklamanie ostatných je Joyce (Paulette Goddard) jedinou dedičkou, no kvôli príznakom šialenstva v rodine bol napísaný aj druhý závet v prípade, ak šialenstvu podľahne aj Joyce. To pre ňu znamená nebezpečenstvo. Náhle sa objaví Cyrusova slúžka pani Lu (Gale Sondergaard) a oznámi im, že duchovia jej povedali o jednom úmrtí cez nadchádzajúcu noc. Následne ich varuje Hendrick (John Wray), strážca z neďalekého väzenia, že utiekol vraždiaci maniak zvaný "Mačka". Pre Cyrusových pozostalých to všetko znamená noc plnú vrážd, záhad a intríg... (matriosa)
(viac)Recenzie (11)
Klasika - starý dům plný tajných chodeb a dveří ve stěně nebo za knihovnou, 8 lidí uvnitř (6 dědiců, právník a hospodyně), uprchlý šílenec, co si říká kočka, k tomu nějaký ty duchové - z toho plyne pořádná porce zábavy. Velká část filmu je taková nepřekvapující - čte se závěť, pak nějaký to strašení, nějaká vražda, tajemná atmosféra, kterou odlehčuje Bob Hope svýma hláškama, ale ke konci začne přituhovat a závěr je pořádně napínavý a má úžasnou atmošku. Z herců mě zaujala především "královna vedlejších rolí" Gale Sondergard v roli hospodyně Lu. ()
Po nemej verzii ( Príšerná chvíľa, 1927 ) sa opäť stretávame s dedičmi milionára Cyrusa Normana a šialeným vrahom hovoriacim si Mačka ( v roku 1979 prepis úspešnej divadelnej hry opäť ožil vo filme Smrť podľa poslednej vôle ). Táto kombinácia horroru s komédiou je veľmi vydarená hoci obe spomínané verzie sú lepšie. Najväčšou slabinou je paradoxne humor, resp. jeho prezentácia. Všetky vtipné scény si uzurpoval Bob Hope, takže to vo výsledku vyzerá divne. ()
Mysteriózní snímek s lehkým humorem tak trochu připomene Fantoma Morrisvillu. Maskovaný vrah, tajné chodby, odlehlé místo uprostřed bažin s aligátory, noc a smrt obcházející starý dům. Už úvodní záběry jsou pěkně strašidelné - džungle a chátrající dům obklopený nízkou mlhou vznášející se lehce nad vodou. Když se půvabná Joyce stane dědičkou, je jisté, že jí vrah půjde po krku. A pak je tu ukrytý poklad v podobě náhrdelníku, o nějž je rovněž zájem. A hospodyně Lu s černou kočkou klidu ostatním rozhodně nepřidá. Postavy neustále pobíhají po domě, ujišťují se, že je vše v pořádku, do toho přijde zpráva o tom, že z nedalekého blázince utekl vrah, a o zábavu je postaráno. Pěkná kamera, přiměřená stopáž a krásná P. Goddardová. ()
Tak tento první remake stejnojmenného filmu z roku 1927 dopadl o poznání lépe než původní verze, i když i zde bylo několik věcí (spíše postav), které mi vadily. Například to byla postava, kterou ztvárnil Bob Hope, jeho neustálé vtipkování mi celkem kazilo dojem z filmu, až na mne film působil jen jako „obyčejný starý film“. Ovšem atmosféra postupně houstla, já se nechával vtáhnout do děje, závěr byl jak se patří napínavý, a tak jsem si tento film nakonec užil. ()
Film ma miestami výbornú atmosféru, ale nohy tomu podráža Bob Hope, ktorý sa každú vyslovenú vetu snaží premeniť na vtip, čo začne veľmi skoro liezť na nervy. Nejaké to odľahčenie občasným vtípkom by bolo v pohode, ale Hope si z toho spravil vyložene kabaret a ťažko potom môžete brať tú vytváranú atmosféru vážne. ()
Reklama